close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pud sebezáchovy

1. srpna 2008 v 0:08
Za všechno mohla ta ryba… A můj pud sebezáchovy…
Drze ignorujíc fakt, že z plánovaných činností o dovolené mám hotovou sotva polovinu, o pověšených policích nemůže být vůbec řeč, vyrazila jsem po obědě na Zbýšov.
"Pepku, jedeme, tady nebudeme pořád zavřený. Kde máš obojek?"
Pepča začala radostně skákat a strkat čenichem do obojku.
"Moc se neraduj, budeš se koupat!"
Přijely jsme k rybníku. Už z dálky jsem vyhlížela, jestli moje oblíbené místečko není obsazené. Nebylo. Rozprostřela jsem deku, vytáhla knížku a slastně se natáhla.
"Tak Pepku, chvilku si poležíme a jdeme do vody."
Po čtvrthodince jsem začala být nervózní, že nemám žádnou činnost a zavelela: "Prvně jde panička, ty tady budeš hlídat tašku a až se vrátí, tak půjdeš ty." Pepča koukala chápavě a oddaným pohledem mě provázela dokud jsem jí nezmizela z očí.
Voda byla krásně teplá, to se bude plavat. No, plavat… Jakmile jsem sama, bojím se do větší houbky, většinou se tak po pěti metrech, co jsem mimo dosah dna, otáčím zase směrem do bezpečí. Asi je to jeden ze způsobů, jakým funguje můj pud sebezáchovy.
Kousek ode mě se osměloval nějakej chlap.
"No opatrně, dej pozor, aby ti nebyla ziminka," pomyslela jsem si jízlivě a vrhla se statečně do vody.
Byla to paráda, užívala jsem si ten krásnej pocit, sluníčko svítilo a odráželo se od hladiny, idylka. Chvíli jsem se válela ve vodě jak vorvaň a potom se pomalými tempy začala sunout od břehu. Vím, že tady má dno pozvolný sklon a tak jsem nějakou chvíli bezstarostně plavala. Najednou se za mnou ozvalo šplouchání, chlap mě doháněl, za chvíli bude přede mnou, trochu zpomalím, ať se tady nenaháníme. Nenápadně jsem zkontrolovala, jestli ještě dosáhnu na dno. Nedosáhnu! Zůstala jsem zapíchnutá na místě, dál už ani tempo, nechám ho přeplavat, se tady nebudu hystericky vrhat přímo proti němu, až bude pryč, tak poplavu zpátky.
Přesně v okamžiku, kdy mě chlápek ve vodě míjel, proplula těsně kolem mě ryba. V tentýž okamžik jsem s výkřikem visela chlápkovi kolem krku. Ten se ale asi vyděsil ještě víc než já, protože nabral neuvěřitelné tempo směrem zpátky ke břehu, já mu visela na zádech, teď se nepustím, bych se utopila, no pohled to byl asi úchvatnej. Během pár vteřin jsem byla v dosahu dna, začala jsem koktat vysvětlení, že jsem se lekla ryby, a omlouvala se a přitom prchala z vody.
"Nic se nestalo, bylo to docela příjemný," usmíval se chlap.
"Náfuka, si myslí, že tady po něm lezu pro zábavu, ne?" pomyslela jsem si v duchu.
Ještě jsem se trochu třásla, když jsem doškobrtala zpátky k dece. Pepča mě radostně vítala.
"No, jen vítej, mohlas mít po paničce," rozhodla jsem se ji obeznámit s tím, co se mi stalo.
"Pojď, teď seš na řadě ty."
Došly jsme ke "psí" části rybníka.
"Tak šup, jdeme do vody!"
Myslela jsem, že se bude bránit, sprcha doma se jí moc nelíbí, ale k mému překvapení se Pepča vrhla do vln. Plavala už v místech, kde já jsem měla vodu po kolena, to je výhoda malých psů, chválila jsem se v duchu jak dobře jsem si vybrala kámošku. Vydováděla se, vylezly jsme na břeh a já se začala rozhlížet po ostatních psech. Hledáme totiž Pepče nějakýho voříška, kterej by byl podobnej, všichni tvrdí, že mají mít fenky alespoň jednou štěňata, že je to pro ně zdravý, tak pomalu koukáme po vhodném kandidátovi.
Vtom jsem zbystřila, kousek od nás vylézal z vody pejsek, vypadal úplně stejně jako Pepča, akorát byl flekatej, bíločernej. To není možný, to musí být ten, co jsem ho viděla už jednou na náměstí, ale protože jsem v tu chvíli řídila auto, tak jsem nemohla jít "na námluvy". Pepča je celá černá, začínala jsem jásat.
"Pepku, to by byl ženich," sdělila jsem jí rozněžnělým hlasem.
"A než si vás vezmu, nemohli bychom jít alespoň na večeři?" ozvalo se za mnou. Stál tam onen chlápek, zase s úsměvem, a zřejmě patřičně povzbuzen již mým plaveckým výkonem pokračoval dál v hovoru… A mně najednou nějak nebylo proti mysli si s ním povídat.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janka Janka | 1. srpna 2008 v 7:20 | Reagovat

Moc hezký :-) Řehtám se a hned je ráno lepší. No a jak s tím chlápkem dál... ?

Jo a jako zkušená kynoložka vám říkám, že fenka rozhodně mít štěňata nemusí, je to jen velmi rozšířená pověra.

2 Zdenda Zdenda | 1. srpna 2008 v 8:04 | Reagovat

Ivanko, a přišly pak ty úžasné svatební dary?

3 Jirka Jirka | 1. srpna 2008 v 9:02 | Reagovat

pokračování, prosím....  :-)

4 pampelina pampelina | E-mail | 1. srpna 2008 v 9:53 | Reagovat

Jak to bylo dááál? :-)

5 Barunka Barunka | E-mail | 1. srpna 2008 v 9:55 | Reagovat

Tak nenechte se prosit........:-)))

6 masenka masenka | 1. srpna 2008 v 9:55 | Reagovat

to je hezkýýýý......dva ženiši na koupáku:-)

7 caracola caracola | 1. srpna 2008 v 9:55 | Reagovat

Hezká ukázka široce rozšířeného fenoménu jménem " Podíl psů na navazování mezilidských kontaktů všeho druhu".

8 ivana ivana | 1. srpna 2008 v 10:06 | Reagovat

až si to přečte víc lidí, tak prozradím další, ale necháme zatím prostor pro fantazii, jo? :-)))))

9 Míša Míša | 1. srpna 2008 v 10:40 | Reagovat

Jj, psíci toho dokážou dost, co se týče navazování vztahů ;)

Když byl yorkšír mých rodičů ještě malinkatý (on není dnes o moc větší, ale když byl ještě štěně), tak jsme se denodenně seznamovali s někým, kdo buď  yorka už má, nebo chce mít, nebo se jim prostě hroozně libil ;)

Teď máme štěně - poněkud větší rasy a když jdeme na procházku, zastaví nás asi tak 10 lidí a hladí, drbe pejska a debatuje o psících, životě, počasí apod. Je to příjemné, seznámili jsme se tak už s dost lidmi z našeho okolí, o kterých jsem předtím ani nevěděla, že vedle nás žijí ;)

Ivanko, dopadlo to dobře, že jo? :-)

10 kelisova kelisova | E-mail | 1. srpna 2008 v 12:16 | Reagovat

tak přes rybu jsem to nezkoušela velebnosti..hahaha

11 sdr sdr | E-mail | 1. srpna 2008 v 12:19 | Reagovat

Bože, chraň nás před grafomany...

12 Vršecký Martin Vršecký Martin | 1. srpna 2008 v 12:35 | Reagovat

Moc hezký příběh. :-) Jestli máte nějaký krásný vyprávění ze společného života s Vaším plavcem, hoďte ho do placu. Těším se.

13 bibiana27 bibiana27 | 1. srpna 2008 v 13:14 | Reagovat

Fakt moc pekny, jen vsechny zajima, co bylo pak.

14 Ivo L Ivo L | 1. srpna 2008 v 13:51 | Reagovat

Pěkné,potěšilo,úsměv vyloudilo,díky. No a jak to pokračovalo ?

15 PP PP | 1. srpna 2008 v 15:06 | Reagovat

Naprosto souhlasím s Jankou, Pepča vůbec štěňata mít nemusí, takže Tě nemusí zajímat ani ten chlápek...:-)))

16 Vaškůj Vaškůj | 1. srpna 2008 v 15:14 | Reagovat

Dobrej způsob balení chlapů. Taky mám ochranářský pudy a určitě by to u mně zabralo! Ale psa nevlastním. bohužel:-)

Rybu jste tam pustila z kabelky aby byla zábava?:-)

17 kloistr kloistr | 1. srpna 2008 v 18:52 | Reagovat

To autorka: Pekny clanek, az si clovek rika, jestli vy mate obcas i normalni den nebo jen samej vejsplech. :o)

K tem stenatkum, neverte vsemu co se povida. Stryc mel krasnou fenu nemeckeho ovcaka, hodna, poslusna, zkratka zlaticko. Bohuzel uveril tomu, ze fena by mela mit aspon jednou stenata, pry snad aby nemela rakovinu.  A tak se stalo, bohuzel fenecka neprezila porod.

18 ivana ivana | 1. srpna 2008 v 20:15 | Reagovat

(17) zcela výjimečně se zadaří i normální den (třeba dneska, zatím, jestli ještě něco nestihnu :-)

19 Ivis Ivis | 3. srpna 2008 v 21:59 | Reagovat

Tak to bylo Ivísku moc hezké,ještě teď se směji tomu pomalu utonutí kousek od břehu a úplně se vidím,jak tomu chlápkovi lezu taky na záda.Moje plavání je hodně podobné tomu tvému...jak nedosáhnu,tak se topím a jsem schopna utopit i zachraňujícího...ale dobře,že jsi v zachránci našla vlastně "přítele na pokec a možná i víc???pišpišpiš...

20 starý Prošek starý Prošek | 3. srpna 2008 v 23:42 | Reagovat

"Já pořád tvrdil, že ženy nemají pud sebezáchovy a nebýt nás, chlapů, kteří je pořád odněkud taháme, vlečeme na hřbetě, dávno by bylo po nich...":-)

Božka Němcová prostě věděla svoje a je vidět, že se NIC nezměnilo

21 Radek Radek | Web | 4. srpna 2008 v 21:15 | Reagovat

Tak ten poslední odstavec mě opravdu pobavil :).

22 ivana ivana | 4. srpna 2008 v 21:57 | Reagovat

(všem, co chtěli vědět, jak to bylo dál) poslední odstavec je úplně smyšlenej, ale to jsem myslela, že každej prokoukne :-) jinak to s tou rybou se mi opravdu stalo a s tím "to by byl ženich", to jsem stála s kolegyní před barákem, bez pepči, a když mi padlo oko na toho krásnýho "vhodnýho" pejska, tak ze mě vypadlo: "jé to by byl ženich" a pán netuše, že myslím psa, dost zděšeně prchal :-))) a ne že mě teď ukamenujete, si taky můžu trochu vymejšlet :-)))

23 Honza Honza | E-mail | 4. srpna 2008 v 22:40 | Reagovat

Ivanko, moc hezký příběh. Věřila byste že jsem ten konec zbaštil i s navijákem ? Moc pěkné, vážně

24 padam padam | 5. srpna 2008 v 10:53 | Reagovat

Hm, no z toho by mohlo byt zajimavy pokracovani. Misto zmineneho chlapka se na te veceri objevil jeho kolega v zastoupeni: "Ma-te pany moc klasnyho psa, jak je moc on  stara ?"  Jeho kolega byl zamozny vietnamec...

25 Marbuša Marbuša | E-mail | 7. srpna 2008 v 8:20 | Reagovat

Slečno, máte krásnýho psa, můžu si Vás pohladit?

26 ivana ivana | 7. srpna 2008 v 10:47 | Reagovat

(25) :-))

27 chilli chilli | 10. srpna 2008 v 22:01 | Reagovat

dobry vecer....kazdy den cekam a stale doufam ze napisete dalsi historku......jsou uzasne!! jen tak dal

28 Dana Dana | 12. srpna 2008 v 10:19 | Reagovat

No to je krásný příběh. Zvlášť ta pasáš o té rybě. Pevně věřím v další pokračování Vašich příběhů. Jsou opravdu jednou z mála optimistických věcí které se mi čas od času podaří přečíst. A za to máte (myslím si že nejen můj) dík.

29 diviznacka diviznacka | E-mail | 15. listopadu 2010 v 9:40 | Reagovat

Jo to s těma ženichama pro Kitty znám. Dva jsem prošvihla kvůli cestování za svým milým a pak už jsem to tak nechala. Nic se nestalo, naštěstí. A s tím milým už chodím na kafíčko dvacet let a taky zatím nejsme svoji. Zdraví Kitty. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama