close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kdybych mohla…

25. srpna 2008 v 19:20
...cestovala bych po světě. Mám pár míst, která znám jenom z obrázků, knížek, nebo vyprávění, a chtěla bych se tam podívat. A nejen to, chtěla bych poznat, jak se tam žije, jací jsou lidé a jestli si uvědomují, že žijí na místě, které je něčím výjimečné nebo berou svůj život tam pouze jako životní realitu.
A taky mám bratrance, mám ho moc ráda. Jezdí každý rok na nějakou exotickou dovolenou a z každého místa mi vozí tričko. Tak mám chuť alespoň jednou vyrazit, abych mu to mohla oplatit.
Nejraději bych jela na:
Ngorongoro - Odmalička toužím jet do Afriky, mám ráda zvířata, bydlela bych klidně i v autě a pozorovala divoká zvířata a fotila a fotila. Určitě bych zachránila nějakou lvici Elsu nebo tak něco :-)
Paříž - Podívat se do Paříže toužím od chvíle, kdy jsem si přečetla knížku Šifra mistra Leonarda. Chtěla bych na vlastní oči vidět všechny ty architektonické a umělecké památky, chrámy a kostely a projít se po nultém poledníku, do té doby jsem netušila, že tudy někdy vedl. A jasně se podívat na záhadný úsměv Mony Lisy.
Lascaux - Já hned vidím Kopčema, ale ty kresby bych si opravdu ráda prohlídla. Troufám si tvrdit, že já bych něco takovýho nenamalovala ani dneska, natož v době kamenné.
Pamukkale - Bavlníkový zámek. Kombinaci světle modré a bílé barvy mám moc ráda a vápencová jezírka musí být prostě nádherná.
Velký bariérový útes - Jak nesnáším hlavu pod vodou, tak tady bych se i potápěla. Ta úžasná barevnost života na korálových útesech mě fascinuje. A jak se tam ty potvůrky přizpůsobujou, že je člověk ani málem nevidí jak mají vyvinutý mimikry. Pořád bych zkoumala.
Egyptské pyramidy - Ale to mě fakt naštvali, když jsem tuhle na nějaký fotce viděla, že hned vedle jsou nějaký paneláky, žila jsem v naivní představě o "zapomenutém" místě v poušti... I tak bych se tam chtěla podívat.
A ještě bych chtěla vidět divokou kanadskou přírodu, Aljašku, Grónsko, Saharu, budovu Opery v Sydney, skalní město Petru, Mekku když není právě plná poutníků (to asi není možný?), Čínskou zeď, Mount Everest (to jsem už vzdala, nahoru se určitě nepodívám :-), Tádž Mahal, Florencii kvůli Michelangelovi, Savojské Alpy (tam bych lyžovala, mně by to tam tak slušelo!!!), Petrohrad, Skandinávii, islandské gejzíry, anglický venkov, sekvoje v Kalifornii, tajemné obrazce v Peru a Machu Picchu.
A až bych tohle všechno procestovala a poznala, vrátila bych se zpátky do Čech, zajela na Pálavu, na Šumavu a do Prahy, tam bych se prošla od Hradu dolů Nerudovkou až na Kampu, podívala bych se na dům, ve kterém bydlel Jan Werich, prošla se po Karlově mostě, zkontrolovala, jestli je Bruncvík na svým místě a byla bych šťastná jako blecha, protože je tady nádherně.
Mám takový nápad, kdo z vás byl na nějakém zajímavém místě a má fotografie (zveřejňování klasických snímků známých z knížek a časopisů mi připadá zbytečné), pošlete je na můj mail a já z nich "vyrobím" další pokračování článku. Děkuju a budu se těšit na vaše zážitky a doporučení. Třeba přehodnotím "výběr".
***
Nejkrásnější procházka po Karlově mostě je cestou z hospůdky U krále Brabantského (foto a popisek PP)
TOPlist
***
první fotografie spolu s komentářem od pana Vladimíra Šíny
Kdysi jsem dostal knihu (nebo můj bratr) od Jiřího Bauma - Stepí a pralesem. Cestopis o Africe. Od té doby jsem chtěl uvidět Mombasu a zvířata, o kterých se v knize poutavě psalo.
Kniha byla patrně vydaná těsně po válce a byla vázaná v měkkých deskách. Při prohlížení se rosalátovala na jednotlivé listy, tehdy mi to moc nevadilo, bohužel časem jsem o ni přišel. Možná, že ještě někde doma vyplave, protože jsem ji dal do desek z balícího papíru a často se k ní vracel.
V roce 2003 jsem se do Keni dostal poprvé a vypravil se na safari do oblasti Kimana. Zvířata jsme viděli všelijaká, byl jsem nadšený, a Kili bylo nezapomenutelné. Na cestě Z Kimany do Mobmbasy po "silnici" 103 v rezervaci Tsavo west při cetě podle strmého kamenného pole manželka z auta ucítila lvi. Neviděli jsme je. Při rozhlížení jsem najednou uviděl záběr z knihy mého mládí, kde na kamenech ležel lev, který splýval s okolím. Ten pohled na známé skály mě tak ohromil, že jsem se nezmohl na fotografování. Řidič jel tak rychle, že se mi jej nepodařilo včas zastavit a obraz ze vzpomínek a skutečnost se sice spojili, ale jen na velmi krátkou dobu.
Přesto považuji tento zážitek za největší štěstí, které mě mohlo potkat.
Lvi a volná divoká zvířata jsem si vysnil, a proto dokud mi to zdraví a prostředky umožní, budu se do míst v Keni vracet každý rok.
Pokud se mi to nepovede tak pojedu na Šumavu, i když ji zelené mozky devastují, nevím, co by o tom napsal Klosterman?
Posílám jednoho zvláště udolaného teplem a pohled na Kili.


Přeju Vám podobný zážitek - Vladimír Šína - skoro 69 let
Let nad Kilimandžárem
Šumava
Pane Vladimíre, moc děkuju za Vaše povídání i za fotografie, Afrika mě opravdu láká :-)
***
Když už mluvíme také o Praze, kamarád mi poslal odkaz, na který stojí za to se podívat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MIRA MIRA | 25. srpna 2008 v 20:02 | Reagovat

Byl jsem v Paříži a u egyptských pyramid a chystám se do Petry...

Moje dojmy:

Paříž - nádherná atmosféra, pohoda, v noci všude nepořádek na ulicích, ráno uklizeno. příjemní a vstřícní lidé různých národností, nádherné památky...Týden pobytu je málo. Oproti dovolené u moře ve Francii, kde se Francouzi chovali k malým českým turistům přezíravě, byla Paříž rájem. Vřele doporučuji.

Egyptské pyramidy - tvrdil jsem, že je nemusím, ale teprve když pod nimi člověk stojí, tak zírá. Jó, "paneláky", taky jsem si myslel, že tam nejsou...Gíza je holt obydlená. Ovšem zdaleka největší zážitek byla čtyřdenní plavba po Nilu nebo 1000 km dlouhá cesta vlakem zpět do Káhiry. Putováním po Egyptě si splnila moje žena celoživotní sen a mě vzala s sebou. No a teď už zase šetříme... :-))

2 ivana ivana | 25. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

jo tak s tím nilem, to bych si taky dala říct, takovým tím parníkem jako v poirotovi :-)

3 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 25. srpna 2008 v 20:38 | Reagovat

Dobrý večer,

sám články měním, třeba zrovna přidáváním fotek.

Nikdo z redakce mne neupozornil, že se to nesmí.

Jsou zřejmě dost benevolentní

4 ivana ivana | 25. srpna 2008 v 20:40 | Reagovat

dobrý večer pane josefe,

no tak to by šlo :-))))) budu je přidávat přímo sem, jestli nějaké dojdou. díky za radu :-)

5 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 26. srpna 2008 v 10:00 | Reagovat

1] MIRA,

Byl jsem loni poprvé v Chorvatsku, kde se mi líbilo, ale příliš z toho trčelo "zprůmyslnění turistiky". Ostatně jak jinak, když jedu z pohodlnosti a nezbytí s cestovní kanceláří.

Egypt mne láká také, ale jak ze srandy říkám, museli by všechny památky vydesinfikovat od turistů a pak bych se, možná, uráčil tam zajet.

6 ivana ivana | 26. srpna 2008 v 15:28 | Reagovat

(5) mě právě ty "klasické" zájezdy vůbec nelákají, potřebuju pořád někde šmejdit a prohlížet a poznávat. představa jak sebou plácnu na pláž a tejden se nehnu je pro mě tak příšerná, že k moři vůbec nejezdím. možná bych to vydržela tak dva dny, ale to by byl dost drahej vejlet, na to nemám :-) a je fakt, že metropole nabité turisty někdy lezou na nervy, ale ti lidičkové k tomu prostě patří, bez nich by to nemělo tu atmosféru, představte si liduprázdnou přístavní tržnici, nic veselýho :-(

7 MIRA MIRA | 26. srpna 2008 v 22:05 | Reagovat

[5] Josef

Máme na to stejný názor. Zprůmyslnění turistiky je přesný výraz. Cíleně proto se ženou hledáme místa, kde se dá strávit dovolená v relativním odloučení od turistických fabrik. Moje žena na to má čich, a tak jsme dávno před "zprůmyslněním" například objevili Kalábrii, Sardinii, Sicílii a částečně i Korsiku. Např. v září se tam dalo být na pláži o samotě a přesto bylo ještě příjemné počasí a teplota moře a daly se podnikat pěkné výlety po okolí. Ale samotné ležení nás nikdy neuchvacovalo.Spíš poznávání přírody a lidí. M.j. jsme dospěli k poznání, že čím chudší obyvatelsvo, tím vstřícnější a pohodovější. Atd., atd. bylo by  to na dlouhé vyprávění.

8 ivana ivana | 26. srpna 2008 v 22:16 | Reagovat

(7) a co vám brání? tak povídejte :-)

9 MIRA MIRA | 26. srpna 2008 v 22:42 | Reagovat

[8] ivana

Rád, ale asi by to přesahovalo běžný rozsah příspěvků. No, budu o tom uvažovat a případně doplním i o nějaké fotky. Bude to nějaký čas trvat. Rozhodně by se nejednalo o "prezošky" typu: Eifelovka a já, ale spíš bych se chtěl přiblížit stylu sira Kamufláže (ať už toto označení vadí komukoliv) nebo nar. soc., případně p. Kašíka (no - na ně nemám). Nic neslibuji, chce to čas. a ten my důchodci nemáme. :-))

10 ivana ivana | 26. srpna 2008 v 23:01 | Reagovat

(9) budu se těšit :-)

11 Ella Ella | 27. srpna 2008 v 14:02 | Reagovat

V neděli jsem se trajektem přepravovala přez Bodamské jezero, ze švýcarského Romanshornu do německého Friedrichshafenu. Jezero plné jachtiček a lodiček, na obloze se vznášel výletní Zeppelin s turisty.....nádherný pohled. Odpoledne trajektem zpátky a autobusem do St. Gallenu a večer do Rakouska na maxiřízek na hradě Schattenburg. Fotky nepošlu, všude jsem se vecpala do záběru a znehodnotila publikovatelnost a stejně jsem už zase ráda doma.

Nedalo mi nevyužít téma a nepochlubit se.

12 ivana ivana | 27. srpna 2008 v 14:10 | Reagovat

(11) když byste na tom trvala, tak vás vyretušuju :-))))) ale to nebude potřeba... přímo u bodamského jezera jsem nebyla, ale v alpách se mi moc líbilo, já prostě hory můžu, ne MUSÍM :-)

13 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | 27. srpna 2008 v 14:34 | Reagovat

9  MIRA

Ahoj, nenech se prosit, také by mne to zajímalo.

Dobrý den vespolek

14 MIRA MIRA | 27. srpna 2008 v 18:24 | Reagovat

[13] Josef Sedláček

Dobrá, tak po dovolené se do toho pustím, tj. po 16.9. Dřív to nepůjde. Uf, to jsem si zase na sebe něco vymyslel. :-)) Ale ne, budu rád, když to bude někoho zajímat, fakt!

15 MIRA MIRA | 27. srpna 2008 v 18:25 | Reagovat

PS. Za to zpoždění spojím dvě vyprávění do jednoho.

16 ivana ivana | 27. srpna 2008 v 18:26 | Reagovat

(14) tak už ať je to tady :-) počkáme :-)

17 MIRA MIRA | 27. srpna 2008 v 21:38 | Reagovat

[16] ivana

Díky, beru to jako závazek z druhu neokecatelných. :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama