Svatební dary
29. července 2008 v 10:35Komentáře
Míšo, klidně se smějte i nahlas, je to zdravý
teď už se taky směju, ale tenkrát to bylo "fakt hustý" ![]()
No, tedy, hmm, já jaksi nemám slov. Tak mám, dobrá. Patří Vám to. Nemáte se držet známého "darovanému koni na zuby nekoukej". Kdybyste po pár takových dárcích - nedárcích už dávno před svatbou Vaši milou - nemilou lakomou příbuznou poslala někam, neměla by už nikdy chuť Vám ty svoje skvosty dávat a byl by klid. Nemám ráda, když se někdo přetvařuje a ona toho uměla skvostně využít a zbyvit se odpadu ze své domácnosti.
(3) musím vás vyvést z omylu, s touto příbuznou jsem se potkala poprvé právě na svatbě, takže jsem vůbec netušila, co mě čeká. a věřte, že od té doby jsem se všem případným darům bránila jak jsem mohla. občas se sice ještě zadařilo obohatit naši domácnost o podobný skvost, byla naprosto neodbytná, ale většinou se mi podařilo jí všechno napakovat zpátky…
ivana
:o)))...skvostný vyprávění...já mám, pro mne, zcela nepochopitelný, ale taky skutečný příběh, jen v opačném gardu.
Má bývalá manželka chtěla obdarovat k narozeninám svou matku, mimochodem "s gruntu hodnou ženskou"...:o))
Tak jsme zakoupili čajový servis a vzhledem k tomu, že bydlela cca 200 km od nás ( což mimochodem je docela adekvátní vzdálenost pro celkem pohodový průběh manželství ), byl jí poslán balík. Po týdnu jsme obdrželi telefonát, že balík došel.
Následující den jsem doma uviděl ten samý čajový servis. Zarazilo mne to a zeptal jsem se své bývalé proč máme ten samý servis jako její matka, když už jeden jiný vlastníme.
Bylo mi s úsměvem vysvětleno, že dáreček pro její matku bohužel došel poničen, takže z tohoto co máme doma se vezmou dva hrnky a jeden talířek a toto bude opět odesláno její matce, aby její servis byl kompletní.
Takže má bývalá tchyně, dej ji pánbůh sladké odpočinutí v jejím dosavadním aktivním životě, měla kompletní servis a u nás to vypadalo tak, že ve vitrině je cosi, co s nepravidelnými přestávkami používáme pro neverbální komunikaci mezi sebou.
Tak si někdy říkám, ještě že jsme ji nekoupili televizi a nerozbil se jí ovladač....:o)))
Nejhorší je, že dárci těchto příšerností se občas chodí dívat jak se jim podařilo přizdobit mou domácnost a jestli se jejich daru dostalo důstojného umístění.
nekteri to zase delaji tak,ze co se jim nelibi jako dar-presunou dal..
a pak muze nastat takova situace ,ze nektere dary maji jeste skryte dalsi dary,ale o tech se uz ten prvni obdarovany nedozvi, jako darovana bomboniera pro lekarku ,nakonec ukoncila svou pout u mne i s 500,-kc.Bombony jsem snedla a za 500,- kc jsem koupila zase dalsi dar
abych nemela spatne svedomi
))))
Tedy ,,Ivo" Vy jste ,ale nevděčnice,takové krásné dárky jste tu vyjmenovala
))))))) možná se mezi těmito dárky schovává skvost ,nikdo z vás netuší,jaké ty prsteny mají moc .
to autorka:
Skvělé, přímo jsem tu skvostnou scénu viděla před sebou, a v barvách....
)
(9) tuším něco o moci téměř mi způsobit zauzlení střev při pohledu na ně
)))))))) jsem fakt hrozně nevděčná ![]()
Ivano, mám vaše články moc rád. Jsou ze života a vtipné. Díky.
Máme se prostě přečtený.
)
Váš příběh mi připoměl vánoční dary mojí babičky. Nikomu radost nepřinesly, ale byly praktický. Od té doby nesnáším větu "Ale to užijéééš.". ![]()
Teď mi ještě napadlo, tak za rok či dva se budu vdávat, snad nebude mít někdo takovýhle nápad a dávat mi dědictví po prapraprababičkách, tetičkách a bůhvíkom ještě ;)
Asi je budu muset všechny připravit, že chceme obálkovou metodu ![]()
jo, tak praktické dárky, to je taky kapitola, zvlášť velikou radost jsem měla v pubertě z "výbavy"
))))))))))
Znám rodinu, kde se dárky předávají i s cenovkou, nebo s takovým tím lepítkem, kde je cena, a nebo s paragonem (pro reklamaci).
Celý leta to funguje takto :
... "on mi dal loni za stovku, já mu dám letos taky za stovku..."
... "sehnal jsem mu za devadesát, musím ještě něco za deset..."
Tolerance plus mínus tři koruny povolena. Neuvěřitelný.
pěkně.
Jednou nám domů dorazil jakýsi balík ze Slovenska. Naši mě pro něj poslali a já s s tou bestií patnáctikilovou táhl z balíkový pošty pěšky asi tři kilometry- byl k nám odtamtud na houby spoj.
Když jsme to doma - sžíráni zvědavostí, nemaje na Slovensku příbuzné, ani známé - rozbalili, nevěřili jsme vlastním očím. Naše babička, bydlící v Liberci, jako my, nám poslala balík brambor.
Dobře - ale proč? Tak blbě jsme na tom zase nebyli, ne?
No, prostě s tím svým klubem důchodců šli někde přes pole, babka to nevydržela, nakopala bágl brambor, táhla ho 10 km na ubytovnu - nebo kam - zabalila a poslala rodině na přilepšenou.
Neuvěřitelný.
Představa, jak v hodobóžových pumpkách zaklekne do brázdy a ryje kobzole, by strádající rodině poskytla tolik kýženou potravu... To mě dodnes odbourává.
Jinak jestli jsem od někoho dostával vždy dárky na podobné bázi, jako Iva od své pseudopříbuzné, bylo to od téhle babičky.
To jen aby bylo jasno, že onen sběr brambor rozhodně nesouvisel s hospodyňkou a'la Panklovic Babička.
No tak konecne neco, co se mnou v pracovni dobe pekne seklo ♥
Nejak nevim koho vic litovat, Ivanko Vas nebo Vasi sestru, chudinka, taky si uzila svoje .... totalne hotova smichy.
To mi propomelo moji babicku, vsechno v dobrym, a jeji vanocni manie setreni papirem. "Netrhejte to ! Vybalujte opatrne, to se zreczkluje !" Pak dalsi Vanoce jsme meli darky zabalene v papirech z prechozich let a obcas dochazelo ke kurioznim situacim, kdy darek mel 2 ( v nejhorsim pripade i 3 ) ruzne jmenovky a pak uz jmenovani jen mohli hodit losem komu darek pripadne. Tak napr : ja jsem tak v 11ti dostala doutniky a strejda v 35ti dupacky ♥
17] Neuveritelny to je, ale na druhou stranu prakticke - napr : vymena darku, pokud ma nevhodnou velikost a taky si davaji primerene darky. Ne ze jeden koupi darek za 1500 a od obdarovaneho dostane neco za 200.
(20) Já si myslím, že peníze u dárků nejsou tak důležité. Je mi fuk, jestli dostanu dárek za tisíce nabo za 50 kč, jde o to, kdo mi ten dárek dá a proč.
Těžko vás potěší svetr za 1500,- když se vám vůbec nelíbí a naopak budete potěšena růžičkou za 70,- Kč od někoho, od koho byste to třeba nečekla ;)
Navíc účtenka k dárku je super, když dostanete něco do domácnosti, nebo třeba to obleční .
Reklamace nebo příp. výměna zboží se bez účtenky řeší blbě ;)
Tak jsem jsem dnes po dlouhé době moc nasmála, a že mi dnes do smíchu zrovna moc nebylo, děkuji
Celé dětství jsem napjatě očekávala, jestli Ježíšek letos sehnal opět růžovou soupravu teplého spodního prádla a teplých filcových papučí do mrazu. Celých 14 let se mu to překvapivě dařilo. Ale pak možná skončili s výrobou a já zírala na tmavě modrý tesilen na šaty. Maminka asi usoudila, že už může přiznat, že to vybírala ona a prý abych byla vhodně vybavena pro případ funusu v rodině( její oblíbená věta je- jestli zítřka dožijem,tak budem....) a ušití že taky hradí ježíšek.Ten smíšený pocit -údiv- radost- sklamání- ach jo. Mamince už bylo 84 a jsem ráda, že šaty nikdy nesplnily původní záměr.Vlastně nikdy žádné nebyly, já si nechala ušít kalhoty do velikého zvonu.
Chicht...
Maně se mi vybavuje replika z "cimrmanovy" hry Akt: "A proč jsi nám to tu tak dlouze....Ale zajímavě....vyprávěla?"
)))
Tak tohle mě dostalo. Se řehním ještě teď.
Tyhle dárky jsou fakt nevypočitatelné. A příbuzní ještě méně.
Ivano, vyloženě Vás vidím v té noční košili s medvídkama ![]()
moje švagrová je příšerná ženská,dárky které dostane ,daruje zase někomu jinému.Stalo se ,že mi dala dárek,který jsem jí kdysi dala.Už jí dárky nekupuji.
8] samadoma, mail, 29.7.2008 12:47
Promiňte, Vy se jmenujete E. Boudná?
Tu údajně potkalo takové štěstí v osmdesátých letech.
[18] pedro, web, 29.7.2008 15:39
Pořád lepší, než jistá Blaženka, která v dobách totality poslala poštou příbuzným klepnutého králíka z vlastního chovu. Jako dárek k výročí. Když na druhý den v parném létě ten balík dorazil, přiživovalo se na něm tisíce much![]()
Štěstí, že na té vsi měli svých králíků dost![]()
[21] Míša, 29.7.2008 16:13
Ještě horší je , když dostanete jako dar televizi za 100 českých a není zaplacená dobírka
Mě se to přihodilo, asi někdo usoudil, že dárek mě sice vybere, ale mám si zaplatit sama![]()
Tatík mě hrubě překvapil svatebním darem.
100 pánských ochran v luxusním balení...
Ne že by mě to vadilo
Mé nastávající to přišlo děsně srandovní
))))))
No, ale vlezla do toho podělaně zvědavá nastávající tchýně a bylo málem po svatbě!
mám velmi podobné zkušenosti s balícím papírem, u nás se musí každý schovat, prtoože je "nejmilejší" a "vždyť je ještě hezký" a tak se rok od roku musím na Vánoce (dárky musím rozdávat já, protože jsem v rodině "nejmladší" (28) ) víc snažit, abych tipla správně příjemce. Bohužel se u nás rozmohlo dávání (hlavně od babičky) ve stylu..."ale jestli to nechceš, tak já to dám ..." nebo "si to nechám"... to mě dokáže vytočit do vrtule, protože si myslím, že pokud mi to ten člověk chce dát, tak bez dodatků. Bohužel ale k tomu ještě máme rouzdílný vkus co se týče vlastně čehokoliv, takže tohle dávání má ještě variantu "...jestli se ti to nelíbí..." člověk jí to prostě nevysvětlí...:-/
autorka
dneska mám fakt blbou náladu, ale tohle mě tak rozesmálo, že mám oběd na monitoru, dííky :))
Dárky jsou úžasná věc, zvláště když se "vydaří". Já mám obrovské "štěstí" - už 3 roky se léčím na vysoký krevní tlak, a proto si musím, ač velmi nerada odpírat kávu. Přestože je o mé nemoci v mém okolí vše známo, pravidelně každý měsíc dostávám od své klientky-lékařky balíček kávy. Holt ani lékař nemusí tušit, co je to vysoký krevní tlak (možná nebyla na školení u Julínka s Cikrtem). Tak káva pravidelně putuje k tomu, kdo zrovna má svátek nebo narozeniny. Určitě bych za svou "šetrnost" byla pochválena naším prvním iniciátorem ekonomických reforem.... Takže, chápu a jdu si uvařit dobrý čaj..
Very,very nice! Dlouho jsem se tak nepobavil.Skvěle mi to zvedlo náladu,takže se teď dokonce usmívám na nepříjemné zákazníky![]()
(32 a všem případným následujícím) PROSÍM!!! netahejte mi sem politiku, děkuji
jinak kafem jsem často zásobena svojí kamarádkou, je zdravotní setřička a pacienti nosí hojně
ale já ho naštěstí můžu a bez něj nejsem k použití ![]()
to 28-Kamila
ne tak se nejmenuji
tohle se mi opravdu stalo, lekarka tuto bombonieru predala me tchyni, jako dar k narozeninam -u ktere ma tchyne pracovala jako sestra, a protoze tchyne byla taky takova *lakoma Barka* jako lekarka ,tak jsem byla k narozeninam obdarovana bonbonierou i s dekovnym dopisem od pacienta jaaaaaaaaaa -a ja to tchyni nerekla, protoze by z toho mohla onemocnet
)))))))))) a 500,- by chtela nazpet jak ji znam
))))))))))
Skvělej článek, mělabyste psát knihy:) Máte můj obdiv
Díky, je skvělé přečíst si něco, něco jen tak.Jen tak se pobavit a zjistit, že je fajn život žít, protože tohle právě žití je.
))))
(35) perfektní předpoklad ohledně tchýně. Jestli se z matky mého protějšku jednou stane moje tchýně, už teď vím, že svatební dar bude h***o (a vůbec bych se nedivila, kdyby opravdu bylo)...
Perfektní obdarovávací Kalvárie! Myslím,že mohu mluvit o štěstí,že jsem se právě takovéto "radosti" v životě nedočkal!
Já sice na šperky nikdy moc nebyl a ani jsem je nevyhledával,ale: Moje Aida Mikkecí von Rohan nosí už asi 6 let s t ř í b r n ý dvouřadý náhrdelník - z mírně prorezlého stříbra - se srdíčkem z modrého -zaručeně pravého - drahokamu ve -opět rezavém- stříbře, s nápisem "Život dětem!",ale protože ten nápis je už téměř nečitelný,tak to není tak strašný...
No abych dlouho nevokecával: TOHLE, IVANKO, R O Z H O D N Ě M U S Í Š M Í T ! To nesmí v té Tvé exkluzivní šperkovnici chybět- taková vzácnost!!! BEREŠ DOUFÁM...
(39) díky, a tahle pomsta by měla být za co?
)))))))))))))))))))))))))))))
Moooooc hezky ztvárněné životní postřehy, ale protože život se skládá především z polemik a konfrontací (a někdy též k obrovskému štěstí všech zúčastněných z tolerance a kompromisu
)), tak přidávám polínko do pomyslného ohně, i když k mému překvapení se tady ještě nerozhořel, neboť všichni reagující se vznášejí na podobné sympatizující vlně...![]()
... takže: co takhle mít OPRAVDOVOU radost z čehokoli, čím Vás někdo jiný obdaruje? Tou radostí totiž uděláte radost jemu, což je zpětně potěšením pro Vás (je v tom jistá sobeckost, se kterou se do dneška nemůžu vyrovnat..
))
Ale abych nepokazil skvělý nadhled autorky, tak raději s přáním "Co nejvíce JAKÝCHKOLIV dárků pro Vás" končím ![]()
Třeba zase někdy u Ivaniných hezkých životních postřehů... PP.
PS: Přiznávám, že někdy nestačí ani nepředstíraná radost obdarovaného...
"Ty seš prdlej, dyť je to pět roků starej krám, kterej dal Pájovi za dvacet korun kámoš ze třídy ! "
Chvála Bohu ve zmatku rozbalování KRÁSNÝCH vánočních dárků tato reakce mé nejbližší osoby (podle papírů
) se jaksi vytratila...
dobry ----znam to taky....od sousedky jsem dostala par darku do vybavy-20 let stare uterky, sada sklenic, ktere pry jeji dcera nechtela, protoze podobne ma, a zlaty {ale spise ne} retizek se znamenim zverokruhu, ktere se me vubec netyka....asi po 4 letech si pro ten retizek prisla, ze se ji narodila pravnucka a te se to bude hodit vice....
tak teda myslím,že si sousedi zítra přijdou na mě stěžovat, protože je dost pozdní doba a já tady řičím smíchy u otevřeného balkonu
ty články jsou fakt výborný a nutno podotknout,že s dárky je to u nás jaksi obdobně, akorát moje 80tiletá babička začíná být celkem pokroková a nechá si vysvětlit,že je lépe dát mi peníze, než dárek dle jejího výběru...jinak bych asi taky byla obohacena o několik svetrů které poznaly snad ještě totalitu,nemluvě o tom,že by byly o tři čísla větší... ![]()
jo,někdy se hold sejdou dary nedary z kterých nás přechází zrak...a myslím si,že to jsou takové dary,které se asi paní tetě doma již nehodily...zasmějme se tomu,nic jiného se stejně nedá dělat... ![]()
...jestli u tohoto někdo křičel smíchy, radí vám aby byla napsána kniha a moc vám děkuje tak jsem Miluška Voborníková. Toto je má první zkušenost s blogy..asi jsem se opravdu moc nudila, ale čtení vaší historky ve mě vyvolávalo stejný pocit jaký jste měla vy při rozbalování dárků..chtěla jsem aby to zkončilo. Tak předvídatelné a rozvláčné.Nepíšu proto abych urazila. Jen mám svůj názor a chci ho napsat jako každý.Raději se budu držet knih..
(48) nemůžu, než vám poradit, když se vám to nelíbí, tak se vůbec netrapte tím, abyste ten článek dočetla! já, když mi něco nesedí, tak prchám
a jinak jenom lituju, že nemám vaši předvídavost, já totiž opravdu ani v největší fantazii nečekala, že obdržím takové dárky… a pro uklidnění, knihu opravdu nechystám, ZATÍM
))
Snad se nezlobíte?To jsem nechtěla.Přečetla jsem si totiž pár dálších článků a pochopila, že chyba je ve mě.Měla jsem asi mylnou představu co má blog představovat. Ale je to vlastně jen takové to povídání, ale hozené do PC.Něco jako sejdeme se v cukrárně u kafe a já vám budu vyprávět...a ostatní se přidají s némlich stejnými bleděmodrýmy zážitky.Trochu mě rozladilo, že všichni jsou nadšení a unešení, protože na diskusích jsou většinou zastoupeny různé názory a lidé se o něčem přesvědčují... ale tady si chtějí jen odpočinout.. Tak ještě jednou, šlo pouze o můj názor..Spíš můj omyl.
(50) ne, ujišťuju vás, že se nezlobím, jen prostě dávám návod, jak na to, já zkrátka prchám, když mě to nebaví… vlastně mě jen dvakrát něco rozčílilo tak, že jsem reagovala v podobném duchu jako vy, asi ještě ostřeji, možná, každej na to má právo i já… a jinak jste si mohla všimnout, že takových názorů jako je váš je u mých článků víc
jen mi přišlo líto tý urputnosti, jak jste to za každou cenu chtěla dočíst, kdybyste mezitím hledala, určitě narazíte na něco, co by vás zajímalo, témat je tady nepřeberně
ale na mém blogu píšu, jak to cítím já a jinak to asi nebude ![]()
..díky za dobře míněnou radu.. ale není mi pomoci.. vždy musím vše dočíst. Je to prokletí, protože když šáhnu po špatné knize svědomí mi nedovolí ji po pár stranách odložit. Takový Faulkner je kupříkladu peklo..ps. není to urputnost , ale obscese.
Ivano, dobrý blog, dobře se čtete :)) Doufám, že vám to psaní vydrží. Přeju Vám všechno dobré !!! Dneškem nový čtenář Dana
Ivano , to byla opravdu bomba!!!!!!! Jsem poprvé na vašem článku a je to k popukání, kdyby jste viděla jak mi tečou slzy od smíchu tak se určitě přidáte vy i vaše sestra. Díky za dobrou náladu :oDDDDDDDDDDD
No, vzpoměla jsem si na moji tetičku. Nechala si namalovat obraz od "opravdu dobrého malíře" - nádražáka. Ten maloval oleje podle pohledu, který jste si vybrala. Tetička si vybrala "něco mezi krávou a srnkou pod neurčitelným stromem na okraji potůčku s blatouchy a v pozadí s lesem". Když jsem na tu "krásu" třeštila oči, tetička pravila: až se budeš Milenko vdávat, nechám ti namalovat také takový.
Od konce v mdlobách mě zachránila maminka: "neboj Mileno, všechno co zatím teta někomu dala, má ještě pořád doma".
Maminka měla pravdu. Tetička rozdávala dary pouze ústně. Díky.
Ivanko,
to s těmi dárky taky tak trošku znám. Přišel jednou ke mně švagr a v ruce nesl úplně úděsnou několikapatrovou umělou palmu v květináči s takovými hnědými kuličkami místo hlíny. Byla celá zaprášená. Že prý je to dárek od švagrové. Poslala jsem jej zpátky domů i s tou kytkou, že nejsem žádná skládka a navíc mám alergii na prach, takže bych tu kytku opravdu mít doma nemusela. A že děkuji pro příště za takové dary.
A mohu se připojit i k Deklovi - příspěvek z 29. 7. z 15:39 h:
Můj bývalý přítel Standa byl úplně přesně takový - dávali si s rodiči i bratrem dárky ve stejné hodnotě. Vždy si předem řekli, že
si dají tak za pětikilo k Vánocům. A taky že jo. Proto také nedokázal u mě pochopit, když jsem svým blízkým kupovala dárky podle toho, že jsem si myslela, že by z toho mohli mít radost, a ne podle ceny - a už vůbec nechápal, že jsem se jich nezeptala, kolik do mě hodlají vrazit, abych si udělala představu, kolik teda mám já investovat do nich. Opravdu zvláštní výchova.
A tak se to projevilo i u výběru svatebního daru pro mou sestru. Bydlela s dnes již svým manželem x let na hromádce - asi tak 9. Takže veškeré vybavení domácnosti už měli. Jako svatební dar chtěli příspěvek na svatební cestu. On, že nikomu nebude dělat sponzora, to by se prý taky každý mohl brát a říkat si o příspěvek, čímž by si zaplatil svatbu. A to prý že ne. že se mají dávat dárky takové, které překvapí. Tak jsem mu odvětila, že to v žádném případě. Že prostě buď dáme peníze, nebo pokud nechce teda dávat peníze, uděláme kompromis, Já vyzjistím, co by skutečně mohli ještě potřebovat. Proti tomu také byl - dárek je prý od toho, aby to bylo překvapení. Že já mám zjistit, co by se jim tam tak hodilo do té jejich domácnosti. Toto jsem odmítla, protože si myslím, že není dobré někomu věnovat třeba obraz na zeď - každý má jiný vkus. To si musí koupit sám. A nějaké píčovinky na obývákovou zeď, aby se jim na to prášilo, to ségra neuznává. Taky je alergička na prach, takže ....
Prostě jsme se kvůli tomu strašně pohádali, protože pořád nedokázal pochopit, proč je dobré se mezi příbuznými domluvit - dle seznamu svatebních darů, co si snoubenci přejí - kdo co koupí, aby se nesešly tři varné konvice, pět žehliček, deset čajových setů atd.
Naštěstí dnes s tímto zvláštním člověkem již nejsem a díky bohu za to.
Tak tohle byl nejuzasnejsi clanek, co jsem kdy cetla, smichy tu biju hlavou o stul, ale jsem v praci, tak si to nemohu moc dovolit
Tohle se stat mne (a to taky chystame s pritelem svatbu), tak si asi pujdu hodit masli!!!
Vidím, že tvoje příbuzenstvo je trošku polabší,ale musí se ocenit její snaha. Myslím si, že jsem jako kus chleba hodná a moje tchýně nejenže mi nic nekoupí ani na malou,ale chodí se ještě vychloubat co všechno koupila svému druhému synovi mazánkovi a vůbec jí nezajímá, že my tak tak vyjdeme s mateřskou.Moji rodiče mi také nepomohou. Vůbec mi to nepřipadá směšné.Co já bych dala aspoň za ten zájem něco dát.Asi máš dost peněz a nevážíš si ničeho.
(59) promiň, nesouhlasím s tebou. vážím si toho, když za mnou kdokoliv přijede i bez darů. ale vážit si toho, že mi někdo doveze obnošené hadry, rezavé napodobeniny nevkusných klenotů, které navíc vůbec nenosím a kelímky od jogurtu a tváří se u toho, jakou vzácnost to nadělil, to fakt neumím. připadá mi to ponižující, já bych to rozhodně neudělala, myslím že když chci někoho něčím obdarovat, tak se snažím se trefit do jeho potřeb a vkusu. darovat někomu kelímky od jogurtu, to prostě nechápu. nemám dost peněz a čeho všeho si vážím by bylo na dlouhý vyprávění.
Jak se říká "darovanému koni na zuby nehleď". Taky mi to přišlo, že v tomhle článku toho moc k smíchu není.Každý člověk je jiný, ale podstata je, že Vám chtěla udělat radost i když dala jen staré haraburdí. Trochu mi je i z těch dnešních mladých smutno.Jasně, že to vyhodíte,ale tady jde o tu snahu.
(61) jak tomu mám rozumět?
[59] Monika | mail | 245.69.broadband.iol.cz (80.188.69.245)
včera 17:16
[61] Jana.pokrova | mail | 245.69.broadband.iol.cz (80.188.69.245)
dnes 06:56
Ivanko, nic si z toho nedělejte, že se článek někomu zdál dlouhý. Mě na něj upozornila kamarádka- učitelka a zdál se jí moc vtipný. A to je regent-baba - v dobrém slova smyslu. V životě to tak chodí. Já dávám dětem i vnoučatům vetšinou příspěvky na dárek dle vl. výběru, jen když vidím pěknou knihu, dle jejich zájmů, koníčků, které znám, neodolám a koupím ji jako věcný dárek. O té hodnotě dárků - jsem k nim spravedlivá a pokud je věcný dárek levnější než stanovená hranice, dodám na drobnost v Kč. Pokud je cena knihy vyšší, tak to neřeším a ten mls přidám také. Zatím si nestěžovali.
(63) to věřím, že si nestěžovali
kdyby měl každý přístup jako vy, asi by si stěžovali pouze velmi nároční jedinci
)) víte, já jsem ten článek taky nebrala jako stěžování si, mně to prostě dneska už po těch letech připadá hodně k smíchu a naštěstí většině lidí taky... prostě z ničeho se nemá dělat věda
))
Fellas stop jerking off, here you can find lonely girls from your city - http://hifuck.me
Teda kdybych nebyla v práci, tak se tady lámu v kolenou a mlátím hlavou o stůl stejně jako vaše sestra.
Je to boží a já jsem ráda, že takovéhle příbuzenstvo se mi vyhnulo ;)