25. srpna 2008 v 19:20
...cestovala bych po světě. Mám pár míst, která znám jenom z obrázků, knížek, nebo vyprávění, a chtěla bych se tam podívat. A nejen to, chtěla bych poznat, jak se tam žije, jací jsou lidé a jestli si uvědomují, že žijí na místě, které je něčím výjimečné nebo berou svůj život tam pouze jako životní realitu.
A taky mám bratrance, mám ho moc ráda. Jezdí každý rok na nějakou exotickou dovolenou a z každého místa mi vozí tričko. Tak mám chuť alespoň jednou vyrazit, abych mu to mohla oplatit.
Nejraději bych jela na:
Ngorongoro - Odmalička toužím jet do Afriky, mám ráda zvířata, bydlela bych klidně i v autě a pozorovala divoká zvířata a fotila a fotila. Určitě bych zachránila nějakou lvici Elsu nebo tak něco :-)
Paříž - Podívat se do Paříže toužím od chvíle, kdy jsem si přečetla knížku Šifra mistra Leonarda. Chtěla bych na vlastní oči vidět všechny ty architektonické a umělecké památky, chrámy a kostely a projít se po nultém poledníku, do té doby jsem netušila, že tudy někdy vedl. A jasně se podívat na záhadný úsměv Mony Lisy.
Lascaux - Já hned vidím Kopčema, ale ty kresby bych si opravdu ráda prohlídla. Troufám si tvrdit, že já bych něco takovýho nenamalovala ani dneska, natož v době kamenné.
Pamukkale - Bavlníkový zámek. Kombinaci světle modré a bílé barvy mám moc ráda a vápencová jezírka musí být prostě nádherná.
Velký bariérový útes - Jak nesnáším hlavu pod vodou, tak tady bych se i potápěla. Ta úžasná barevnost života na korálových útesech mě fascinuje. A jak se tam ty potvůrky přizpůsobujou, že je člověk ani málem nevidí jak mají vyvinutý mimikry. Pořád bych zkoumala.
Egyptské pyramidy - Ale to mě fakt naštvali, když jsem tuhle na nějaký fotce viděla, že hned vedle jsou nějaký paneláky, žila jsem v naivní představě o "zapomenutém" místě v poušti... I tak bych se tam chtěla podívat.
A ještě bych chtěla vidět divokou kanadskou přírodu, Aljašku, Grónsko, Saharu, budovu Opery v Sydney, skalní město Petru, Mekku když není právě plná poutníků (to asi není možný?), Čínskou zeď, Mount Everest (to jsem už vzdala, nahoru se určitě nepodívám :-), Tádž Mahal, Florencii kvůli Michelangelovi, Savojské Alpy (tam bych lyžovala, mně by to tam tak slušelo!!!), Petrohrad, Skandinávii, islandské gejzíry, anglický venkov, sekvoje v Kalifornii, tajemné obrazce v Peru a Machu Picchu.
A až bych tohle všechno procestovala a poznala, vrátila bych se zpátky do Čech, zajela na Pálavu, na Šumavu a do Prahy, tam bych se prošla od Hradu dolů Nerudovkou až na Kampu, podívala bych se na dům, ve kterém bydlel Jan Werich, prošla se po Karlově mostě, zkontrolovala, jestli je Bruncvík na svým místě a byla bych šťastná jako blecha, protože je tady nádherně.
Mám takový nápad, kdo z vás byl na nějakém zajímavém místě a má fotografie (zveřejňování klasických snímků známých z knížek a časopisů mi připadá zbytečné), pošlete je na můj mail a já z nich "vyrobím" další pokračování článku. Děkuju a budu se těšit na vaše zážitky a doporučení. Třeba přehodnotím "výběr".
***
Nejkrásnější procházka po Karlově mostě je cestou z hospůdky U krále Brabantského (foto a popisek PP)
***
první fotografie spolu s komentářem od pana Vladimíra Šíny
Kdysi jsem dostal knihu (nebo můj bratr) od Jiřího Bauma - Stepí a pralesem. Cestopis o Africe. Od té doby jsem chtěl uvidět Mombasu a zvířata, o kterých se v knize poutavě psalo.
Kniha byla patrně vydaná těsně po válce a byla vázaná v měkkých deskách. Při prohlížení se rosalátovala na jednotlivé listy, tehdy mi to moc nevadilo, bohužel časem jsem o ni přišel. Možná, že ještě někde doma vyplave, protože jsem ji dal do desek z balícího papíru a často se k ní vracel.
V roce 2003 jsem se do Keni dostal poprvé a vypravil se na safari do oblasti Kimana. Zvířata jsme viděli všelijaká, byl jsem nadšený, a Kili bylo nezapomenutelné. Na cestě Z Kimany do Mobmbasy po "silnici" 103 v rezervaci Tsavo west při cetě podle strmého kamenného pole manželka z auta ucítila lvi. Neviděli jsme je. Při rozhlížení jsem najednou uviděl záběr z knihy mého mládí, kde na kamenech ležel lev, který splýval s okolím. Ten pohled na známé skály mě tak ohromil, že jsem se nezmohl na fotografování. Řidič jel tak rychle, že se mi jej nepodařilo včas zastavit a obraz ze vzpomínek a skutečnost se sice spojili, ale jen na velmi krátkou dobu.
Přesto považuji tento zážitek za největší štěstí, které mě mohlo potkat.
Lvi a volná divoká zvířata jsem si vysnil, a proto dokud mi to zdraví a prostředky umožní, budu se do míst v Keni vracet každý rok.
Pokud se mi to nepovede tak pojedu na Šumavu, i když ji zelené mozky devastují, nevím, co by o tom napsal Klosterman?
Posílám jednoho zvláště udolaného teplem a pohled na Kili.
Přeju Vám podobný zážitek - Vladimír Šína - skoro 69 let

Let nad Kilimandžárem
Šumava
Pane Vladimíre, moc děkuju za Vaše povídání i za fotografie, Afrika mě opravdu láká :-)
***
Když už mluvíme také o Praze, kamarád mi poslal odkaz, na který stojí za to se podívat...
Byl jsem v Paříži a u egyptských pyramid a chystám se do Petry...
Moje dojmy:
Paříž - nádherná atmosféra, pohoda, v noci všude nepořádek na ulicích, ráno uklizeno. příjemní a vstřícní lidé různých národností, nádherné památky...Týden pobytu je málo. Oproti dovolené u moře ve Francii, kde se Francouzi chovali k malým českým turistům přezíravě, byla Paříž rájem. Vřele doporučuji.
Egyptské pyramidy - tvrdil jsem, že je nemusím, ale teprve když pod nimi člověk stojí, tak zírá. Jó, "paneláky", taky jsem si myslel, že tam nejsou...Gíza je holt obydlená. Ovšem zdaleka největší zážitek byla čtyřdenní plavba po Nilu nebo 1000 km dlouhá cesta vlakem zpět do Káhiry. Putováním po Egyptě si splnila moje žena celoživotní sen a mě vzala s sebou. No a teď už zase šetříme...
)