close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak jsme nevyhodili do vzduchu panelák, aneb zázraky se dějí...

25. listopadu 2008 v 0:35

Bylo to nějak koncem zimy. Po zimní pauze jsme se připravovali na další sezónu našeho stavebního úsilí při budování chalupy. Vypadalo to na vcelku poklidný večer.

"Nezapomeň vzít bombu a vařič, ať mám zítra na chalupě na čem ohřát jídlo," zavolala máma na tátu, který něco hledal v komoře.

"No už to chystám... to radši vyzkouším, jestli to pasuje," zabručel a vyšel z komory s malou plynovou bombou a dvouplotýnkovým vařičem.

"To se na to jenom našroubuje, ale musím vyzkoušet ty kohouty, ten vařič je už starej," vysvětloval cestou ke kuchyňskému stolu a prohlížel si nedůvěřivě zapůjčený (jak později kdosi pojmenoval) větší sráč neexistuje...

"A máš vůbec v tý bombě plyn?" ujišťovala se ještě máma.

"Jo, vzal jsem novou z plynárny, aby chvilku vydržela."

Položil bombu i vařič na stůl a vlastně by si toho ani nikdo dál nevšímal, kdyby se nestalo, co se stalo. Jakmile totiž chtěl táta namontovat vařič na bombu, došlo k následující události (prosím bez případných komentářů ke kvalitě a srozumitelnosti mého brilantního technického popisu). Prostě se tam zašprcla ta kulička, která normálně tu díru zavře a zůstala zastrčená napůl vevnitř, ale tak, že se nehnula ani tam ani zpátky a tudíž už tam nešel namontovat ani vařič, ale hlavně začal unikat z bomby pod tlakem plyn. Začalo to syčet a během několika vteřin pořádně smrdět.

"Prosím tě, co děláš? Tak to nějak zavři, ne?" udivena tátovou nemohoucností radila máma.

"A nechceš mi asi říct jak, když se tam ta kulička zasekla a nejde ani úplně dolů, aby tam šel ten vařič, ale ani úplně nahoru, aby se to tlakem samo zase zavřelo," vysvětloval ještě klidným hlasem táta a rejpal se v otvoru s kuličkou vidličkou, zřejmě v bláhové naději, že to tak spraví. Mezitím plyn za mohutného syčení unikal z lahve a v kuchyni začínalo být nedýchatelno.

"Otevřete okno nebo tady chcípnem," optimisticky zvolal, nechal bombu bombou a utíkal do obýváku. Máma otvírala v kuchyni a já se vrhla do děcáku. Bomba na stole syčela jako když se na ohňostroji vypouštějí rakety a v bytě se i přes otevřená okna pomalu nedalo nadechnout.

"Tak to vem a někam to odnes," snažila se zase máma poradit.

"A kam to asi mám odnýst? Než s tím dojdu před barák, tak bude všechen plyn pryč," oponoval táta. Ani netušil, jak se mýlil. Než vyprchal všechen plyn z bomby, stihl by v pohodě dojít před barák a zpátky minimálně třikrát.

"Děti, schovejte se do ložnice, jestli to bouchne, tak jsme všichni..." spatřila a zaslechla jsem první známky zoufalství. Pravda, ložnice byla strategicky nejvýhodnější, nacházela se nejdál od epicentra budoucího výbuchu.

Bytem vanul zápach plynu a jako na potvoru se vzduch ani nehnul, venku naprosté bezvětří.

"Já to vezmu a vystrčím to z okna, ať to jde ven," vzdal konečně táta svoji práci s vidličkou, popadl bombu, která se už začínala rosit a ledovatět tím, jak z ní unikal stále pod tlakem plyn a vystrčil ji co nejdál z okna v pátém patře.

"Prosím tě, hlavně to dobře drž, jestli to pustíš, tak někoho zabiješ," spřádala další možné katastrofické scénáře máma.

"To už ani nemusím držet, přimrzlo mi to k rukám, ledaže by mi upadla i s rukama."

Pach plynu se začal zvolna linout kolem oken. Tatínek visel z okna minimálně pět minut a zodpovědně odpovídal na upřesňující dotazy maminky.

"Jak dlouho to bude utíkat?"

"Dokud tam něco bude."

"Držíš to pořád?"

"Nevím, už necejtím ruce."

"Může to vybouchnout?"

"No jestli někdo něčím škrtne, tak to bude zajímavý."

Plyn mezitím začal pronikat otevřenými ventilačkami do okolních bytů. Netrvalo dlouho a únik plynu zjistil domovní důvěrník, který bydlel o tři patra níž.

"Hlavně zkontroluj, jestli někde nehoří oheň, nemáš zapálenej sporák nebo troubu?" pořád se ujišťoval táta.

"Ne, všechno jsem vypnula, tak hlavně aby někdo nezazvonil."

V té chvíli se rozdrnčel zvonek. Domovní důvěrník měl obejitá již tři patra a v každém bytě neohroženě zvonil. Podvědomě jsme se všichni přikrčili v očekávání výbuchu, ale asi ještě nebyla ta správná koncentrace plynu v ovzduší, takže se nestalo nic. Smrad to ale byl ukrutnej.

Otevřela jsem dveře.

"Dobrý večer, jenom vám chci říct, abyste nezapalovali oheň, někde v baráku uchází plyn, už jsem volal na plynárny a hasiče (zřejmě bystře usoudil, že k výbuchu a následnému požáru dojde zcela určitě)."

"Nikam nevolej, za chvíli to bude dobrý," řval z okna táta se stále syčící bombou přimrzlou na rukách.

"To snad není možný, kolik toho tam je," divil se.

Důvěrník, nadšený z toho, že zjistil zdroj zamoření, se nahrnul do bytu. Rozčileně si začal zapalovat cigaretu.

"Nic nezapaluj," řval z okna táta, "a radši je odvolej!"

Kupodivu si dal říct. Odcházel s významným pohledem a kroucením hlavy. V tu chvíli jsme uslyšeli houkání blížících se hasičských sirén...

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gloom Gloom | Web | 25. listopadu 2008 v 9:16 | Reagovat

Dobrá příhoda a naštěstí s dobrým koncem. Já takhle jednou zkusil, co dokáže plyn v obyčejným balonku. Napustil jsem do nafukovacího balonku propan-butan a zkoušel, že to opravdu nelítá, že je to těžší jak vzduch a drží se na zemi. No a po chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než balonek propíchnout. Nebouchlo to hned. Jenom to uteklo do okolí a pořádně zasmrádlo. Jenomže to jsem netušil, že to pozvolna klesne do jímky na vodu, nad kterou jsem si s tím hrál a když pak půjdu zalívat kytky... pohnul jsem betonovým víkem, někde se udělala jiskřička ... blaf! Kolem mě proletěla taková vlna tlaku, že jsem to v první chvíli nepobral. Plamen vidět nebyl, ale otřesený jsem z toho byl hůř, než kdyby do mě šlehl blesk.

2 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 9:32 | Reagovat

(1) Gloom

:-)))))) tušila jsem, že se najde někdo "lepší" :-))))) hlavně že se nestalo nic vážnýho :-)

3 Dara Dara | 25. listopadu 2008 v 10:40 | Reagovat

Tak já s plynem zkušenosti nemám, ale zato každé Vánoce vyhlížíme hasiče, jestli už jedou.

:-) Ale to by bylo na dlouhé povídání. :-)

Každopádně, Ivano, dík za pěkný ráno. :-))

4 matka matka | 25. listopadu 2008 v 10:49 | Reagovat

Ještě že mám doma dvě hasičky :-)))

5 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 10:55 | Reagovat

(3) Dara

no my jsme teda nezahořeli na Vánoce asi poslední dva roky, jinak skoro pravidelně :-)))))

6 rucuk rucuk | E-mail | 25. listopadu 2008 v 11:25 | Reagovat

Ivanko, dobré, takové nedokončené katastrofy jsou dobré k tomu, že je člověk opatrnější. Stejně ale po čase zapomene a něco vyvede. No, jsem zvědavá, kolik podobných příhod tady lidé uvedou. Myslím, že jich zažili skoro každý nějakou. To jsou takové rodinné vzpomínky. Je dobré se o ně podělit, působí to preventivně, aspoň v tomto předvánočním čase.Zdravím..

7 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 11:45 | Reagovat

(6) rucuk

to můžete mít prevenci jakou chcete, když se dostane vadná bomba do ruky právě vám, tak stejně nic nenaděláte :-)

8 Dara Dara | 25. listopadu 2008 v 11:47 | Reagovat

5)

U nás nehořelo, k nám lezli hasiči po žebříku do 4. patra pro klíče od bytu. :-) Nebo teda k nám, k babičce, abych byla přesná. :-) Nás tam rodiče vždycky dávali, aby stihli nazdobit stromek a tak.. No a nám v tu chvíli byl Ježíšek úplně ukradenej. :-))

9 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 11:51 | Reagovat

(8) Dara

:-)))

10 Paolo Paolo | 25. listopadu 2008 v 15:58 | Reagovat

V každém případě dobře literárně ztvárněná tragikomická situace.

11 já | 25. listopadu 2008 v 16:12 | Reagovat

Taky  mám příhodu, z důvodu ušetření nějakých korunek jsme doma používali plynovou bombu jako jsi psala ty Ivo, která stála na el.sporáku. Byla u nás kamarádka, která byla horlivá vařit oběd. V domnění, že vaří ve svém bytě zapla el. plotnu. Chyba byla v tom, že knoflíky u našeho sporáku se neshodovaly s knoflíky u jejich sporáku a zapnula plotýnku na které stála právě tato bomba a šla sledovat televizi. Měl jsem žízeň a tak jsem se šel do kuchyně napít, jaký bylo zděšení když jsem koukl na sporák kde se nahřívala zmíněná pl. bomba si asi umíte představit. Chytil jsem ji v domnění, že ji ochladím pod tekoucí vodou, ale bomba byla už pěkně zahřátá tak jsem se ještě k tomu pěkně popálil. Vše dopadlo dobře, ale zmíněná kamarádka u nás už neuvaří ani kafe.

12 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 16:19 | Reagovat

(11) já

ty seš taky dobrej kaskadér :-)))))

13 já | 25. listopadu 2008 v 16:27 | Reagovat

a to jsem ještě nenapsal,že tím jak jsem zahřátou bombu pustil do dřezu tak jsem tím rozbil pár talířů.....

14 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 16:30 | Reagovat

(13) já

a to bylo určitě právě to štěstí :-)

15 pedro pedro | Web | 25. listopadu 2008 v 17:53 | Reagovat

Zdravím,. Ivano!

Jako vždycky jsem se pobavil, i když tentokrát úsměvem trochu strnulým. Jakou spoušť dovede propan - butan udělat jsem párkrát viděl a není to žádná legranda. Průser je hlavně v tom, že se dlouho u země drží. Kluky, co jsem s nima nějakou dobu dělal izolace plochých střech to jednou šeredně prohnalo po střeše a následně popálilo.

Ale někdy to může být i učitečný - ty plynový fórky. Jednou jsem vařil izolaci na garáži nějakýmu pracháčkovi, kterej si ji udělal podpovrchovou a na střeše měla být v úrovni silnice terasa. Práce blbá, navíc jsem tam byl sám, takže i nuda. Odnaproti tam začal co chvíli prudit ňákej dědek. "Co to děláte, pro koho, jak, za kolik....." za půl dne jsem ho měl plný zuby.

Druhej den se tam zase přikýbloval. Problém u týhle práce je, že když na vás někdo mluví, musíte stáhnout hořák, protože přes něj neni slyšet ani ň. Tak jsem - nechtěje dědka natvrdo vyhodit - hořák stáhl (ale nezavřel!!!), položil - jak jsme měli všichni ve zvyku - přes bombu, zapálil si retko a šel poslouchat na chvilku ty cinty. Najednou rána jak z brokovnice, syčení jako prase. Otočil se vítr, a hořák propálil hadici. Tlak ho naštěstí hned sfoukl, takže stačilo přiskočit (s cigárem v hubě :-))) a zavřít ventil.

Volným krokem jsem se vrátil k prudičoj. "No joo, to je každou chvíli" jsem vypustil se vší ležérností, kterou mi můj stav dovolil (jasně že jsem si málem stříknul, jak jsem se lek).

Dědek odvrávoral a už nepřišel.

Tož tak. Sem tam se to může i hodit.

16 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 18:07 | Reagovat

(15) pedro

dobrý večer :-) koukám že nám těch kaskadérů pěkně přibejvá :-))))) no jo, legrace je to jenom když to dobře dopadne :-)

17 pampelina pampelina | E-mail | 25. listopadu 2008 v 18:32 | Reagovat

ivana

Ahoj, to teda není žádná pr..l:-)))úplně to vidím!

18 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 18:47 | Reagovat

(17) pampelina

ahoj :-) tak se radši nekoukej :-)))))

19 matka matka | 25. listopadu 2008 v 19:56 | Reagovat

Když já jsem také zvědavá :-)))

20 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 20:08 | Reagovat

(19) matka

tak jenom jedním očkem :-)))))

21 matka matka | 25. listopadu 2008 v 20:35 | Reagovat

20 ivana

A zakryju si ho tak trošku rukama, jen škvírkou budu nakukovat :-)))

22 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 20:44 | Reagovat

(21) matka

jo, přesně jako my v předtuše výbuchu :-)

23 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. listopadu 2008 v 22:31 | Reagovat

Plyn je v láhvi ve formě kapaliny. Nemůže  rychle "vyfouknout" protože se odpařuje a potřebuje k tomu sumu skupenského tepla. Proto se při rychlejším vývinu láhev orosí nebo namrzne.

2 kg kapaliny je několik set litrů plynu. Výbuch rozptýleného plynu v uzavřené místnosti, je více než reálný.

Obrácení unikající láhve dnem vzhůru do plechového  kbelíku má za následek rychlé vyprázdnění a vynesení mimo nebezpečný prostor na definitivní odvětrání, je lepším řešením než čekat na únik z láhve. Odpařený plyn se plíží při zemi a "zatéká" do níže položených prostor jako voda.

24 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. listopadu 2008 v 22:36 | Reagovat

V předchozím mi vypadla důležitá informace.

Obrácením láhve se může v protékající kapalině   uvolnit přimrzlý kuličkový ventil a dojde k bezpečnému uzavření.

25 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 22:44 | Reagovat

(23) nar.soc.

a teď mi řekněte kde jste byl, když vás bylo potřeba? :-)))))

26 Ella Ella | 25. listopadu 2008 v 22:58 | Reagovat

25)

:-))))))))))))))))))))

Tak teďs tomu ještě nasadila korunu.

Ahoj, pěkné počtení. Více takového materiálku zpřístupni veřejnosti aby tu nebylo tak politicky truchlivo. Budeš jmenována do funkce vrchního vymetače depek ( to je ale blbé slovo v tomto tvaru, ale nechám ho, ať si žije ).

27 MIRA MIRA | 25. listopadu 2008 v 23:03 | Reagovat

[25] ivana

:-)))))))))))))))))))))

Díky, za článek i reakce, řvu smíchy a současně mě mrazí na zádech. Kruci, kdo pustil tu bombu?

28 MIRA MIRA | 25. listopadu 2008 v 23:06 | Reagovat

[26] Ella

Depek, depek? De by pek, v pekárně! Podle vzoru: ty si debil. De já byl, doma byl...

29 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 23:16 | Reagovat

(26) Ella

vymetač depek není ještě tak strašný :-) hůř by zněl samotnej vymetač :-)))))

ale nesnáším funkce :-(

30 ivana ivana | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 23:17 | Reagovat

(27) MIRA

vy jste nějakej rozjetej :-)))))

31 Josef Sedláček Josef Sedláček | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 10:54 | Reagovat

Zdravím Ivano, máte vzkaz v hospodě :-))

32 ivana ivana | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 11:04 | Reagovat

dobrý den, už jsem tam nakoukla :-)

33 týna týna | 26. listopadu 2008 v 11:53 | Reagovat

málem jsem se zadusila kokosovou tyčinkou, to mi nedělejte! :-)

teda my doma jsme taky hodně "šikovný" ale na ty příhody tady nějak nemáme ani omylem...

34 ivana ivana | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 12:08 | Reagovat

(33) týna

no jo, to my jsme tak šikovný nějak sami od sebe, nám to hrozně jde :-) maminka už vyjádřila obavu, že... "ještě napíšeš pár článků a už si budou všichni myslet, že jsme úplně blbá rodina nebo si budou myslet, že si to vymejšlíš, tomu nebude nikdo věřit, že je to všechno možný" :-))))) skoro nic si nevymejšlím :-( a že je stále z čeho čerpat :-))))) jediný, co mě uklidňuje, že v tom evidentně nejsme sami :-)))))

35 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. listopadu 2008 v 14:04 | Reagovat

25 ivana

Kde jsem byl? Tady, email je k dispozici a tel. 539003149 taky.

36 ivana ivana | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 14:13 | Reagovat

(35) nar.soc.

:-))))) tak jo, až budu zase v tísni, což předpokládám bude nejpozději tak zítra, tak se ozvu :-)

37 Emilka Emilka | E-mail | 26. listopadu 2008 v 14:52 | Reagovat

Jejda - pardon, dobrý den všem - to mé mamince se kdysi dávno podařilo zamést a se smetím do kamínek v kuchyni přiložit plnou bombičku do sifonu. Náš pes už potom nikdy nebyl co dřív.Zdař.

38 ivana ivana | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 15:04 | Reagovat

(37) Emilka

no tak tohle už moc veselý není :-(

39 Eva Eva | 28. listopadu 2008 v 14:22 | Reagovat

(11) já :

To snad je o  mně !

Úplně přesně to samé se kdysi stalo v domku budoucích tchánů, kam jsme s budoucím manžou přijeli na návštěvu. Měli bombu na elektrickém sporáku a já zapnula plotýnku právě pod ní. Manžel si toho včas všiml ( přišel zvenčí a cítil smrad z páleného laku na bombě ), popadl bombu do hader a vynesl ven. Svým rodičům o tom nikdy neřekl a mne si přesto vzal.

(37) Emilka:

Pesana je mi líto.

40 Bleader Bleader | 28. listopadu 2008 v 16:07 | Reagovat

Moc zajímavý článek

to já spůsobil skrat a musel jsem taky volat :)

naštěztí v obou případech dobrá konec .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama