close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tak nevím, mám…?

8. července 2008 v 23:44
Nevím jak jste na tom ve vztahu k počítači a ostatním přístrojům na elektřinu vy, ale moje znalosti jsou ryze praktické, vím co za jakým účelem použít. Nikdy jsem nepochopila, jak elektrický proud probíhá drátama a proč to vůbec dělá, prostě dokud to funguje, tak nic neřeším. A navíc bytostně nesnáším čtení návodů na cokoliv.
Stalo se, že jsem se odstěhovala od manžela do nového bytu a začala si zařizovat domácnost. První, co jsem potřebovala, byla lednička. Přivezli mi ji ještě ten den, co jsem si ji koupila. Radostně jsem se pustila do zapojování. Postavila jsem ji ke stěně, po dlouhém bádání našla šňůru (byla zamotaná vzadu a nenápadně schovaná za nějakým vehementem) a zapojila do zásuvky. Lednička začala chladit. Radost mi nezkazilo ani zjištění, že kromě návodu mi zbyl pytlík plnej nějakých šroubků a plastových nesmyslů, který teda nechápu k čemu jsou dobrý. Funguje i bez nich.
Potřebuju k životu muziku, takže další věcí, kterou jsem se rozhodla zprovoznit byla věž. Před lety jsem si pořídila pěknou, s pěti bednama pro kvalitní zvuk, dolby surround nebo tak nějak, jestli si to dobře pamatuju. A nastal první problém. Měla jsem pět beden, dvě s červenýma drátama, dvě s bílýma a jednu s modrým. Tušila jsem, že je musím zastrkat "někam dozadu". S úlevou jsem zjistila, že se tam nacházejí zdířky stejných barev a chtěla dráty umístit. Ty ale dle mého brilantního úsudku došly k úhoně při stěhování, protože byly všechny na konci rozdvojené do jakési vidličky. Nezaváhala jsem a pečlivě konce smotala dohromady. Pak jsem je nastrkala do zdířek a přimáčkla těma páčkama, aby nevypadly (i na to jsem přišla :-) Vůbec mi nevadilo, že pět zdířek zůstalo nezaplněných. Vzala jsem šňůru a zapojila ji do zásuvky - tuhle činnost ovládám naprosto bravurně! Vytáhla jsem svoje oblíbené cédéčko, pustila ho… a nic. Ani hlásek. Zkusila jsem rádio, stejný výsledek. Kazetu jsem už ani nezkoušela. Rozhodla jsem se, že věž si chce patrně odpočinout po náročném stěhování a zítra se určitě umoudří a začnou se z ní linout lahodné zvuky.
Druhý den jsem zkusila věž znovu zapnout. Nic! Mačkala jsem všechny knoflíky, co jsem našla, přemlouvala postupně stále důraznějšími pokyny, ve kterých začalo brzy převládat oslovení "Ty sráči" a drze ignorovala šufle, které na mě posměšně volalo: "Otevři mě, je ve mně návod na zapojení."
Do tohoto vnitřního boje zazvonil zvonek. Za dveřma stál kamarád a hrnul se dovnitř. "Ahoj, prosím tě, potřeboval bych udělat grafiku na knížku, už funguješ?" Ujistila jsem ho, že k počitadlu jsem se zatím nedostala, jsem teprve u věže a ta stávkuje. "Počkej, já se ti na to kouknu." Ani jsem žádnou jinou větu v tu chvíli nechtěla slyšet. Docela se mě dotklo, když se nevinně zeptal: "A máš to v zásuvce?" Si myslí, že jsem blbá nebo co? Chvíli zkoumal, potom věž otočil a rozesmál se: "Jak jsi tam připojila ty bedny? Každej drát musí jít do dvou zdířek a ty je máš smotaný do jedný." Prozradila jsem, že mi dráty připadaly "rozbitý", tak jsem je opravila.
Za chvíli se místnost rozezněla mým oblíbeným hitem.
"Já už musím pádit, nechám ti to tady, kdybys měla problém s počítačem, tak se ozvi, zatím ahoj." A kamarád byl v trapu.
Zbývala už jenom televize a počítač. Vyhrála televize, ta stačí zapojit do zásuvky, to neoslabí mé již tak dost nalomené ego. Vrhla jsem se k ní, zapojila do zásuvky, zapnula knoflík a koukala na vydatné zrnění. "Buď v klidu, stačí naladit, to si pamatuješ, to se dělá těma osmi čudlíkama," dodávala jsem si odvahy. Nebudu to protahovat, asi po půl hodině motání čudlama, kdy se televize evidentně neměla k tomu, aby ukázala nějakej obraz, jsem si uvědomila, že nemám připojenou anténu. Pak už šlo všechno hladce. Večer jsem se koukala na detektivku a jásala, že na zapojení počítače mám celý nadcházející víkend. To určitě zvládnu.
Překvapivě jsem počitadlo zapojila na první pokus, to je dobrej výkon na to, kolik to má šňůr, ne? Přiznávám, tři šňůry mi zbyly (nějak mi u všeho zbejvá materiál) a dodnes jsem nepřišla na to, kam by měly patřit, ale moje sebevědomí se opět vrátilo do přijatelných výšin.
Začínám pošilhávat po lustru, ze stropu visejí jenom tři dráty…
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tondach tondach | 9. července 2008 v 6:45 | Reagovat

No jo, s manželem špatně, bez něj ještě hůř... :-)

S tím lustrem velmi opatrně, 230V AC!!!

2 ivana ivana | 9. července 2008 v 8:26 | Reagovat

koukám, že s tím lustrem to nebude tak snadný, jsem doteď netušila, že je tam nějaký AC :-( co to je? :-)

3 tondach tondach | 9. července 2008 v 8:46 | Reagovat

Smrtelně nebezpečné střídavé napětí!!!

Raději svěřit odborníkovi... :-)

4 Lada Lada | E-mail | Web | 9. července 2008 v 9:24 | Reagovat

Ten žlutej je zem, neublíží, ale druhé dva jsou živé, nesahat. Pokud má lustr více žárovek, zapojují se oba, pokud jen jednu (anebo je na zdi vypínač s jedním tlačítkem), stačí jeden. Já bych pro jistotu zazvonil na souseda...

5 K.F.-J. K.F.-J. | E-mail | 9. července 2008 v 10:01 | Reagovat

Ten uzemňovací drát není jen žlutrý,nýbrž žluto-zelený (dva různobarevné proužky),-to je zemnění,neboli nulák a je tam proto,aby se připojil na kostru lustru,aby náhodou nekopal...

Jinak,nemám žádné problémy se zapojováním spotřebičů,jen mi občas dělají hlavu jejich funkce.(viz můj noťas) I když mám zapojeno vše,jak to má být,stejně nedělá co chci já,ale to co chce on.Někdy z toho vylezou docela obstojné infarktózní situace.Ale zase se mám na čem vyřvat a vybouřit,sož je vlastně taky +...

6 K.F.-J. K.F.-J. | E-mail | 9. července 2008 v 10:11 | Reagovat

Jo abych nezapoměl: Jedna naprosto šlaková sizuace je u mě trvalá.To když se pokouším založit si na Novinkách blog. Už se o to pokouším celý týden,cca 3-4 hodiny za den a pořád se mu něco nelíbí.Nejvíc mě vytáčí,když mi do omrzení opakuje,že v názvu blogu nesmí být diakritika,ale jen číslice a pomlčka.Vyzkoušel jsem všechno,( dedek, kf-j,karel, karelf-j) a podobné modifikace,ale ten zadrátovanej blbec si pořád vede svou.Já vážně nevím,kde tu diakritiku vidí...Občas,jen tak pro zpestření po mě chce i fotku,ale ať mu nabídnu jakoukoliv svou fotku,zase ji odmítne s tím,že má víc kb,než je povoleno...

A tak jsou čtenáři novinek ochuzeni o duševní výrony jednoho rejpavého dědka,který se chtěl aspoň na stará kolena zviditelnit,když už se dneska zviditelňuje každej blbec...

Kdo ví,že bych byl ještě větší blbec,než ty dnešní "celebrity" a tudíž jim Novinky nechtějí vytvářet konkurenci???

7 caracola caracola | 9. července 2008 v 10:38 | Reagovat

Jste požehnáním pro muže každého věku, protože mu umožňujete rozvinout ochranitelský pud a pocítit svoji převahu . Chytré.

8 ivana ivana | 9. července 2008 v 11:04 | Reagovat

(7) s tím požehnáním bych fakt nepřeháněla :-))

9 tondach tondach | 9. července 2008 v 11:15 | Reagovat

Noo, byla by vás škoda...,

i když nevím, opustila jste manžela :-(

bývalce bych třeba neradil :-)))))))

10 teplik teplik | 10. července 2008 v 7:00 | Reagovat

hezké ... mě taky zbývaj dráty a šrouby ... jestli můžu radit, nikdy, NIKDY nepřestříhávejte dvoulinku když je pod proudem :-)  (chvilku jsem od blesku neviděl a měl jsem utavený kleště)

11 Ivís Ivís | 10. července 2008 v 19:21 | Reagovat

Tak se tady směju a směju...tyhle příhody mi taky něco říkají,ikdyž s elektrikou se radši moc nekamarádím co se týče zapojování...jednou jsem tak vyrazila pojistky v celém bytě,že jsme jej dlouuuuho nemohli nahodit zpááátky...návody sice čtu,ale někdy jim vůbec nerozumím.nejlepší je skládání nábytku...to mě vždycky zůstane dosti šroubků a jiných podobných dílů...docela se pak divím,že to ještě stojí...  :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama