Jájo, poším Tě…
15. července 2008 v 22:30Komentáře
S dětma je holt někdy povyražení.
Já jsem se u toho docela nasmála.
Možná proto, že to kvítko není moje.
) Přeju hezký den a spoustu krásných dětských zážitků.
Teď jsme o víkendu s přítelem něco montovali, přišel nás navštívit soused se skoro dvouletým synem, přítelovi něco upadlo, tak si jadrně zanadával a soused povídá: "Bacha strejdo, my už začínáme opakovat, tak slušně jo
" Už se těším, až se malému něco nepodaří a my uslyšíme to krásné R z dětských rtíků ;)
Jo jo děti mají tu zvláštní vlastnost se rychle učit ta "zakázaná" slova. Ale jak jinak se naučit vyslovovat R - uznejte to slovo od K je k tomu jako stvořené. "No co, když to říká děda?" Taky máme 4-letého synovce a nedělá mu problém říct, že se jmenuje Robert.
Mimochodem s tím výbuchem smíchu (podle odborné literatury) to neděláte dobře, akorát tím dáváte najevo, že mu to schvalujete. Tím ale nechci říct, že my to vydržíme
)
Jo,dětské výroky,to je třída sama pro sebe...Má dcešrka,když byla malá,taky měla své výroky: Chlaňtě Kapáně - CHRAŇ TĚ RUKA PÁNĚ! a pod. Jednou jsem se s ní na procházce zaskočil ohřát o restaurace a já jí objednal "čajíček" a sobě " č a j " Byli jsme obslouženi,ona sklenku čaje a já grogu. Osladila si ho a dala mi ochutnat,jestli je dobrý. Přisvědčil jsem a byl požádán,abych jí dal ochutnat svůj.Po kratším zaváhání jsem ji nabral trošku na lžičku,za což jsem sklidil oznámení:"Ale Ty ho máš lepší!" Problém byl ale v tom,že ona najednou chtěla ten můj čaj taky. Musel jsem jí vysvětlovat,že jí tady,jako malé holčičce takovýhle čaj nedají,ale že jí doma udělám "čajíček s rumíčkem" (Byl to sirup s příchutí ,tenkrát novinka, EXPRESO TEA ) Jiného pak už pít nechtěla. Jednou jsme byli na návštěvě u mých rodičů a dcerka,že má žízeň,že chce čajíček. Měl jsem láhev sirupu ssebou,ale,než jsem ji vytáhl,moje maminka jí udělala obyčejný čaj. Ten ovšem dcerka tvrdě odmítla a své odmítnutí doprovodila komentářem :"Víš,babičko,mě dělá tatínek čajíček s rumíčkem..."
Před 13 lety jsem dostal 2 letou Kajdu na hlídání. Jeďte pro chleba do pekárny. Sedí vzadu v sedačce a čekáme, protože chleba právě vyprodali a další bude za půl hodiny. Přes ulici se staví. Co dělají? Pracují. Co placují? Nosí desky, hází písek, jezdí s kolečkem, vidíš? (Jeden dělník seděl na paletě bez činnosti ), zaostřila na něj, sjela ze sedačky k oknu, chvíli ho pozorovala, ukazuje ručičkou, dedo ten neplacuje! Narodil se manažer.
Přijedeme s pečivem a chlebem, vystupujeme z auta ven. Kajda zvedá ruce, hemni mne ( vezmi ). Nemůžu mám tašku a vedu tě za ruku.
Pukunče dolu, co, pukunče dolu. Zvoním, přichází žena, pouštím dětskou ručičku, něco chce? Pukunče dolu, tahá si punčocháče, pozdě. Počurala, deda pukunče ne. Tak a je to, analfabet dětské řeči, má první vroubek.
Joóóóó děti...to jsou taková naše zrcadla,ale někdy znají výrazů pro ně nevhodných více než bychom čekali...myslím,že pracovnice sociálky takové případy řešit nebudou...
).Je to úsměvné vyprávění.A je z toho cítit,jak máš Kajču ráda.Dětí jsem měla ve školce hodně,tak vím,že výrazů znají děti moc a i rodiče se diví,jakto,že to znají...Někdy si myslím,že toho ví více než my...máme 2letou Anežku od mé neteře a tam už nyní vím,že si ty výrazy snad bude sama tvořit...Ale buďme radí,že ty naše děti máme...
)
Z vypraveni me drahocenne maminky vim, ze se jednou chtela s moji, tehdy asi 2 letou sestrou predvest pred svou milovanou tetou. Kdyz ma draha sestra dostala od teticky susenku, maminka se ji vychovne otazala: "Jak reknes teticce?" sestra se na chvili zamyslela a pak zcela vazne pravila: " Dej este."
Děti a jejich slovník je vždy tlak na bránici, hlavně s jakou nevinností to říkají :) . Moc mi to připomnělo moje děti a mojí sestru o 14 let mladší.