close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rok 1917

26. ledna 2009 v 22:01

1917


23./III. - 17
Drazí přátelé.
Příjměte odemně srdečný pozdrav a vřelou vzpomínku odemně. Jak se Vám stále daří? Jak pokračuje vojna, my se nic tady nedozvíme. Já se mám jako na vojně. Všechno dobré dost ale málo všeho. Jaké jest u Vás počasí? Zde jest pěkně, panuje tady studený vítr. Lidé zde již začínají dělati v poli. Veliké vinice jsou tady. Každý den cvičíme. Šarži máme českou hodnou, pan laitnant jest z Náchoda pan Jahn. Já ho neznám. Lépe by bylo doma ale co je to všechno platné. Do dílny se myslím asi nedostanu, jsou plný, ptal jsem se na to již mnohokrát. Šaty dostali jsme hned, boty teprve včerá, prádlo také, ale musil jsem jít dříve a to k raportu. Jiný posud nedostali nic.
V kufru není už nic. Sních tady už nikdo neuvidí. Co jsem už lístků napsal a teprve dostal jsem jedno psaní z domů. Ještě jednou Vás všechny zdraví
František Nývlt.
Frant. Nývlt, Lir 30, IV. Erz.Komp.
p. Jüdenau, N. Österreich



9./IV.
Milá teto a strýčku.
Přijměte odemně srdečný pozdrav a stálé vzpomínky na Vás, co stále děláte a jak se Vám daří. Psaní jsem od Vás obdržel 7./IV. které mně potěšilo a za které Vám děkují. Píšete že posíláte balíček, ex. a já nedostal jsem posud ještě ani ten první, ač jest to již 14. dní.
Pošta ta jest jsem velice výhodná neboť já zdomů nedostávám ani lístek, týdně když dostanu 2 nejvíce 3 lístky tak je to všechno. Potom jest teprve veselá vojna, když nemůže se ani tim lístkem těšiti, na který každý ztouhou den ode dne čeká, když uplyne týden dostane jen 1-2 lístky t.j. potom veselost, to si může každý představiti jak potom jest. Máme přeměněnou adresu z Landtvér udělali Schützen Reg.
Ještě jednou Vás zdraví Franta.
Fr. Nývlt
K k. Schützen Reg. 30
IV Erz. Komp. p. Jüdenau, N. Österr.

11./IV.
Milá teto !
Příjměte odemně srdečný pozdrav, stálé vzpomínky na Vás. Balíček který jste mi zaslala 26./III. jsem dnes obdržel, za něhož Vám vzdávám největší díky. Vše bylo neporušené, v úplném pořádku. Ten obal a tu krabici shovám a potom Vám to zašlu. Počasí jest tady stále přeměnlivé, jeden den prší, druhý zase jest pěkně, o práci v poli není zde ještě ani zmínky a kdyby ihned bylo pěkně, tak asi za 14 dnů by se mohlo začati. Na bíl. sobotu se chumelilo v neděli bylo zase pěkně. S escecírkou stále spěchají, chtí nás brzy vypraviti do pole.
Jak pak nejsou zase vyhlášené nějaké odvody? Ještě jednou Vás všechny zdraví a za balíček nejúpřímějí děkují. S pozdravem František.
Fr. Nývlt
K. k. Schützen Reg. No. 30
IV Erz. Komp. p. Jüdenau
N. Österreich

6./V.
Milá teto a strýčku!
Příjmete odemně nejsrdečnější dík za balíček, který jsem dnes 6./V. obdržel, v úplném pořádku. Výborně mě to všechno chutnalo zvláště maso. Ale jest mně to velice divné, že nedostávám o nikoho ani čárky, poslední lístek obdržel 21./IV. z domů, od té doby nic. Já jsem ale za tu dobu poslal 10 lístků 1 psaní na všechny strany a není to nic platno, přece od žádného ani čárky, jak jest mi potom smutno, když ani lístek nedostávám. Zde zlepšilo se počasí náramně, stále celý den svítí slunce, což začíná na nás náramně lézti, to si může každý pomysliti. Jak mluví se u Vás hodně o mýru. Jak vypadal první máj. Dnes měli jsme jíti ke zpovědi od celý komp. byly 2. Ještě jednou Vás zdraví a děkuji nejupříměji za bal.
Z Bohem Frant.
Fr. Nývlt
K. k. Schützen R. N 30.
IV Ers. Komp. I, Züg
p. Jüdenau
N. Österreich

27./V. - 17.
Milovaná teto a strýčku !!
Příjměte nejprve srdečný můj pozdrav denní vzpomínky na Vás, zvláště pak dík za lístek, který mě nejvíce potěšil. Jsem dosud zdráv, ačkoliv divím se velice že můžu být tak zdráv při té naší stravě. Večer dostaneme čtvrtičku chleba ta se sní celá k tomu kafe, někdy polévku zeleninová oboje za nic nestojí. Ráno zase to samé, při tom jdeme na execírák dvě hodiny, o čistém kafy. V poledne příjdem máme čistou polévku, kousínek masa, omáčku z kukuřičné mouky, někdy jen salát, tedy o samé vodě a musí to jít do večera do 1/2 6 hod. Teď neudělá se mě nic. Dříve jsem jednou omdlel na execírku. Co se týče marš. nejsem ještě u ní. Znašeho ročníku vzali jich jen 13. Ale dne 25./6. bude jiná a ta nás již nemine, dovolenou posud nevím jestli dostaneme, jeden den říkají že dostaneme, druhý zase že ne, tak nic jistého nevíme. Kdybychom měli jiného obrlaitnanta tak bychom možná dostali, od jiných komp. dostávají jen my ne. Dnes ale obrlaitnant říkal že dostaneme 90 mužů z roč. 1899, dovolenou tak máme malinkou naději. Pomalu nebudete u Vás nic mít, a pro nás nebude také nic, tak to vypadne, asi. Počasí jest tady výborné. Dnes začalo pršet tak že všechno rostlinstvo obživlo. Budeme se snad stěhovati buď do Bruku, neb do Chocně. Zdraví Vás František.
Na brzkou shledanou!
Kdyby nějaká změna se se mnou stala tak Vám to ihned Oznámím. S pozdravem.
Fr. Nývlt. K. k. Schützen R
30, IV Erz. Komp. I Züg
N.O. p. Jüdenau


Hausleiten 20./VI. - 17
Milá teto a strýčku !
Příjměte nejprve srdečný pozdrav, denní vzpomínky na Vás. Jak se Vám stále daří? Jaké jest u Vás počasí. Zde stále praží slunce, od časného rána do pozdního večera, sežíhá vše co posud jest zelené, všechno jen hoří. Od té doby co jsme sem zase přijeli nezapršelo ani dost málo. I na nás to má veliký účinek nejde to tak jak to doposud šlo. Menáž polední nestojí za nic, kafé ráno i večér jest nesladké a holá špína, z čeho vaří nevím. Chleba též dostáváme méně, jednu veku na pět dnů, čím dále jest horší. Ještě že nemusíme tak execírovati jako u komp., proto přece de to moc mizerně, zase máme toho více na zádech. Od tud odejedem buď ve čtvrtek 21. neb teprve až kolem 25 t.m. Ráděj kdybychom odjeli co nejdříve, tam snad bude přece více co jísti, jak to říkají vojácí, kteří přicházejí od tamtud zpět. Na to že snad se vrátím nepočítám vůbec, nebo jen dělám si ty nejmenší náděje. Jakmile odjedem budu psáti.
Ještě jednou příjměte můj nejsrdečnější pozdrav.
Zdraví Vás František.
Brzy piště!
Na shledanou.
Frant. Nývlt I./30 Marsch Baon
Sch. R. 37 II züg Hausleiten
N.Osterr.


28./VII. - 17.
Milá teto a strýčku !
Příjměte nejprve srdečný pozdrav, denní vzpomínky na Vás, vřelý dík za lístky, které jsem obdržel 27./VII. Jsem zdráv, mám se tak tak že můžu žíti.
Krajina.
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37
I/30 Marsch Komp.
II züg
Feldpost 359

29./VII. - 17.
Milá teto a strýčků!
Příjměte můj nejsrdečnější pozdrav, Jsem zdráv. Ráno máme kavu, neb čaj ale s rumem, vpoledne polévku kousek masa, nějaký (cuspais ?), neb polevku večer zase kávu neb čaj, též v poledne fasujeme půl veky chleba na den, vše dobré, jen že jak si myslim. O muzice a sekání masa ještě ani ponětí, nepřítel daleko nás ještě. Jsem mezi samými Čechy někde nějaký němec. Ubytovány jsme po stodolách ve vesnici, s kamarády se snáším, což jest ta nejhlavnější věc. Obilí zde není též valné ale brambory budou moc býti pěkné.
S pozdravem Frant.
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37
I/30 Marsch Komp.
Feldpost 359

20./VIII. - 17.
Milovaná teto a strýčku!
Srdečně Vás zdravím a líbám, děkují za lístek který jsem obdržel 19./VIII. Jsem zdráv, mám se jako na vojně, menáž stále stejná, chléb též. Naše aprovisační poměry (PP: pozn. 4) jsou stále ve stejných kolejích, jest li se zlepší nevím, moc pochybuji na zlepšení. Osení zde ještě ušlo, brambory jsou pěkné, dost jich též bude. I my si nějaké koupíme a samy uvaříme. Ješět bychom zde ty brambory i ovoce koupili, kterého jest tady dost, ale není tůze za co, malý geld. Hlad tady teď nemáme, přece něco od ovoce seženeme.
Ještě Vás jednou zdravím Váš Frant.
Pište brzy!
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37
I/30 Marsch Komp.
Feldpost 359

23./VIII. - 17.
Milá teto, a strýčku!
Příjměte nejprve můj srdečný pozdrav a vzpomínku na Vás, co stále děláte, jak se Vám daří. Jsem zdráv mám se stále stejně. 25./VIII. proměníme místo, proto mi nepište, až zase napíši novou svojí adresu.
Ještě Vás jednou zdravím a líbám. Franta
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37
I. züg
I/30 Marsch Komp.
Feldpost 359

26./VIII. - 17.
Milá teto a strýčku!
Příjměte muj nejsrdečnější pozdrav a denní vzpomínky na Vás. Jsme již přestěhovaný blíže. Zde se již dlouho asi nezdržíme a příjdeme do fronty. Jsem zdráv, zdaliž zdráv a neb živ se vrátím to nevím, to ponechávám svému osudu. Počasí ve dne horké, v noci dosti chladné.
S pozdravem Frant.
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37
I. züg
I/30 Marsch Komp.
Feldpost 358

2./IX.
Milá teto a strýčku!
Příjměte nejprve můj srdečný pozdrav, denní vzpomínky na Vás. Stále vzpomínám co pořád děláte. Jsem zdrav daří se mi dobře. Psáti jsem nemohl, neb jsme byli od 25./VIII. na cestách, dnes jsme již na místě. Kdy zase přijdu zpět, a neb jest-li snad to nevím. Nepočítám na návrat.
S pozdravem Frant.

S Bohem!

Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37. I. Baon
II feld komp. II züg
Feldpost 636

5./IX.
Milá teto a strýčku!
Příjměte nejprve můj srdečný pozdrav. Jsem zdráv, mám se dobře. Jsme již na místě, čekáme na rozkaz a půjdeme tam kde tisíce již před námi byli, teď chodíme po práci. Blíží se to k naším stanovištím. Jen kdybych se odtud ve zdraví, buď třeba raněn brzy vrátil zase do Čech, k Vám.
Ještě Vás jednou zdravím. Frant.
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37.
I. Baon II feld komp
II. züg Feldpost 636

8./IX.
Milá teto a strýčku!
Příjměte nejprve můj srdečný pozdrav, denní vzpomínky na Vás, stále vzpomínám co pořád děláte, jak se Vám daří a jste li zdrávi. Já jsem zdráv, mám se dosti dobře. Nového nic. Počasí pořád pěkné, ve dne nejsou již takové horka.
Ještě Vás jednou zdravím. Frant.
Brzy piště!
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37.
I. Baon. II feld komp
II. züg
Feldpost 636

10./IX. - 17.
Milá teto a strýčku!
Příjměte nejprve můj srdečný pozdrav, vřelý dík za lístek, teď jsem ještě blíže, již v tom samém. Nyní chodíme na práci. Jsme teď blíže (PP: Zmrzlého ???) Důvěra se neztrácí, jsme mezi starými vojáky, pravda, jenže tyto nás okrádají a využívají, jsou sami dalmatinci. Vyselá mysl se zde zachovávati stále nenechá, když sliší vše kolem sebe, potom vzpomínka na domov, otce a sourozence. Menáž ujde, jenže jest jednou za den, chleba taky máme dosti. Jsem zdráv jinak nic nového.
S pozdravem Frant.
Trpíme strašně žížní.
Frant. Nývlt
K. k. Sch. R 37. I. Baon
II feldkomp. II. züg
Feldpost 636

10./X - 17
Milá teto a strýčků!
Příjměte nejprve můj nejsrdečnější pozdrav, denní vzpomínky na Vás, jak se Vám stále daří, jste-li zdrávi. Já jsem pořáde zdráv a vede se mi dosti dobře. Počasí tady od neděle jest špatné stále prší a chladno je. Nyní máme feldpost 521. ostatní vše pořád stejné.
Zdraví Vás Frant.



Charge:
Name:
Frant. Nývlt
k.k.SchützenRgt.No.37.
1
Baon.


II feld. Komp. IV züg Abteilg.
Feldpost No. 521

18./X. - 17.
Milá teto a strýčku!
Příjměte nejprve můj nejsrdečnější pozdrav, denní vzpomínku na Vás, jste-li zdrávi. Já jsem zdráv, daří se mi stále stejně. Nyní nedostal jsem již tak dlouho od Vás žádného lístku. Počasí jest mizerné, stále prší a zima je.
Ještě Vás jednou zdraví Frant.



Charge:
Name:
Frant. Nývlt
k.k.SchützenRgt.No.37.
1
Baon.


II feld. Komp. IV züg Abteilg.
Feldpost No. 521

20./X. - 17.
Milovaná teto a strýčků!
Příjměte nejprve srdečný pozdrav, stálé vzpomínky na Vás, jste-li zdrávi, jak se Vám daří. Jsem zdráv, daří se mi stále stejně. Nyní zase máme jiný feldpost, a sice 382. Počasí stále šeredné a stále špatné, pořád prší a zima je.
Zdraví Vás Frant.



Charge:
Name:
Frant. Nývlt
k.k.SchützenRgt.No.37.
1
Baon.


II feld. Komp. IV züg Abteilg.
Feldpost No. 382

17/11. - 17
Milý Frantíku !
Proč o sobě nedáváš známky života? Či již nedýcháš slasti plný vzduch půdy velkého a mocného Rakouska? Zhrdnul jsi nad okamžitými úspěchy, a nebo sloužíš za potravu krkavcům okřídleným na vrcholku nebetyčné hory neb na dně propasti aneb jsi pyšný že se blížíte k svatému městu blíž a blíž.
Nezapomeň pozdravit sv. Otce dobře mířenou ranou do hlavy. Zde jest tak smutno všecky potřeby životní docházejí a my musíme zahynout všichni. A ta drahota. Již se nám stýská.
S pozdr. Teta

...

Nedoručeno, korespondenční lístek vrácen z fronty zpět do Náchoda odesílateli...





Fotografie z bojů ve vápencové oblasti Krasu v okolí řeky Soča



TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pedro pedro | Web | 26. ledna 2009 v 22:18 | Reagovat

Nejsilnější, co jsem za dlouhou dobu četl.

NIKDY nechci takové dopisy psát ani dostávat.

Je v nich všechno o té sprostotě, zvané válka.

Všechny mé aktuální problémy jsou na chvíli nějak malicherné...

Dík.

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. ledna 2009 v 22:25 | Reagovat

Byla to nepředstavitelně všivá doba.

Podobně o tom hovořili miji prarodiče.

Ty lístky by si měli povinně rozmnožit odpůrci vzniku Československa. Kaprálové bez vojska, kteří ještě stále roní filozofické slzy občas i v TV nad zánikem mnohonárodnostního Rakousko-Uherska.

3 ivana ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 22:32 | Reagovat

(1) pedro

podobně to zapůsobilo na mě. taky nechci, nikdy...

4 ivana ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 22:36 | Reagovat

(2) nar.soc.

moje představy o tý době jsou určitě zkreslený, ale tenhle příběh mi zase něco dokreslil...

5 caracola caracola | 26. ledna 2009 v 22:40 | Reagovat

11 milionů mrtvých v první světové válce se smrsklo na řádku v učebnicích , pomníčky mrtvých rozeseté na návsích obcí, a mlhavou představu o co vůbec šlo. Snad váš příběh nešťastného kluka, vytrženého z domova a obětovaného "vyšším zájmům" vytvoří vzpomínku alespoň na jednu z obětí této války.

6 ivana ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 22:51 | Reagovat

(5) caracola

ta vzpomínka tady bude hlavně díky mému známému, se kterým občas prošmejdím antikvariáty a dneska mi poslal svůj poslední "úlovek". a protože to na mě hodně zapůsobilo, hned jsem se s ním domluvila, že bych to ráda dala na blog.

7 matka matka | 26. ledna 2009 v 23:00 | Reagovat

Já viděla kdysi dávno, jako dítě, jeden jediný lístek, kdy kamarád dává vědět rodině, jak zahynul kdesi v Itálii prastrýc. Pouhý jeden lístek zelený, nic víc.

8 Lada Lada | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 23:14 | Reagovat

Krásné, děkuji za krásné počtení. Paní Ivano, jste třída :-)

9 matka matka | 26. ledna 2009 v 23:22 | Reagovat

Jen jméno svého prastrýce Ludvíka znám, však ani jeho fotku jsem nikdy neviděla, prostě nic víc.

10 ivana ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 23:42 | Reagovat

(7, 9) matka

já nevím o nikom z naší rodiny, kdo by padl ve válce, ale kdo ví... možná jenom díky tomu, že bolestných věcí se nás rodiče a prarodiče vždycky snažili ušetřit a já se nikdy neptala. snad mě to ani nenapadlo, když o tom nikdo nemluvil.

11 ivana ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 23:43 | Reagovat

(8) Lada

pokaždé, když mě někdo chválí, tak se rdím a nevím, co mám odpovídat :-)) tak snad jenom, děkuju :-) a stejně mám pocit, že si to nezasloužím :-)))))

12 Paolo Paolo | 27. ledna 2009 v 0:38 | Reagovat

Autorce: I když v tom není nic Vašeho, už jenom ta myšlenka stojí za potlesk.

13 matka matka | 27. ledna 2009 v 8:46 | Reagovat

12 Paolo

Souhlasím !

Porovnejme prosím to, co se vydává za kvalitu a toto zde. Toto zde je život skutečný, bez pozlátka a cingrlátek. Život i bez Oskarů a všelijakých samozvaných V.I.P. a jejich vyznavačů a poskoků.

A děkuji Vám i autorce !!!!

14 old+boy old+boy | E-mail | 27. ledna 2009 v 10:25 | Reagovat

Děkuji. Nic tak působivého jsem už dlouho nečetl. A utvrzuje mne to v přesvědčení, jak malicherné jsou proti tomu dnes nářky lidí, kteří si nedovedou vážit toho, že prožívají svůj život v hojnosti a míru. Vím, příliš lacině stylizovaná věta,

ale nic naplat, je to tak.

15 MIRA MIRA | 27. ledna 2009 v 11:47 | Reagovat

[14] old+boy

Na stylizaci věty v tomto případě nezáleží. Je to pravda s těmi nářky.

Ivano: Díky, něco takového bylo třeba.

16 honza honza | E-mail | 27. ledna 2009 v 12:21 | Reagovat

nechal bych to již spát i když........ale jó

17 ivana ivana | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 12:48 | Reagovat

(16) honza

já myslím, že o těchhle věcech je potřeba mluvit. alespoň občas připomenout, aby si lidi uvědomili ty hrůzy, které s sebou válka přináší. ukázat trochu jiný pohled, než jaký nám ve velké většině zprostředkovávají média, to mi přijde jako honba za krvelačnějšími záběry a nějak se mi z toho vytrácí "lidský" pohled.

18 Tenzulice Tenzulice | 27. ledna 2009 v 14:20 | Reagovat

Mám husí kůži na krku a mrazí mne. Uvědomuji si, že to je osud jednoho člověka. Moc působivé a až profesionálně sestavené..

19 rucuk rucuk | E-mail | 27. ledna 2009 v 14:30 | Reagovat

Smutný osud. U mých předků to bylo v té době snad ještě horší- ta nejistota, zda se dědeček vrátí z války nebo ne a trvalo několik let než se tak stalo. Brali se v r. 1906, v r. l9O7 l. syn, v r. 1908 dcera- zemřela, r. 1910 dcera, v r. 1911 nas podzim 2. syn. Začali stavět domek, v r. 1914 dědeček narukoval do války. Babička zůstala sama s 3 dětmi, musela chodit do fabriky, aby je uživila, žili v nedodělaném domku a ta nejistota, pošta moc nechodila, jak je vidět ze zápisků. Dědeček byl až v Itálii, Rusku, moc o tom nechtěl vyprávět- prý raději nevzpomínat...

20 PP PP | 27. ledna 2009 v 15:45 | Reagovat

Příběh, jež si nikdo nevymyslel. Stačilo seřadit pár korespondenčních lístků, které již ztratily všechny, kdož k nim kdy měli jakýkoliv vztah. Jinak by neležely v antikvariátě. Díky Ivance si můžeme přiblížit kousek života mladého muže rok před koncem první války, který své „prožívání“ vtěsnal do pár řádek. Co všechno se v nich skrývá...

Je děsné si uvědomit, že takových osudů byly statisíce !

Vždyť v 1. světové válce bojoval 1 milion českých mužů, z toho celých 90 % na straně c. k. mocnářství až do konce války ! Všeobecně „něco“ víme o legionářích, známe pojmy Zborov, Bachmač, Dos Allto aj., ale o osudech převážné většiny českých vojáků, kteří trpěli pod prapory c. a k. mocnářství a účastnili se největších bojů 1. války, však v nejlepším případě víme pramálo. Zajisté tomu pomohla i skutečnost, že nebylo vhodné v minulých dobách připomínat činy českých vojáků v „cizích službách“.

Přitom nejmasivnější válečné nasazení lidské síly v celé historii našeho národa nastalo v květnu a červnu a v následném boji v září a srpnu 1917 na řece Soči (Isonzu) na pomezí dnešního Slovinska a Itálie, kdy Češi bojovali v řadách rakousko-uherské armády.

Bojů se tehdy účastnilo asi 45 tisíc českých vojáků se zbraní v ruce. Na obou válčících stranách padlo během těchto dnů 550 tisíc mužů, tedy polovina Prahy (nebo celá Plzeň a Brno dohromady) ! Takové byly dnes skoro zapomenuté bitvy !

Snad trošku nám atmosféru těchto bojů v nehostinných a bezvodých oblastech táhnoucích se od Julských Alp až k Jadranu (vápencové pohoří Kras) přiblíží dvě fotografie na konci Ivanina článku. Nedovedeme si to představit ...

Po přechodu rakousko-uherských sil po bojích na Soče a následném průlomu italské fronty u Kobaridu , pronikly početné proudy divizí spojenců až k řece Piavě. Ale to už je jiná kapitola...

Podle časových i jiných údajů a souvislostí plynoucích z nalezené korespondence lze s velkou pravděpodobností odhadnout, že na Soče, kde se sváděly boje o velmi významné strategické území, byl s velkou pravděpodobností i „náš“ František.

21 PP PP | 27. ledna 2009 v 15:55 | Reagovat

(19) rucuk

Mnoho lidí mně rádo vypráví cokoli. Kdo byli však na slova skoupí, byli staří dědové, kteří prošli válkou... Nechtěli o tom moc mluvit, to je pravda. Musela to být hrůza... Dost nemluvil ani můj děda, kterého oficíři díky jeho muzikantsví neposílali na frontu a do smrti vděčil muzice, že mu zachránila život.

22 ivana ivana | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 16:14 | Reagovat

(20) PP

ahoj, díky že jsi přidal svůj komentář :-)

fotky přidám k článku večer.

23 honza+1 honza+1 | E-mail | 27. ledna 2009 v 16:22 | Reagovat

Ivanko , Ivanko :

Už dlouho mi neběhal tolik mráz po zádech , jako tady...

A to jsem zmerčil Váš příspěvek a natěšeně jsem ho otevřel , jak se pobavím - to mi rychle zmrznul úsměv..

Mám obrovskou fotopublikaci o 1.sv.válce , ale žádná , byť sebedrastičtější fotka , nezaleze pod kůži tolik , jako dopis..

To je více osobní..

Toto je pro mě článek měsíce !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

24 matka matka | 27. ledna 2009 v 16:41 | Reagovat

Šli vojáci,

byli tři.

Snad slunce svítilo,

ptáčci zpívali,

Snad říčku hledali,

kde je voda čistá,

kde je voda živá.

Snad o svých dívkách,

rodinách mluvili,

na dovolenou se těšili.

Však kousek granátu

jinak rozhodl.

Jeden z nich,

prostřední

navždy ležet zůstal

na louce rozkvetlé,

nad hlavou

ptáčci zpívají,

motýli létají.

Leťte,vlaštovičky

pozdravujte

daleko

kdes

tam.

25 ivana ivana | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 16:42 | Reagovat

(23) honza

asi právě to, že je to osobní výpověď tomu dává jiný smysl, než pár nebo i hodně strohých faktů, popsaných v knihách a učebnicích...

26 ivana ivana | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 16:45 | Reagovat

(24) matka

nechci být osobní, ale to je o Vašem prastrýci? takhle to bylo? pokud nechcete, neodpovídejte :-)

27 Candide Candide | 27. ledna 2009 v 17:14 | Reagovat

Můj předek se stal v Rusku nezvěstným. Avšak bojoval v jiné válce, na špatné straně, tudíž se nestal ani hrdinou ano oplakávaným.

28 matka matka | 27. ledna 2009 v 17:22 | Reagovat

26 ivana

Ano.

Nic víc o něm nevím, jen barvu lístku pamatuji, byl zelený, psaný tužkou kamarádem. Ani text si již přesně nepamatuji. A jméno,křestní jméno měl stejné jako Jeliman. On mi jeho jméno kdysi znovu připomněl.

Jen v pocitu si pamatuji, když o něm občas jednu, dvě věty

řekla jeho sestra, že ji to bolelo. Ještě po cca 60 letech.

Jak daleko sahá paměť, bolest národa, lidí?

Proč bojem takovou bolest působit?

29 matka matka | 27. ledna 2009 v 17:24 | Reagovat

Vždyť je to již více než 90 let.

30 caracola caracola | 27. ledna 2009 v 21:15 | Reagovat

29 -matka - není to ještě ani sto  let

31 matka matka | 27. ledna 2009 v 21:48 | Reagovat

30 caracola

A jaksi to stále bolí, ač účastníci nežijí.

32 jm jm | 28. ledna 2009 v 1:17 | Reagovat

V jedné velmi smutné písni z té doby se zpívá:

Z jedné strany Alpiny,

z druhé padají miny,

tak začala válka o Itálii.....

Dál to bohužel neznám, ale z textu přímo čiší smutek a beznaděj

33 ivana ivana | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 7:15 | Reagovat

(27) Candide

možná to bude znít lacině, ale pro každou mámu je úplně jedno "za koho" její syn bojoval...

34 PP PP | 28. ledna 2009 v 9:10 | Reagovat

(32) nepochybně to sem patří, takže "Válka na Itálii":

Slunéčko zapadá za hory černé,

do zákopů táhnou řady nezměrné.

Z jedné strany Alpiny, z druhé padají miny -

tak začala válka na Itálii.

Sotva jsem na stráži půl hodiny stál,

talijánskej útok náhle započal.

Šteluňky tam hořely, kamarádi padali -

smutný podívání na ty raněný.

Trubač nám zatroubil náhle k útoku,

mám své kamarády, mám je po boku.

Můj koníček třese se, do boje mě ponese

a Vy české mámy pomodlete se.

Píšu já Vám domů smutný psaníčko:

Buďte pozdravena drahá matičko!

To psaníčko je psáno, mou krví podepsáno

na italské frontě v šest hodin ráno.

Ten prstýnek co mám na levé ruce,

odevzdejte prosím mojí panence.

Řekněte jí nastokrát, že nespatřím ji vícekrát,

oči mně vypálil italský granát.

Do zákopů padá tiše bílý sníh,

nářek kamarádů dávno už tam ztich´.

Měsíček se svou září bojiště tam ozáří -

mrtvým kamarádům svítí do tváří...

35 ivana ivana | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 9:12 | Reagovat

(34) PP

chtěla jsem napsat, že tu písničku neznám...

někdy mě ji naučíš :-)

36 Ella Ella | 28. ledna 2009 v 13:59 | Reagovat

34) PP

Děkuji za písničku, znám ji od svého dědečka z maminčiny strany. Byl skoupý na řeči o té " Veliké svini " a něco málo jsem měla možnost odposlouchat jen proto, že mě jako děcko brával s sebou na hlídání do venkovské hospody a tam u stolu probírali s mým prastrýcem z tatínkovy strany válečné historky. Každý bojoval na jiné frontě, děda na Ruské a prastrýc na Italské a jako znalý znalému říkali, co jsem od nich nikdy jinde neslyšela. A bavili se tím, že mě učili počítat do deseti, uměla jsem rusky, rumunsky, chorvatsky, italsky.

Děda narukoval jako otec čtyř malých dětí, babička musela sama dělat všechny práce kolem hospodářství a stejně většinu toho co pro rodinu vypěstovala jí zrekvírovali ( nevím, jestli používám správné slovo) a děti trpěly hladem a nemocema s podvýživy a maminka má zarámovanou fotku, kde je babička a prababička a ty malé děcka, to nejmenší děda neviděl, narodilo se až po jeho narukování a na té fotce je už jako tříleté. Fotili se proto, aby měl děda památku, až se z té vojny vrátí, na dobu kdy neviděl ty děti růst a jedno z nich už se stejně tatínkova návratu nedožilo, umřelo na začátku posledního válečného roku. Další onemocnělo křivicí... a já se omlouvám za zmatený a dlouhý komentář, tu písničku mě naučil děda s tím počítáním a .... umřel když mi bylo 7,5 .,měla jsem ho strašně ráda.

37 ivana ivana | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 14:30 | Reagovat

(36) Ella

Ello, neomlouvej se, je to hezký čtení, ikdyž smutný...

:-)

38 matka matka | 29. ledna 2009 v 14:45 | Reagovat

Tklivá píseň, přesně v duchu války "na Itálii" .

39 velká voda velká voda | E-mail | 1. února 2009 v 12:46 | Reagovat

Můj dědeček bojoval na Piávě, táta mi to vyprávěl. Jak přežil, netuším, nikdy prý o tom nemluvil. Byl nejmladší z 9 dětí, maminka mu zemřela v r. 1907, otec 1912.

40 PP PP | 2. února 2009 v 0:02 | Reagovat

(39)

... další potvrzení, že Ti dědové o tom nechtěli mluvit... Nosili to v sobě až do smrti, hrůza. Máte doma nějakou korespondenci z fronty, z tažení na Piavu?

41 velká voda velká voda | E-mail | 2. února 2009 v 16:35 | Reagovat

[40]

Určitě ne, kdopak ví, komu psal a jestli vůbec, oženil se hned v r.1919, brzy ovdověl s malým synkem, zakrátko si pak vzal moji babičku a v r. 25 vyhořeli. Čili pokud psal, nic z toho už určitě neexistuje...

42 matka matka | 2. února 2009 v 22:27 | Reagovat

A přesto, my, třetí či čtvrtá generace, jsme úzkost bolest svých prapředků vycítili, je jakoby v nás to jejich utrpení,... i když nemluvili. Snad jen v písních válečných se o tom mluvit smí. A ty tóny tklivé říkají vše, mnohdy bolí.

Co svým dětem zanecháme? Také bolest utrpení?

43 stefek stefek | E-mail | 23. června 2020 v 17:11 | Reagovat

Guys stop jerking off, here you can find lonely girls from your city - http://hifuck.me

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama