Koncert vážné hudby
6. října 2008 v 11:58Komentáře
Paní Ivano, dopadla jste ještě dobře.
Kdysi ( asi v r. 1978 ) jsem byl dárce krve a po dvaceti "čestných" odběrech se dávala stříbrná plaketa ( dnes za ni nedostanete ani paralen ). Předání bylo v divadelní kavárně v Brně s doprovodným kulturním pořadem. Společenský oděv podmínkou ( o partnerce nic ). Sednu tedy v obleku do staré rozhrkané oktávie a jedu tam s časovou reservou asi 15 min. Před nádražím v Brně mně skočí cikán pod auto, ubrzdím to, ale zbrkle zařadím řadící pákou pod volantem a jsou tam dva kvalty. Nehnu se. Vyskočím, krotím taxikáře a hledám pomoc. Nakonec jede okolo gazík, odtáhne mne smykem mimo pruh a dám se do opravy ( většinou to stihnu za 10 minut). Sundat tunel, sundat víko, pošťourat se v řadicích tyčích, složit a jedu. Zaparkuji u divadla ( nikde, nikdo ), zamknu a jdu dovnitř. U vchodu mne odchytí, ukážu pozvánku a chci jít na umývárnu. Ne funkcionáři už řeční, tak až potom. Vjedu dovnitř, posadím se na očíslované místo. Potajmu vytahuji kapesník, ale to mastné svinstvo se jen rozmazává a ruce mám obě jako černoch a lepivé k tomu.
Konečně dořečnili, vstávám, když mne zase pořadatelka usadí.
začíná předávání krabiček a futrálů. Jsem třetí v abecedě, proto jsem i blízko ve předu. No nic, jdu tam červenokřižačka mi od "srdce" třese pravou rukou ( ta je také pěkně zmatlaná na malíkové hraně ) a už jsme zasvinění dva. Přebírám tu odměnu, baba se podívá na ruku, na mne, na moji ruku a řekne promiňte malé zdržení a jde se umýt. Nečekám a jdu taky. Celá sešlost kouká, co se stalo. V chodbě jsem babu dohnal a vysvětlil ji co a jak. Nakonec se ona omluvila mně, že dala příkaz, aby se začalo přesně a neodhadla, že ji poslechnou její "sestry" tak doslovně. Vzala to sportovně, omluvila i mně a následný koncert zpěváků u klavíru měl také gradaci. Přivedli mladou konzervatoristku "kandrdase" , pěkně ji uvedli a byl to opravdu pěkný zážitek. Škoda jen, že zde byli jen dárci a dárkyně. Venku za stíračem na mne čeká obsílka za stání na místě vyhrazeném pro autobusy. Koncert zdarma, stání za 50 Kčs.
Dobře vím o čem píšete.Jednou v Karlínském divadle jsem to poznal. Divadelní balet byl v pořádku až na jednoho baleťáka,kterému nebylo dost,že je součástí úspěšného celku a při potlesku vybíhal z řady až k orchestřišti. Vybíhal ladně,mrkal svůdně a vystavoval suspenzorem pozvednuté mužství na odiv. Ke své škodě jsem se na něj soustředil a pak to přišlo. Někde z hloubky mé nekomplikované osobnosti vyvřel ohromný smích. Snažil jsem se jej tlumit následkem čehož se začala zvolna otřáset celá ředa sedadel..Bylo to tak nepřekonatelné, že jsem musel odejít. Konec díla znám jen z vyprávění.
(3) Caracola
))))))))))))))) úplně to vidím
))))))))))))))
Dobrý den paní Ivano,
tyto záchvaty smíchu dobře znám, také jimi sem tam trpím. Když jsem dnes četla Váš článek, tak jsem se smála na celou kancelář (ještě, že jsem tu sama).
Děkuji, bylo to krásné.
Ahoj Ivčo, nevadí Ti, že Ti říkám Ivčo? Napiš zas něco odbourávacího. Nemůžu se písemně vymáčknout a udělit Ti pochvalu za zdařilé dílko. Mám pod vlásky úplně vygumováno, pusto, prázdno.....
(9) Ella
ahoj
nevadí vůbec
a jinak momentálně jsem na tom podobně, takže zdařilé dílko, které jsem chtěla zplodit je velice nezdařilé, počkám až na mě sedne múza nebo co ![]()
A vite co je horsi nez dostat zachvat smichu v divadle? Kdyz ten komu se v tom divadle smeji jste vy.
(11) Kloistr
já bych to neviděla tak tragicky, někdy právě o to jde
tohle sice nebyl ten případ, ale taky to nebyl žádný výsměch účinkujícím. ale zkuste se udržet, když celé divadlo mohutně vítá potleskem kulisáky se svíčkama
)) zkrátka to bylo povedené představení
))
Ja jen pisu o osobni zkusenosti, ikdyz musim rict, ze me spis potesilo ze se smali, ono to ode mne tak na pul bylo ucelove.
Si me predstavte v baletnich spickach jak delam uklonu, pak se narovnam a padam na zad. Byl to skolni program s nejakejma baletakama a blbe se zeptali kdo ma to a to cislo nohy a ja blbec zvedl ruku driv nez jsem to domyslel. Tak me ze zadni rady vytahli na podium. Pred celou skolu, nazuli me do spicek a prej udelej par kroku tuhle a tamhle a ted uklona a zbytek uz znate. Teda divadlo se rehtalo a ja byl taky docela veselej, pac me chytili a byl to mensi trapas ten pad nez tam cupitat no jak baletka. Jediny stesti je, ze jak na vas smazi reflektory, vidite tak prvni dve rady a vic ani nudli. Ja si neco takoveho chtel vzdicky zkusit, ale ne na poprve pred takovym publikem, no. :o)
No a ta ucelovost v tom byla prave u toho padu, pac jinak se mi to zdalo takove trapne. Tak jsem to hezky zakoncil, aby to nevysumelo do stracena. Je lepsi kdyz se vam cely divadlo rehta nez kdyz je trapne ticho.
(15,16) Kloistr
))))))))))))) se budu smát dneska celou noc, proč já mám takovou fantazii? tak kdo má takový číslo nohy, jo? nic si z toho nedělejte, já bych se určitě přihlásila taky, než by mi to doteklo
)))))))))))))
15 :
))))))))) Moje fantazie si s tím taky poradí, ale stejně: Ještě byste mohl trošičku popsat oblečení (růžový obleček? Bílé punčocháčky? Něco na hlavě?)
Rikam, ze jsem byl v hledisti na predstaveni nejakeho baletniho souboru, bylo to nekdy na zakladni skole. Po predstaveni se zeptali kdo ma takove a makove cislo nohy a ja se prihlasil a tak mi navlikli spicky no, ostatni bylo moje. Musim uznat, ze nahoru jsem se dostal lehce, ono vas to proste donuti stat na spickach a nijak me to nebolelo, jen jsem neudrzel rovnovahu po uklonu a trochu to zdramatizoval, ale chytli me a zbytek uz znate netreba popisovat znovu. Myslim, ze to bylo me prvni vystoupeni na prknech ktera znamenaji svet.
Prkna,která znamenají svět se neopouští. Uvidíme Vás ještě někdy. Šla bych se podívat.
Koncert vážné hudby byl skvělý. Dlouho jsem se tak nezasmála až mi tekly slzy. Připomnělo mi to jak jsem po nástupu do zaměstnání musela na školení. Večery byly volnné,tak jsme rozhodli jít na koncert. Dopadlo to ale tak, že 2 ženy jsme šly na trolejbus a 2 spolupracovníci nás večer /bylo to v zimě/ šli jen doprovodit k trolejbusu .Nevěděly jsme co zamýšlí. Když se trolejbus rozjížděl,mávali kapesníky jak když se loučí. A to byl pro nás konec.Nemohly jsme se na sebe podívat ještě celý koncert. Hlavu jsme měly skloněnou a jak to jen šlo jsme zadržovaly výbuchy smíchu.Bohuže, nám to trapné bylo, ale ukočírovat to nešlo.
Pěkné zážitky,pěkné čtení. Díky za úsměv k tomu pochmurnému pondělku . . .