close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jájo, poším Tě…

15. července 2008 v 22:30
Neteřinka Kajča je můj brouček, sluníčko a "Kajupinka", jak říká, když se jí zeptám: "Co seš moje?" Občas odpoví, že Dominik, ale to "dělá humor" a hrozně se tomu řehtá. Na konci září jí budou tři roky a má tudíž už patřičně rozmluvíno.
Odposlouchá naprosto všechno, a jak už to tak děti umí, ve správnou chvíli použije. Teď mám docela obavu psát dál, aby nám ji nesebrala sociálka, ale pro tyto případy místopřísežně prohlašuji, že následující výrazivo rozhodně nemohla slyšet v naší rodině, to určitě ne!!!
Že si musíme začít dávat pozor na pusu jsme si uvědomili v zimě, když jsem si jela do vedlejší vesnice vyřídit změnu trvalého pobytu. Děda řídil, já seděla vpředu a babí s Kajčou vzadu. Když jsme přijeli před úřad, děda (důvěrně ho Kajča oslovuje Dědek-ček) se zeptal: "Kájí, počkáš tady s babičkou nebo půjdeš s náma?" Ze sedačky v autě se ozvalo: "Tady nebudu čumjet jak bubá." (Proč v tom slyším babičku?)
Vrátili jsme se na chalupu a Kajča si začala hrát s chodícím krtečkem, kterého jí přinesl Ježíšek. Chodila s ním na procházku po obýváku, pak se dostala až k velkým proskleným dveřím a chodili i po nich. Vydrželo jí to asi deset minut, potom krtečka postavila na podlahu, skoukla zapatlaný dveře a pohoršeně povídá: "Šeš paše!" (Opět babička, taky maminka).
O pár týdnů později ji ségra připravovala na návštěvu zubaře. Vysvětlovala jí, že půjdou "k zubákovi" a paní doktorka jí prohlídne zoubky, jestli je má zdravý. Smůla byla, že když vyrazili, tak drobně pršelo a jak to tak bývá v pražských parcích, cestou se musely zdatně vyhýbat rozmoklým psím exkrementům a Kajča měla touhu je velmi detailně studovat, v čemž jí ale matka zdárně zabránila. Asi jí to dost vrtalo hlavou, protože v ordinaci se usadila do křesla a uvedla se větou: " Žubáku, ploč mají všechny pejšči sjačku?" Ségra málem omdlela a paní doktorka smíchy nemohla dost dlouho ordinovat.
S pejskama to Kajče vůbec jde. Přijela jsem na chalupu k našim a samozřejmě i s Pepčou (fenka vořešice, hrozně zvědavá). Pepča se pořád motala kolem dědy, tak ji vždycky patřičně otituloval, když se mu pletla mezi nohama. Nikdo si toho nevšiml, kromě Kajči. K večeru jsme si šli opíct buřty. Kajča důležitě seděla v židli, motala buřtem na prutu a velela Pepče: "Di na míšto!" Zkoušela to několikrát, ale Pepča očuchávala jak divá a dorážela, nedala se odehnat, takových vůní do čenichu, to si nemohla nechat ujít. Najednou se Kajča ozvala: "Di, ty debije!"
Další pěknej zážitek jsme měli nedávno, Kajča jela s dědečkem a babičkou na pouť do Jihlavy. Prolezla všechny atrakce, moc se jí to líbilo a patřičně rozdováděná se nechala nakonec ukšírovat do sedačky v autě. Děda nastartoval, začal vyjíždět z parkoviště a jeho řidičské umění okomentovala Kajča slovy: "Jé, děda žídí, to žaše pojede někam do hajžlu…"
Vůbec nejlepší výrok ale Kajča řekla aniž by někoho hodnotila. Neuměla ještě říkat "F". Mluvila jsem s ní do telefonu a slíbila, že za ní přijedu o víkendu na chalupu. Samozřejmě jsem se musela zeptat, co jí mám přivézt. Čekala jsem, že vyjmenuje jako vždy žejkašky, bombony, čokojádu a Pepinu, ale místo toho povídá: "Jájo, poším tě, pšivež mi bublišuk…"
Dostala jsem záchvat smíchu. "Cože ti mám přivízt?"
"Bublišuček, budeme šoukat…"
Pro sociální pracovnice a prudérní jedince: po každém takovém a podobném výroku (a překonaném záchvatu smíchu) následuje snaha celé rodiny o umravnění dítěte a vysvětlení nevhodnosti použitého výraziva. A už umí říkat "bublifuk". To mě teda dost mrzí…
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ester Ester | 16. července 2008 v 0:56 | Reagovat

Děti a jejich slovník je vždy tlak na bránici, hlavně s jakou nevinností to říkají :) . Moc mi to připomnělo moje děti a mojí sestru o 14 let mladší.

2 Dara Dara | Web | 16. července 2008 v 7:37 | Reagovat

S dětma je holt někdy povyražení. :-) Já jsem se u toho docela nasmála. :-) Možná proto, že to kvítko není moje. :-)) Přeju hezký den a spoustu krásných dětských zážitků.

3 Míša Míša | 16. července 2008 v 10:32 | Reagovat

Teď jsme o víkendu s přítelem něco montovali, přišel nás navštívit soused se skoro dvouletým synem, přítelovi něco upadlo, tak si jadrně zanadával a soused povídá: "Bacha strejdo, my už začínáme opakovat, tak slušně jo  :-)" Už se těším, až se malému něco nepodaří a my uslyšíme to krásné R z dětských rtíků ;)

4 Aja Aja | 16. července 2008 v 15:33 | Reagovat

Jo jo děti mají tu zvláštní vlastnost se rychle učit ta "zakázaná" slova. Ale jak jinak se naučit vyslovovat R - uznejte to slovo od K je k tomu jako stvořené. "No co, když to říká děda?" Taky máme 4-letého synovce a nedělá mu problém říct,  že se jmenuje Robert.

Mimochodem s tím výbuchem smíchu (podle odborné literatury) to neděláte dobře, akorát tím dáváte najevo, že mu to schvalujete. Tím ale nechci říct, že my to vydržíme :-))

5 K.F.-J. K.F.-J. | E-mail | 16. července 2008 v 19:35 | Reagovat

Jo,dětské výroky,to je třída sama pro sebe...Má dcešrka,když byla  malá,taky měla své  výroky: Chlaňtě Kapáně - CHRAŇ TĚ RUKA PÁNĚ! a pod. Jednou jsem se s ní na procházce zaskočil ohřát o restaurace a já jí objednal "čajíček" a sobě " č a j " Byli jsme obslouženi,ona sklenku čaje a já grogu. Osladila si ho a dala mi ochutnat,jestli je dobrý. Přisvědčil jsem a byl požádán,abych jí dal ochutnat svůj.Po kratším zaváhání jsem ji nabral trošku na lžičku,za což jsem sklidil oznámení:"Ale Ty ho máš lepší!" Problém byl ale v tom,že ona najednou chtěla ten můj čaj taky. Musel jsem jí vysvětlovat,že jí tady,jako malé holčičce takovýhle čaj nedají,ale že jí doma udělám "čajíček s rumíčkem" (Byl to sirup s příchutí ,tenkrát novinka, EXPRESO TEA ) Jiného pak už pít nechtěla. Jednou jsme byli na návštěvě u mých rodičů a dcerka,že má žízeň,že chce čajíček. Měl jsem láhev sirupu ssebou,ale,než jsem ji vytáhl,moje maminka jí udělala obyčejný čaj. Ten ovšem dcerka tvrdě odmítla a své odmítnutí doprovodila komentářem :"Víš,babičko,mě dělá tatínek čajíček s rumíčkem..."

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 16. července 2008 v 21:24 | Reagovat

Před 13 lety jsem dostal 2 letou Kajdu na hlídání. Jeďte pro chleba do pekárny. Sedí vzadu v sedačce a čekáme, protože chleba právě vyprodali a další bude za půl hodiny. Přes ulici se staví. Co dělají? Pracují. Co placují? Nosí desky, hází písek, jezdí s kolečkem, vidíš? (Jeden dělník seděl na paletě bez činnosti ), zaostřila na něj, sjela ze sedačky k oknu, chvíli ho pozorovala, ukazuje ručičkou, dedo ten neplacuje! Narodil se manažer.

Přijedeme s pečivem a chlebem, vystupujeme z auta ven. Kajda zvedá ruce, hemni mne ( vezmi ). Nemůžu mám tašku a vedu tě za ruku.

Pukunče dolu, co, pukunče dolu. Zvoním, přichází žena, pouštím dětskou ručičku, něco chce? Pukunče dolu, tahá si punčocháče, pozdě. Počurala, deda pukunče ne. Tak a je to, analfabet dětské řeči, má první vroubek.

7 Ivis Ivis | 16. července 2008 v 21:31 | Reagovat

Joóóóó děti...to jsou taková naše zrcadla,ale někdy znají výrazů pro ně nevhodných více než bychom čekali...myslím,že pracovnice sociálky takové případy řešit nebudou...:-)).Je to úsměvné vyprávění.A je z toho cítit,jak máš Kajču ráda.Dětí jsem měla ve školce hodně,tak vím,že výrazů znají děti moc a i rodiče se diví,jakto,že to znají...Někdy si myslím,že toho ví více než my...máme  2letou Anežku od mé neteře a tam už nyní vím,že si ty výrazy snad bude sama tvořit...Ale buďme radí,že ty naše děti máme...  :-))

8 Iva Iva | 30. července 2008 v 19:33 | Reagovat

Z vypraveni me drahocenne maminky vim, ze se jednou chtela s moji, tehdy asi 2 letou sestrou predvest pred svou milovanou tetou. Kdyz ma draha sestra dostala od teticky susenku, maminka se ji vychovne otazala: "Jak reknes teticce?" sestra se na chvili zamyslela a pak zcela vazne pravila: " Dej este."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama