close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nagano? Pořád to tam je...

7. února 2009 v 15:53
Před jedenácti lety byly zahájeny XVIII. zimní olympijské hry v Naganu. Olympijské hry, které se nesmazatelně vryly do paměti nejen všem sportovním fandům. Olympijské hry, na kterých naši hokejisté získali zlaté medaile na "turnaji století". Asi najdeme jenom málo těch, které tehdejší úspěch nechal chladnými a kdo by si rád nepřipomněl nadšení a obrovskou radost z dosaženého úspěchu. Pro mě osobně to byl jeden z nejkrásnějších sportovních zážitků v životě, srovnatelný snad už jenom s olympijským zlatem a titulem Mistryně světa Katky Neumannové nebo stříbrným úspěchem štafety běžkyň v Sarajevu, kdy Květa Jeriová fantastickým finišem porazila v závěru tehdy "neporazitelnou" Hämäläinenovou. Podobný zážitek nám připravili hokejoví Mistři světa v roce 1972 (byla jsem tehdy ještě malá holka, ale pamatuju si, že osmipatrový panelák se při každém góĺu, který naši hokejisté dali, otřásal frenetickými ranami kladivem do radiátorů, které se ozývaly snad ze všech bytů). Nebo zlato a stříbro Jarmily Kratochvílové a Táni Kocembové ve stejném závodě na mistrovství světa. A kolik ještě bylo takových úspěchů? Jan Železný, dnes už "ikona" oštěpařských soutěží, kterého úspěšně zastoupila Bára Špotáková, desetibojaři Tomáš Dvořák a Roman Šebrle, skokan na lyžích Pavel Ploc, běžci na lyžích Lukáš Bauer a Martin Koukal... Nelze vyjmenovat všechny...

Ale vraťme se k turnaji v Naganu. Asi o něm bylo napsáno už úplně všechno a protože nechci opisovat a lépe bych některé svoje pocity nedokázala vyjádřit, vzala jsem si na pomoc knížku Cesta za zlatem.

Příběh, který se pokusíme co nejvěrněji zrekonstruovat, není ani o životě ani o smrti.
Z pohledu obecně filozofického nebo vzato očima dramatického autora, je to příběh povýtce zástupný. Jde v něm vlastně jen o hru a o zástupné vzedmutí emocí několika milonů lidí malého národa uprostřed Evropy na pozadí pro někoho tak zásadního, jako je hokej a sport vůbec a pro druhého něčeho tak pomíjivého, jako je hokej a sport obecně. Je to však příběh, který dokázal odsunout na druhé místo pozornosti vraždy, úklady a války, politiku a showbyznys, kurzy měn a střídání vlád, iráckou krizi i sexuální harašení amerického prazidenta. V Čechách zcela jednoznačně, ale i leckde jinde na světě.

Tenkrát jsem celé hokejové dění sledovala od začátku s naprostým přesvědčením, že to nemůže dopadnout jinak, než že "naši" vyhrajou. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem z nich cítila obrovské odhodlání, možná trochu vztek nad pohrdáním naším týmem, které se neslo "ze zámoří", možná to, že se turnaje poprvé zúčastní i hokejisté z NHL, vlévalo do mě optimismus. A optimismus se postupně měnil v jistotu, když jsem viděla, jak hrajou. Rvali se o každý puk, na ledě nebyl nikdo, kdo by se jenom vozil, bylo z nich cítit srdce.

Závěrečné tři zápasy byly naprosto infarktové. Nejprve nás čekali Američané.


Ale pro mě asi "nejhorší" zážitek byl semifinálový zápas s Kanadou. První dvě třetiny jsem odkoukala v televizi, ale pak už rychle do práce. Cestu z Košíku autobusem a metrem na Vyšehrad jsem zvládla za rekordních 18 minut. A sledovat průběh poslední třetiny a nakonec nájezdů v rádiu, tak to bylo jenom pro silné povahy. Jeden tranzistorák, který byl puštěn naplno, abychom všichni slyšeli a dlouhé čekání na buď zklamané nebo jásající zvolání komentátora po větě: "... se rozjíždí na branku, Roy vyjíždí proti...." a potom konečně: "Góóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóól!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"


Finále bylo jednou z mála událostí v životě, které způsobily, že jsem dobrovolně vstávala ve dvě hodiny ráno. A vstávala jsem ráda, protože jsem věděla, že pak už se bude jenom slavit a všichni si budou užívat ten nádherný úspěch. O tom, že vyhrajeme jsem vůbec nepochybovala. A stalo se...

Na této fotografii se sice zobrazuje hřbet knihy, ale myslím, že tento "kaz" hravě vykompenzuje nálada, která z tohoto snímku přímo tryská...

To, co se dělo potom může u někoho budit shovívavé úsměvy, u jiného vzpomínku na nádherné a euforií nabité dny. Každý to cítil...

Největší úspěch v dějinách českého sportu se zrodil z nezměrné bojovnosti, vůle, chytrosti, discipliny a taktické vyzrálosti. Daleké Nagano bylo svědkem korunovace krále na trůnu, jenž měl podle mnohých patřit pyšnému zámoří.
Ještě dloho bude trvat, než si čeští hokejisté uvědomí, co to tenkrát dokázali. Vyhráli jsme turnaj století, jsme nejlepší na světě! Pokořili jsme pyšné Američany, hrdé Kanaďany i ruské bohatýry...
Protože dali do bojů něco víc než ostatní. Celé srdce...
Naše malá země musí být hrdá na to, co dokázali.
U nás doma se v těch dnech zastavil život. Lidé se sjednotili, přestali chodit do práce, zapomněli na starosti všedních dnů, hašteření politiků, aféry a finanční skandály a zase jednou se z nich stali vlastenci. Český národ se vždycky dokázal semknout, když o něco šlo, když mu kdosi cizí chtěl dát najevo svoji sílu a nadřazenost.
A v Naganu šlo o hodně. O vítězství na nejprestižnějším hokejovém turnaji všech dob. O titul, který mělo předurčené nabubřelé zámoří. Nestalo se tak, protože se mu do cesty postavil silný český lev.

Celý hokejový turnaj dostával svoji neopakovatelnou podobu díky komentátorovi Robertu Zárubovi. Jeho: "Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje! Přepiště dějiny! Ode dneška by měl být jako Vítězný únor nazýván únor 1998! Česká republika vyhrála turnaj století!" po závěrečném hvizdu rozhodčího nám bude znít v uších stále. Připomeňme si, jak fantastickým způsobem celý turnaj komentoval...

A když to tak poslouchám, cítím zase tu hrdost a snad i pýchu, ten nesmírně silný a šťastný pocit, že k tomu ke všemu patřím. A cítím ho stejně intenzivně jako před jedenácti lety. A musím vyslovit své: "Děkuji..."

A také mám chuť parafrázovat pana Sováka ve filmu Marečku, podejte mi pero.
"Jo, jo, Nagano! Pořád to tam je..."

V článku jsou použity úryvky a fotografie z knihy Cesta za zlatem (Svatopluk Štefl, František Štícha a kolektiv)

TOPlist


*
Hlasujte o nejoblíbenější článek:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 7. února 2009 v 18:32 | Reagovat

Ani bych nevěřil, že je ženská schopná takového sportovního zápalu. Hezky jste ten zážitek, ne který pamětníci nikdy nezapomenou, popsala. Blahopřeji.

2 ivana ivana | E-mail | Web | 7. února 2009 v 18:44 | Reagovat

(1) Paolo

proč myslíte, že by ženská nemohla být zapálená pro sport? copak sportují jenom chlapi? :-))))) ale ne, asi vím, jak to myslíte :-) děkuju :-)

3 já | 7. února 2009 v 18:56 | Reagovat

jo jo ,Nagano ............  je to tam ,díky

4 já já | 7. února 2009 v 18:59 | Reagovat

Paolo:

bacha na ni ,ta ví o sportu možná víc než my dva dohromady :-)))

5 ivana ivana | E-mail | Web | 7. února 2009 v 19:10 | Reagovat

(3, 4) já

:-))))))))) možná... :-)

6 honza honza | E-mail | 8. února 2009 v 3:38 | Reagovat

větší radost nám kluci udělali v roce 1969!!!!!!!!!!Tu již nic nepřekoná !!!!!!!!

7 Ivo L Ivo L | Web | 8. února 2009 v 9:36 | Reagovat

MS v ledním hokeji, je jediný sport, který  za celý rok sleduji. A jsem na naše hokejisty pyšný každý rok ať už se jim vede jakkoliv. Sám jsem hokej pár let hrál, vím jak je krásný, ale i nevypočitatelný. Do budoucna mám spíše obavu s velké migrace hráčů do národních týmů a tím ztrátu té atmosféry, když chtějí vyhrát za sebe a pro svou vlast.

8 ivana ivana | E-mail | Web | 8. února 2009 v 10:29 | Reagovat

(6) honza

když já si to nepamatuju :-( psala jsem jenom o tom, co zapůsobilo na mě, jinak těch sporotvních zážitků bychom směrem do historie mohli vyjmenovat ještě spousty. v roce 1969 mi byly dva roky a ačkoliv jsem ZCELA JISTĚ už byla sportovní fanda :-))))) tak tohle mi uteklo :-( jestli mě naši nenechali dívat nebo co :-))))) ale teď vážně, věřím, že to musel bejt tenkrát "rachot" :-)

9 ivana ivana | E-mail | Web | 8. února 2009 v 10:35 | Reagovat

(7) Ivo L.

trošku nerozumím, myslíte to tak, že hráči budou ztrácet zájem reprezentovat Čechy? že budou hrát raději v cizích klubech? jasně, je škoda, když díky klubovým povinnostem nemůžou nastoupit za nároďák, ale jsem přesvědčená, že hrát za nároďák na olympiádě nebo na mistrovství je pro ně jedna z met, kterýchc chtějí dosáhnout. a nakonec, u koho to tak náhodou není, tak to je pak lepší, když hraje třeba slabší hráč, ale se zápalem... je to tak?

10 Ivo L Ivo L | Web | 8. února 2009 v 11:00 | Reagovat

[9] ivana,

O naše barvy strach nemám, ale přibývá národních mužstev, kde je "domorodec" málo kdo. A nesou se hlasy, proč ne? Ale to nebude MS, ale světová obdoba NHL.

11 ivana ivana | E-mail | Web | 8. února 2009 v 11:07 | Reagovat

(10) Ivo L.

aha, takhle :-) takže hrozí, že za chvíli bude vyhrávat "mužstvo přistěhovalců"... jo, je to možný :-( v kolektivních sportech to ale přece jenom bude obtížnější, je potřeba hodně hráčů, ale v individuálních sportech, tam je to už teď "skoro normální". atleti atd...

12 jiří jiří | 9. února 2009 v 14:08 | Reagovat

Na Nagano budeme vzpomínat ještě asi hodně dlouho, možná už navždycky, soudě podle výkonů týmu ČR. Já se spíš ptám, kolikáto garnituru by musely hokejové země poslat na turnaj, aby jim byl tým ČR schopen konkurovat? Finovíé tak druhou-třetí, Švédsko čtvrtou a Rusko tak asi výběr sestavený z nejstarších předplatitelů permanentek na druhou ligu...

13 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 14:34 | Reagovat

(12) jiří

ono to nebude tak strašný :-)) občas se nedaří, to asi jinak nejde...

14 Jeník Jeník | 9. února 2009 v 16:36 | Reagovat

paní Ivano je to smutné,ale pan Jiří má pravdu. K tomu je nutno dodat,že opravdu mnoho zahraničních národních mužstev se dnes již národnostně skládá z hráčů z Kanady,Ruska a podobně.Viz Němci,Rakušané,atd.Je to skoro ve všech.Je to již jak anglická fodbalová liga,která je složena z reprezentantů snad z celého světa.Jednotlivá špičková družstva mají vyšší kvalitu než národní družstvo Anglie.Ale to je dnes již skoro ve všech sportech,jak jste již  sama naznačila,třeba v atletice.

15 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 16:55 | Reagovat

(14) Jeník

já bych to přece jenom neviděla tak černě. vzpomenňte si, jaký útlum zažíval hokej před nástupem "zlaté éry" hokejistů, kteří získali i olympijské zlato v Naganu. a co potom všechno dokázali...

16 matka matka | 9. února 2009 v 17:10 | Reagovat

No ale před těmi 40 lety, to nebylo jen o hokeji.

Možná, že i v tom Naganu je trenéři tak nějak zvláštně vedli, že zvítězili. :-)

17 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 17:22 | Reagovat

(16) matka

ono to skoro nikdy nebylo jenom o hokeji :-) dřív každý zápas se Sovětským svazem v sobě nesl "touhu po odplatě" :-))

18 Paolo Paolo | 9. února 2009 v 17:37 | Reagovat

(2)Ivana: Omlouvám se. Samozřejmě jsem měl na mysli hokej.

19 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 17:52 | Reagovat

(18) Paolo

s tím hokejem to máte tak... když se narodíte v Jihlavě v době největší slávy Dukly Jihlava, máte vystaráno :-))))) ta přítomnost všech tehdejších hvězd kolem vás, ať už to byli bratři Holíkové nebo Josef Augusta, mohla bych jmenovat a jmenovat... denně je potkáváte, tak to fandění a zápal: "tak ukaž jak jsme tady šikovný!"... je v tom trocha patriotismu... další zlatá éra hokeje byla, když jsem chodila na gympl, takže chodit na hokej, to se nedalo nechodit, to vás zimák úplně vcucával :-) mezi rodinou a známými bylo tolik hokejistů, že kdybyste tomu náhodou chtěl utýct, tak nemáte šanci. ale já jsem stejně utýct nechtěla, mě hokej odmalička hrozně bavil :-) třeba fotbal mě tolik nebere, je na mě moc "pomalej", ikdyž vrcholný zápasy, to si nenchám ujít, ty jsou taky o kráse :-)

20 Paolo Paolo | 9. února 2009 v 20:36 | Reagovat

(19) Ivana: Už mlčím a přeji hezký večer.

21 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 20:50 | Reagovat

(20) Paolo

hlavně nemlčte moc dlouho :-) hezkej večer i vám :-)

22 quark quark | E-mail | 10. února 2009 v 17:21 | Reagovat

Nešťastný národ,který se ve své novodobé historii,po pádu Železné opony,nemaje jinou vznešenější a heroičtější ideu národní, stvořil mýtus ,,slavného vítězství v Naganu,,aby tak ke své hanbě ,,přepsal dějiny,, (pokolikáté už ?)

Otrocká morálka a myšlení plebejců,těch antihrdinů z ulice,kteří se stydí za své skutečné dějiny a svou nedo(statečnost) delegují na novodobé gladiátory v hokejové výstroji a opájí se nicotnými vítězstvími a směšněhrdinským eposem o ,,českém národě,který se vždycky dokázal semknout, když o něco šlo, když mu kdosi cizí chtěl dát najevo svoji sílu a nadřazenost,,

Národ grafomanů,furiantů a hokejistů,kteří to Evropě osladí je národem,který budí rozpaky a smích.

23 ivana ivana | E-mail | Web | 10. února 2009 v 17:31 | Reagovat

(22) quark

nikdo nestvořil mýtus, tohle je skutečnost :-)

24 quark quark | E-mail | 10. února 2009 v 18:35 | Reagovat

ivana

Skutečnost je taková,že parta novodobých českých gladiátorů v hokejové výstroji, z valné části ve službách NHL,vyhrála olympijský turnaj, který vybuzen zájmem zámořských medií byl nazván ,,turnajem století,,

Je opravdu směšné a trapné,když idea národní semknutosti se projevuje nablblým vlastenčením po každém významějším hokejovém nebo fotbalovém turnaji a v českých luzích a hájích se pěstuje mýtus chrabrosti ,,jak malý český národ odčiňuje svá domnělá příkoří a národní porobu slavnými hokejovými vítězstvími nad velkými národy ,,(viz slavná vítězství nad SSSR v roce 69)

Samý vlastenec,hokejista,ale žádný voják,který by okupanta vyprovodil ze země legálními prostředky,tzn, se zbraní v ruce. Zastydlý vlastenec a debil v jedné osobě,signum české průměrnosti se bude ovšem do nekonečna opájet velkými vítězstvími a neustále oprašovat mýtus velikosti národa, který nebojuje se zbraní v ruce,ale nepřítele poráží dřevěným čakanem a pryží ve sportovním hokejovém klání.

Poláci se mohou semknout kolem kříže a kolem nepřehlédnutelné postavy Jana Pavla II. Češi si ovšem také vybrali,dle svého naturelu, vždycky je spolehlivě ,,vyrajcuje hokejka Hašanova a slavné vítězství v Naganu.

Každému holt,co jeho jest.

Dobrý večer přeji

25 ivana ivana | E-mail | Web | 10. února 2009 v 18:44 | Reagovat

(24) quark

říká vám něco "olympijská myšlenka"? pokud ano, pak nechápu, co vás tak rozčiluje na faktu, že národ podporuje reprezentanty a fandí jim. oni totiž reprezentují nás a to způsobem, který mně osobně je mnohem bližší, než nějaký rachocení zbraní. a asi by nereprezentovali tak rádi a s takovým nadšením, kdyby celý zbytek národa měl na ně takový náhled, jako máte vy. naštěstí tomu tak není.

hezkej večer i vám :-)

26 matka matka | 10. února 2009 v 19:04 | Reagovat

No, de fakto jsou to opravdu chléb a hry pro lidi, aby se nevrhli tam, kam nemají.

Jako že samozřejmě chápu fandění, já v tom 69 taky jako děcko fandila, jenže dnes už to můj ideál až tak není. Tyto hry jsou hodně o pudech a jejich vybití. Někdy doslova.

:-)

27 quark quark | E-mail | 10. února 2009 v 19:13 | Reagovat

ivana

Olympijská myšlenka,lépe řečeno idea ,už dávno umřela a zabila ji komerzionalizace. Sportovci především representují sami sebe, je to tvrdý byznys,kde uspějí jen ti nejlepší a nejúspěšnější a jako bonus si mohou dovolit luxus národoveckého vlastenčení, třeba jednou za čtyři roky pod olympijským ohněm.

Je to falešné a vylhané,slabší nátury ovšem se rády dojímají sportovci, kteří ,,nás representují,,

Ivano,zkuste mě ,,nezabít,, a přemýšlejte bez emocí,co mám na mysli

29 ivana ivana | E-mail | Web | 10. února 2009 v 19:27 | Reagovat

(27) quark

vůbec vás nechci "zabít". jenom se mi váš pohled zdá přehnaný. pár sportovců znám a věřte, že nejsou takoví, jak je vykreslujete. tím neříkám, že takový není nikdo. myslím, že není dobré zevšeobecňovat, asi tak...

30 quark quark | E-mail | 11. února 2009 v 0:04 | Reagovat

...už mlčím.

31 ivana ivana | E-mail | Web | 11. února 2009 v 10:55 | Reagovat

(30) quark

mlčet nemusíte :-)

32 Marbuša Marbuša | 11. února 2009 v 13:50 | Reagovat

Na můj vkus se  v době konání nějakého důležitého zápasu kde se vzalo-tu se vzalo mnoho vlastenců, co popadnou vlajky a jdou se mačkat a řvát někam do davu - třeba na Staroměstské náměstí v Praze. Pak vlajku zase sbalí a vyndaj na další "vlastenecký" počin.

Mám sport ráda a je to bezva bejt součástí týmu, ale tady mluvím o fanoušcích a ohledně olympijské myšlenky s quarkem souhlasím.

33 ivana ivana | E-mail | Web | 11. února 2009 v 14:08 | Reagovat

(32) Marbuša

podle mě je to logický, hokej je asi nejoblíbenějším sportem u nás a tenkrát to byl opravdu "turnaj století" :-) proto se asi vylouplo tolik fanoušků... já třeba nemám potřebu jít se radovat do davu na Staromák, ale tu atmosféru jsem si užívala s chutí...

34 jiří jiří | 17. února 2009 v 14:23 | Reagovat

Milá autorko, quark má naprostou pravdu. Ta vítězství by mi dělala radost, pokud bybyla zbavena oné politizující pachuti. Hokejisti hráli hokej, a to i američtí, či dokonce sovětští, jak nejlěpe uměli a vyhrál ten kdo byl nejlepší, popř. měl větší kliku(NAGANO).Ale výlevy toho tyu, že hoši "bojovali" za vlast? To už není sport....Ani slečna Špotáková mi nemusela kazit radost z jejího úspěchu těmi hloupými řečmi po vítězném hodu na OH.

35 ivana ivana | E-mail | Web | 17. února 2009 v 14:46 | Reagovat

(34) jiří

ono asi těžko můžete v roce 1969 nebo 1972 "odpolitizovat" to, že naši porazili Sovětský svaz. snad jenom pokrytec by mohl tvrdit, že z toho neměl radost a nebral to jako správnou "pomstu" za to, co se dělo na politické scéně. všechno souvisí se vším, těžko to od toho můžete odejmout. a co se týče Báry Špotákové, emoce zapracovaly, někdo má v sobě tu "touhu po odplatě" hluboko zakořeněnou. já ji vůbec neodsuzuju, řekla, co cítila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama