close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lucinka

29. října 2008 v 17:06

Uslyšela jsem zazvonění. Za dveřmi stála Káťa, za ruku držela čtyřletého Honzíka.

"Ahoj, jdeme ze školky. Máš čas? Pojď na kafe, ukážu ti Lucinku."

"Jakou Lucinku?" zeptala jsem se zvědavě.

"Babička koupila malýmu králíka, aby měl doma nějaký zvířátko, je hrozně hezká," rozplývala se cestou k jejich bytu, "má takovej malinkatej čumáček, pořád s ním ňufe nahoru a dolů."

"Králíka? Do paneláku?" divila jsem se.

"To je nějakej zakrslej typ, vůbec nevyroste, prej je dobrej místo pejska pro malý děti, není s ním tolik starostí. Celej den je v bedně a odpoledne se trochu proběhne po pokoji a to mu stačí. Teda párkrát Lucinka utekla, viď?" otočila se pro souhlas na Honzíka, který vydatně pokyvoval a snažil se cosi doplnit, ale Káťa už pokračovala, "a když jsme se vrátili domů, tak to jsi měla vidět, to byl pěknej binec," začala zvolna měnit ódu na krásné a vhodné zvířátko Káťa.

"Máma říkala, že je..." ozval se zase Honzík, ale Káťa ho rázně uťala.

"Přece jsem ti vysvětlila, že mi to jenom ujelo a že se to neříká, tak to neopakuj a buď hodnej kluk."

Honzík, evidentně zklamaný, že mi nemůže objasnit, co máma říkala, si rozvazoval tkaničky u bot.

"Ta svině se naučila z tý bedny zdrhat, nemůžu přijít na to kudy, všude bylo bobků, že by s nima šly hrát kuličky. Ještě že neumí udělat důlek," doplnila šeptem Káťa a já začala mít konečně jasno, co asi máma říkala.

Káťa odemkla a vešli jsme do bytu.

"Honzíku, vysvleč se a hraj si s Lucinkou, my si dáme s Ivou v obýváku kafe, jo? Když budeš něco chtít, tak za námi přijdeš," vydala instrukce Káťa, "a ty se pojď ještě prvně podívat na Lucinku," otočila se ke mně a otevřela dveře do pokojíčku.

Naskytl se nám pohled na "pěknej binec". Lucinka uprostřed bobků na koberci zrovna okusovala hlavu nějakýmu plyšákovi.

"Králíka! Se z toho po...," šeptem, tak aby to Honzík neslyšel, nadávala Káťa.

"Vidíš? Zase někudy zdrhla!" zuřivě mi šeptala do ucha. Potom se otočila zpátky k Honzíkovi.

"Tak pěkně Lucinku chyť, vrať ji zpátky do její bedny a až to budeš mít hotový, tak mě zavolej a já uklidím ten binec, jo?" pokud možno klidným hlasem řekla Honzíkovi.

"A dávej pozor, abys nešlapal v těch bobcích."

Zavřela dveře a konečně se mohla vyzuřit.

"A to máš každej den, přijdu z práce a sbírám králičí bobky. Jenomže nemůžu milou Lucinku dát pryč, protože klukovi se líbí a hraje si s ní. To byl nápad, králíka! Pojď, jdeme si udělat to kafe," začala připravovat hrnky a do konvice natočila vodu.

V té chvíli se z pokojíčku ozval hlasitý pláč. Spíš plačtivý řev. Rozrazily jsme dveře a vrhly se k Honzíkovi sedícímu uprostřed pokoje. V ruce držel tenkou dřevěnou hůlku a slzy z něj stříkaly na všechny strany.

"Honzíku, co se stalo? Co sis udělal?" starostlivě jsme se snažily zjistit proč to dítě tak strašně brečí. Zběžným pohledem jsme nepřišly na nic, co by se mu mohlo stát. Teprve asi po minutě přerývaného pláče ze sebe mezi vzlyky vypravil: "Jááá jsem jííí propííích..." a dál řval snad ještě víc než předtím.

Káťa začala měnit barvy od zelené po fialovou a zpátky.

"Prosím tě, najdi někde toho králíka, já nemůžu nebo budu zvracet (řekla to podstatně jadrněji, v originále: "nebo se pobleju"). Víš, jak to nesnáším. Jestli se ten králík ještě bude klepat, tak je po mně," vyrazila ze sebe a strkala mě k válendě.

"Asi někam z posledních sil zalezla, bude pod postelí, vlez tam."

Doplazila jsem se k válendě a snažila se prohlédnout tmou. Ne že by mi pohled na zvíře v posledním tažení dělal dobře, ale někdo ji najít musí. Za chvíli jsem ji uviděla. Lucinka spokojeně dokusovala zbytek plyšáka a radostně "ňufala čumáčkem nahorů a dolů", jak trefně a mile popsala zvířátko majitelka.

"Hele, tady je, pod válendou, ale vypadá, že jí nic není, podej mi něco, ať si ji můžu přistrčit."

Jak Káťa uslyšela, že Lucince nic není, vytrhla Honzíkovi z ruky dřevěnou tyčku, vrhla se k válendě a snažila se odtud králíka vystrnadit. Po chvíli se konečně podařilo vytáhnout Lucinku na denní světlo. Káťa ji začala obracet a ze všech stran prohlížet.

"Prosím tě, opatrně, nebo jí zlomíš vaz," snažila jsem se mírnit intenzitu průzkumu zdravotního stavu zvířete.

Konečně se ozvalo: "Podívej, nic jsi jí neudělal, Lucinka je v pořádku, neplakej," chlácholila Honzíka, který pořád ještě brečel.

"Vidíš? Neplakej, nic jí není, ty ses lekl, že jsi ji propíchl tou hůlkou, viď. Ale neboj, Lucinka je v pořádku."

Vzlyky se ztlumily, Honzík se na nás podíval a zoufale odpověděl: "Ale nééé... tu svini nééé... žirafu!" a ukázal vedle sebe. Na koberci se schlíple povalovala propíchnutá nafukovací žirafa...

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 29. října 2008 v 17:43 | Reagovat

Měl jsem anduláka.Krásného. Mohl si létat po bytě jak se mu zachtělo. Než vylétl z klece tak si rychlým zavířením protáhl křídla. Z klece se zdvihl sloup peříček ( papoušci pelichají celoročně) a plev ze semínek. Ve chvíli nebylo mezi klecí a pokojem valného rozdílu. Trochu se prolítal a šel si sednout na moje rameno a díval se se mnou na televizi. Měl jsem pro tyto účely specielní triko,protože papoušci neustále a nekontrolovaně vyměšují. Díky tomu jsem byl upraven stejně,jako sochy v Praze.Ale měl jsem ho moc rád a rád jsem mu promíjel.

2 ivana ivana | Web | 29. října 2008 v 18:00 | Reagovat

(1) caracola

jako sochy v Praze :-)))))))))))))))))

3 Ivo L Ivo L | Web | 29. října 2008 v 18:28 | Reagovat

Perfektní, takové povídání mám rád . . . :-)))

4 pampelina pampelina | E-mail | 29. října 2008 v 18:41 | Reagovat

:-)))moc jsem se pobavila, máme potkany a pouštíme je volně proběhnout. Raději se nedívám, odcházím z pokojíčku, vím, že rádi do lecčeho koušou. Jo jo:-))

5 ivana ivana | Web | 29. října 2008 v 19:02 | Reagovat

(3) Ivo L.

a já mám ráda tyhle "bláznivý" situace, když dopadnou dobře

(4) pampelina

tak potkany zrovna nemusím, pro mě maximální snesitelná velikost tohoto druhu je křeček :-)

6 rucuk rucuk | E-mail | 29. října 2008 v 19:04 | Reagovat

Když byl prostřední syn tak 8 letý, přitáhl domů morče a pak ještě jedno. Nesnášela se, tak šlo to jedno kamarádovi. Ta malá potvůrka zalezla za plynový sporák a my ho museli odstavit- no radost. Nynější kočička se mi napoprvé nacpala pod noční stolek a nevylezla asi hodinu. Nevěděla  jsem, kde je - volala, skoro jsem brečela, že je asi nacpaná za skříní přes celou zeď, no stačilo zaškrábat na přehoz a ona vylezla-opice jedna. Se zvířátky jen samé radosti. Teda bobky nedělá.....

7 ivana ivana | Web | 29. října 2008 v 19:07 | Reagovat

(6) Rucuk

a to Lucinka dělala a snažila se vydatně. jak říkáte, samá radost :-)))

8 Míša Míša | 30. října 2008 v 8:16 | Reagovat

Ivanko, nejen že jsem málem spolka poslední sousto snídaně a zuřivě tu kašlu na všechny kolem, ale taky brečím smíchy ;)

Nádhera jako vždycky, když od vás něco čtu, tak mě nikdo nesmí vidět, protože si pak všichni ťukají na čelo, co se to tý holce zase stalo ;)

9 vriskotenka vriskotenka | 30. října 2008 v 8:43 | Reagovat

Moc pěkný. My máme taky králíky, ale normální a v kotcích a aby jim nebylo smutno, tak jsme jim pořídili ještě i morče. Sestra chtěla mít to morče doma, ale mamka to nepovolila, tak je v králikárně a taky je mu dobře.

10 ivana ivana | Web | 30. října 2008 v 8:44 | Reagovat

(8) Míša

Míšo, ťukají si na čelo? A vy to jenom čtete! Já to žiju :-)))

11 ivana ivana | Web | 30. října 2008 v 8:52 | Reagovat

(9) vriskotenka

až vám vylíčím, co všechno jsme měli doma!!! naše máma totiž většinou kapitulovala a povolila :-) mám to rozepsaný, ale je toho tolik, že se v tom ztrácím. zvlášť vydatný bylo akvárium, ale o tom někdy příště :-)

12 Lenka+ Lenka+ | Web | 30. října 2008 v 9:47 | Reagovat

Ráda bych se podělila o radosti i starosti, někdy to bude legrace a někdy trošičku vážné...

Takže i o moje???:D

13 yopa yopa | E-mail | 30. října 2008 v 11:22 | Reagovat

Moje známá mi jednou chtěla předvést, jak má vycvičeného křečka... Vždy ho mrskla na záclonu a on se zjevně pobaven svezl dolů jak ve filmu a cupital si to k ní na další kolo letů do vesmíru. Jenže když mi chtěli předvést své vrcholné číslo, fouknul vítr a křeček letěl a letěl... Přičemž dole to s velkým pobavením pozoroval zástup koček. Dopadlo to dobře, jen křeček už není :o))

14 ivana ivana | Web | 30. října 2008 v 11:42 | Reagovat

(12) Lenka+

o vaše se těžko můžu dělit, to musíte vy sama

15 ivana ivana | Web | 30. října 2008 v 11:43 | Reagovat

(13) yopa

chudák, takovej byl šikovnej :-)))))))))))))

16 Dara Dara | Web | 30. října 2008 v 13:22 | Reagovat

Tak jsem se zase nasmála.. :-))

Já Vám, Ivano, taky něco povím...

To bylo v únoru, měli jsme s přítelem narozeniny. Když jsme šli okol zverimexu, tak já, zvířátková, jsem se tam musela jít podívat. Ti králíčci byli fakt jak plyšový. Samozřejmě, že jsem ho chtěla... Ale dostala jsem zákaz. Prej smrdí, dělá bordel, starat se o něj stejně nebudu... No naštvala jsem se, co Vám budu povídat.

Tejden na to jsem se s kamarádkou vypravila do Budějovic pro akvárko. Chudák rybička, nějak se jí udělalo těsno. No správně. Kromě akvárka jsem si přivezla i docela maličkatýho, zakrslýho králíčka... Takovej šedej, chlupatej, do jedný dlaně se vešel...

No, když teda se přítel smířil s tím, že je nás víc a že dělá králík nehoráznej bordel (ranní sprinty po kleci stojí fakt za to) a že je hezkej a melej, začaly se dít hrozný věci... Z malýho "zakrslýho" králíčka, kterej neměl mít víc jak kilo osmdesát je takovej větší brambůrek, co má asi tři kila, spostu toho sežere a nadělá bordel jak čtyři malí králíci dohromady. Navíc - je to hroznej individualista, takže když si s ním jde člověk popovídat, otočí se zády a odmítá se bavit. Když ho upozorníte na to, že tam pořád jste, nelení a pěkně kousne. A víte co? Nikdy nemine...

Ale oproti Lucince má Hopi (originální jméno pro králíka, co?) jedno plus, který se zdá být záporem - můžete mu nechat klec zotvíranou kde se dá, můžete mu nechat jen ten spodek a Hopi tam vydrží trůnit celej den...

Takže řeči o tom, jak jsou králíci mazliví a kamarádský jsou jenom kecy. :-) Ale tak jako tak - je fajn, když přijdete domů a nejste tam sama. :-)

17 ivana ivana | Web | 30. října 2008 v 17:25 | Reagovat

(16) Dara

no právě, nakonec ať je to jak je to, jsou to další členové domácnosti... tak se člověk smíří s tím, že musí něco obětovat, protože bez nich by to zkrátka nebylo ono :-)

18 kopka kopka | E-mail | 31. října 2008 v 8:26 | Reagovat

Tak jsme jeli koupit pár rybiček do akvárka a slečna v prodejně měla za krkem malé zrzavé kotě.Ačkoliv jsem se zapřísahala,že naši 2 kocouři a pudlinka je až až ,byla to láska na první pohled,leží mi tady u počítače a spinká jako miminko.Ještě,že moc často nevyrážím mezi lidi(jsem na vozíku)měli bychom doma zvěřinec.Zdravím všechny milovníky zvířátek

19 Dara Dara | 31. října 2008 v 9:15 | Reagovat

17) ivana

Máte pravdu! :-)

20 Dara Dara | Web | 31. října 2008 v 9:16 | Reagovat

18)

Buďte pozdravena i Vy! :-) A zdravím i zvířátka. :-)

21 rucuk rucuk | E-mail | 31. října 2008 v 9:19 | Reagovat

Taky zdravím a naše Mudla mi leží před notebookem a brání mi ve psaní. ,,Pantáta" je už druhý den v nemocnici, tak se upjala na mě. Pokud něco dělám v kuchyni, hlídá mě tam, teď zase mi leží na levé ruce a funí mi do ucha. Samá radost. Chtěla by si hrát a neví jak mě dostat pryč.   My měli jen morčata, nejsou tak ,,lozivá" jako křečci a teď tu kočičku a hlídáme mladým mývalího kocoura- krásně se s Mudlou pere. On váží 5 kg, ona 2,5 a stejně před ní utíká, když mu hopne na záda. Pak se najednou olizují mezi ušima a to je pohled pro bohy. O zvířátkách by se dalo hodně psát. A co se  odpustí za alotria jim, to ani dětem ne.

22 Adriana Adriana | Web | 31. října 2008 v 9:22 | Reagovat

Zakrslého králíka jsem dostala k devatenáctinám.

Bohužel měl zakrslé jen uši.

I tak to byl nejlepší králík na světě, jen kdyby tak nesmrděl. :-)

23 ivana ivana | Web | 31. října 2008 v 9:46 | Reagovat

ženský, vy jste se mi tady rozjely po ránu :-) všechny zdravím :-)

(18) kopka

já už preventivně do obchodů se zvířatama vůbec nechodím, jsem hrozná, za chvíli bych si ho mohla otevřít doma :-)

(21) rucuk

paní Růženko, Pepča má teď pro změnu falešnou březost, pořád tahá do pelechu co najde a nejvíc mi bere nervy pískací gumový prase, bere si ho i ven, neudělá bez něj krok, tak chodíme jak idioti s prasetem :-)))

(22) Adriana

zakrslý jen uši :-))))) tohle taky znám. bude to taková malinká... a pak se to nevejde do bytu :-)))

24 rucuk rucuk | E-mail | 31. října 2008 v 14:09 | Reagovat

-Ivanko- Teď jsem se zasmála tomu pískacímu praseti a Mudla, která mi leží na levé ruce a omezuje možnost psaní , dřímá a poštěkává. Věřila byste, že kočky dovedou štěkat?  Jen když loudí ráno papu tak mňoooouká, jinak na nás dělá mňaf...

25 ivana ivana | Web | 31. října 2008 v 14:27 | Reagovat

(24) rucuk

paní Růženko, věřím všemu, Beník (malej knírač) se naučil zřetelně vyslovovat HAM, když chtěl žrádlo :-)))

26 rucuk rucuk | E-mail | 31. října 2008 v 14:52 | Reagovat

-25- Tak tomu docela věřím, naši se mi taky smějí, když na kočky mluvím a ony opravdu rozumí, že čekám, kdy mi odpoví. Mladí mi už i věří, že pokynům kočka rozumí, ale většinou jen když chce a vyhovuje jí to. Manžel už na ně také mluví jako na lidi , ale nezapomene si nadat do troubů, aby to zamluvil.....

27 Dara Dara | 31. října 2008 v 15:43 | Reagovat

(25), (26)

Kočka matky mého přítele se naučila oslovovat svoji paničku křestním jménem. Je Marie a ta kočka, když seděla za oknem a chtěl domů vždycky mňoukala: "Má-u", což skutečně znělo, jak kdyby říkala Maru. :-) Takže ano, zvířata mluví. :-)

28 ivana ivana | Web | 31. října 2008 v 16:09 | Reagovat

(26) rucuk

jo jo, chlapi :-) náš táta když jsem přivezla domů Bena, tak prohlásil: "ať si nikdo nemyslí, že mě s tím psem někdy uvidí venku!" a za hodinu už si s ním povídal u dílny: "ty seš ale hezkej pejsek, viď?" a jak jim to pak spolu na vycházkách slušelo :-)))))

29 ivana ivana | Web | 31. října 2008 v 16:10 | Reagovat

(27) Dara

tak Maru :-))))) to je hezký :-)))))

30 Teplik Teplik | 31. října 2008 v 20:56 | Reagovat

:-)

31 rucuk rucuk | E-mail | 31. října 2008 v 21:05 | Reagovat

Tak muže mám doma, kočka ožila a hned mu vlezla na válendu na deku. Jenže až zase odjede, bude to stejné, bude smutnit jako dnes, kdy za mnou furt chodila a lísala se. No, prostě to s námi ty potvůrky umí.

32 ivana ivana | Web | 31. října 2008 v 21:14 | Reagovat

(30) Teplik

vy se tady na nás zažulíte a jste pryč :-))) bojíte se babince? :-)))

(31) rucuk

tak si užívejte, že jste zase všichni doma :-) já jdu vlízt do peří, dobrou noc...

33 kloistr kloistr | 31. října 2008 v 23:28 | Reagovat

Kocourek nasich domacich byl opravdu uspesny, za posledni dva tydny stihl zabit a ruzne naporcovat a rozmistit jednu mys a dva ptaky. Na mysi jsem zvykly, ale mit po baraku peri, to je des. Nejhorsi je ale hledat zbytky toho zvirectva. Obcas to prinese i zive. Zrovna nedavno jsem oknem vyhazoval zivou mys. Jak se porad kroutila mrska, bodet ne, kdyz jsem ji drzel za ocasek a hlavou dolu.

Nase cica od jiste doby zivou havet do baraku netaha, bud to ji to nekam uteklo a musela pak nekolik hodin cumakovat nez to chytla zpet nebo ji to nekdo rovnou zabavil a mela po legraci. A neni nic lepsiho nez chytit mys, prinest ji na zahradu a pustit ji a delat jako ze ji nevidite a pak zas hop hop a chytit, salto mortale ( aneb mys se proleti vzduchem), pink, pink a zase pustit a tak furt dokola, nez mysi dojde dech nebo dostane infarkt ci co ja vim a nakonec nekde najdem jen zadek. Diky bohu za odcervovaci tabletky.

34 ivana ivana | Web | 1. listopadu 2008 v 8:36 | Reagovat

(33) kloistr

:-))) naši psi a kočky na chalupě taky nosej hojně, hned vedle chalupy je pole. největší radost z toho má máma, ta myši úplně nesnáší :-)))

35 týna týna | 1. listopadu 2008 v 19:17 | Reagovat

to jsem se zase pobavila,skoro jsem čekala že propíchl něco jiného

jo a k tý falešný březosti,naše fenka ji má často a my jsme kdysi venčily pro změnu s gumovým pískacím ježkem,taky bez něj nedala ani ránu...jinak vás nechci strašit,ale lepší je vše co může tahat zabavit,jelikož jednou jsme dospěly i do fáze,kdy měla mléko a to je průšvih

náš veterinář doporučoval vždy zabavit veškeré hračky,jídlo i vodu (to dostávala na příděl v určitý čas) je to kruté,ale pomáhá to,pokud nechcete skončit na antibiotikách,ale třeba to Pepča nebude mít tak zlé,každá fena je jiná

jo a taky pomáhaj česnekový tabletky pro psy,letos se nám falešná březost díky nim vyhnula úplně

36 ivana ivana | Web | 1. listopadu 2008 v 19:30 | Reagovat

(35) týna

tak jsem jí teda všechno vzala, to pomůže, jo? a jaký česnekový tabletky?

37 denisa denisa | 2. listopadu 2008 v 0:05 | Reagovat

Odjakživa máme domácí zvířátka.K rybičkám jsem si pořídila roztomilého bílého křečka.Křeček měl svůj domeček,prolézačky,žebříky.No a šikulka jeden právě nějak žebřík ve formě mostu přemístil a podařilo se mu utéct.Bohužel jsme byli s mužem v té době v kině.Vrátili jsme se a marně křečka hledali. Propadl totiž v panelákové šachtě k sousedům a zůstal v zavřené koupelně se záchodem. V noci soused WC navštívil a ječel,že vidí bílou myš.Manželka mu vynadala,že je ožrala a nemá se nalévat. Mezi tím křeček vylezl  z pod vany, tak ho dala do papírové krabice a odnesla na schody před barák. Bohužel krabice ráno byla prokousaná a křečka už jsme nenašli.Asi doplatil na svou bílou barvu.

38 Vicomt Vicomt | 2. listopadu 2008 v 12:42 | Reagovat

Tedy, paní Ivano, Vy jste ale číslo! Smál jsem se celé povídání, ale ta pointa, ta mě dorazila. Díky!

39 ivana ivana | Web | 2. listopadu 2008 v 12:48 | Reagovat

(37) denisa

nedávno "dal svobodu" bílé myšce můj šéf a vypustil ji do přírody. mám obavu, že ji už taky nikdy neuvidíme :-(

(38) Vicomt

to máte pravdu, číslo to já jsem :-))) ale to tak nějak samo, já za to snad ani nemůžu :-)))

40 týna týna | 2. listopadu 2008 v 19:45 | Reagovat

no česnekové tabletky se dají koupit normálně ve zverimexu,máme výhodu že naší Artě to i chutná,takže odpadá pracné rvaní tablety do krku

to že jste jí vše vzala by mělo pomoci,nemá si totiž z čeho udělat další štěně no a tím,že má jídlo na příděl,tím jí dáváte najevo,že není vůbec dobrý do tak šílenýho prostředí nějaký štěně přivést (to je výklad toho veterináře) no prostě by jí to do pár dní mělo přejít,ale hlídejte jestli se jí nenalévají cecíky tím mlékem,to je fakt o zánět mléčné žlázy (ale neděste se neděje se to často a kdyby náhodou antibiotika zabírají do dvou dnů)

jinak česnekové tablety se potom podávají preventivně od konce hárání po dobu domnělé březosti,tedy asi dva měsíce a falešná březost by tím pádem neměla přijít vůbec

jo a Pepču nelitovat (je to nelidský já vím,ale taky jsme museli) a hlavně neutěšovat,jestli kňourá- prostě ignorovat

přeju hodně úspěchů

41 ivana ivana | Web | 2. listopadu 2008 v 19:55 | Reagovat

(40) týna

díky moc :-) už vypadá, že se rovná, ale kňourá jak pitomá, hlavně na tu skříňku, kam jsem jí zavřela všechny "štěňata" :-)))

42 rucuk rucuk | E-mail | 2. listopadu 2008 v 21:43 | Reagovat

Ivanko, tak   jsem byla dnes na nákupu a muž si mi stěžoval na Mudlu. Zametal prý v kuchyni a když měl pěknou hromádku smetí lehla si kočka do ní a když ji chtěl odsunout,válela se a chtěla, aby ji drbal na bříšku. Drzoun jeden. Musel ji prý celou vykartáčovat.  Je jeho miláček, pořád za ním leze. Máme tu na návštěvě kocoura Melouna, vyskočil na stůl,kde  hořely dvě čajové svíčky - za rodiče-  a čuchl si k jedné- měla jste vidět ten fofr, jak letěl ze stolu a třel si čumák. Bylo nám ho líto, ale už si určitě nečuchne k plamínku. Nemá to tak hrozné, ale cítil to.

Jo, jak jsem psala  článek o Dince, ta se přifařila ke koťatům narozeným mainské mývalí Pacce a dokonce od ní i pije. Malá koťátka jsou 2, tak to stačí Packa nakrmit i s tou 10 týdenní Dinkou. Měla ŠTĚSTÍ,  je zdravá a má novou rodinku.

43 ivana ivana | Web | 2. listopadu 2008 v 21:49 | Reagovat

(42) rucuk

paní Růženko, vy to tam máte teda veselý :-))) šéf mě nutil v pátek, abych se šla podívat do stodoly, pořád jsem nevěděla proč, až jsem uslyšela mňoukání, ten pacholek mi chtěl nabalit koťata, tak jsem tam radši nevlezla, jak bych je viděla, už bych je měla doma :-(

44 týna týna | 3. listopadu 2008 v 12:59 | Reagovat

(41) tak to je fajn,brzy ji to přejde, a kdyby náhodou bylo nějaké příště,což vám přeji aby nebylo,tak "štěňata" zavírat když to nevidí :-)

ale uvidíte že už to bude dobrý

45 ivana ivana | Web | 3. listopadu 2008 v 13:38 | Reagovat

(44) týna

no to já jsem zavírala, když to neviděla, ale ta potvora je tam vyčmuchala :-))) ale už je v pohodě, ještě jednou díky :-)

46 týna týna | 4. listopadu 2008 v 12:06 | Reagovat

(45) :-))) jo holt si pozná štěňata no.. :-) je to chytrá psí slečna :-)

není zač,hlavně že už je v pořádku (pro jistotu ště'nata nevracet ještě tak 14 dní

47 kloistr kloistr | 4. listopadu 2008 v 13:51 | Reagovat

Pamatuju si jak jsme si tu nasi lovkyni prinesli prvne domu. Bylo ji pet mesicu, mela kupu zlozvyku a pred tim bydlela v panelovem byte se starsim kocourem s kterym se nesnaseli. Byla nase vysnena Britska modra. Jeste jedna poznamka je dulezita a to ze jsme ji k nam nastehovali bez vedomi tchyne, pac ta byla na dovolene. No zzily se obe dobre. Nicmene cicina prvni vyprava po celem baraku byla okouzlujici. Opatrne prochazela s nami celym barakem, vse ocuchavala a v ksichtiku uzasny vyraz ´´ Tohle vsechno je moje a zadnej jinej kocicak tu neni´´. Je to tezke popsat, kdo nezazil nepochopi to jak ji svitili kukadla jen rikala: ´´ To je moje, tohle taky, a tohle je taky moje´´. Proste nadhera.

48 kloistr kloistr | 4. listopadu 2008 v 14:05 | Reagovat

Uf ted jsem zazil co uz dlouho ne. Nasi novy domaci ( Anglani) maji dva kocicaky. Harry a Hermiona ( zvana Mini). Sedim si u compu a pisu, kdyz najednou sileny kocici rev. V CR jsem ho obcas slychal od nasi cicinky a to kdyz byla v uzkych. To byl pak dycky sprint pres cely barak ke dverim a zachrana nasi princezny. To bylo hlavne v zacatcich, kdyz se jeste bala a nebyla jeste moc silna. Ted prohani i sousedovic psa. No proste sousedovic kocour se rval s jednim kocicakem a ja zas vystartoval jak raketa. No prani byl konec ale kocicakum taky. Nastesti se po chvili rozjezeny kocicak objevil. Postupne je ucime pribehnout na zavolani. Nejlepsi na to je krabicka s dobrutkami co stercha a volani jmena. No fungovalo to. Ted mam cicouna v baracku.

No a prosel jsem akupunkturou. A uz chce jit zase ven.

49 ivana ivana | Web | 4. listopadu 2008 v 14:50 | Reagovat

kloistr

jakou akupunkturu? opravdovou nebo se postarala kočka? :-)

50 kloistr kloistr | 5. listopadu 2008 v 11:59 | Reagovat

Prava nefalsovana kocici. To mi vzdycky lezou oci z dulku a knucim jak pes, ale kdyz ono se jim to libi mrskam. Zatnout, povolit, zatnout, povolit,...A prede jak kolovratek. Dneska se pral s mejma botama. No holt je jeste mladej. Je mu ( a jeho sestricce taky) asi rok a ctvrt. Takze jeste obcas pekny trestiprdla. A zerou ted jak prorvany, az ted nikdo nemuze poznat kerej je kerej ( domaci byli na dovce a z mensi Minie se stal druhy Harry). Oba jsou cerny jak uhel, zadna bila tecka a mazlit se chtej najednou oba.

51 ivana ivana | Web | 5. listopadu 2008 v 12:51 | Reagovat

(50) kloistr

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama