close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Z tebe bude virtuos!

2. února 2009 v 16:03
"Z tebe bude virtuos!", děla moje teta, když jsem ve dvou letech nádherně čistým a jasným hláskem zazpívala Skákal pes přes oves. Tímto jsem se stala třetí nadějí v pořadí, neboť sama měla dvě děti, které byly stejně jako já postižené existencí prapředka, který uměl hrát na deset nástrojů a od jeho skonu se nevyskytl v rodině nikdo, kdo by podědil jeho geny. Takže jednou to přijít muselo... A teta se rozhodla, že právě my tři jsme ti vyvolení, nést tento prapor dále budoucím generacím.

Kromě virtuosního nadání jsme ještě v očích mojí tety všichni tři, to jest já, bratranec a sestřenice, oplývali nebývalou inteligencí, která se měla zúročit posléze tím, že z nás ze všech budou doktoři. Tuto ideu hatilo několik nepřehlédnutelných faktů, a sice, že já až tak inteligentní rozhodně nebudu, setřenici se při návštěvě lékaře dělá mdlo a v neposlední řadě skálopevné odhodlání bratrance stát se popelářem, které se ale teta prozatím rozhodla ignorovat. Pokud z nás budou hudebníci, bourající svými sóly největší operní budovy světa, doktorský titul by nebyl až tak nutný.

Sestřenice tedy začala navštěvovat hodiny zpěvu. K výuce v tomto zařízení bylo přiřazeno pozorné sledování filmu Madla zpívá Evropě, aby byl k dispozici zářný příklad. Měla tu velkou smůlu, že narozdíl ode mě a bratrance, kteří přece jenom nějaký hudební sluch máme, trpí ona absolutním hudebním hluchem. Myslím, že traumata z půlročního pobytu v Lidové škole umění, než i teta kapitulovala a smířila se s faktem, že z její dcery druhá Ema Destinová nebude, si musí nést v sobě dodnes. Možná měla přece jenom ještě chvíli zkusit zpívat a zcela jistě by u této aktivity ráda zůstala, kdyby tušila, že pro případ, že z ní nebude operní hvězda, je pro ni připraven náhradní program ve formě baletu. Jaké to pro ni muselo být zděšení pochopí jen ten, kdo vezme v potaz fakt, že sestřenice tančí asi jako já kreslím (k nahlédnutí zde). Po několika měsících marných pokusů stát na špičkách baletních střevíců déle než dvě vteřiny a následném zjištění, že ani brusle z ní ladně se pohybující tanečnici neudělají, byla konečně osvobozena od uměleckých aktivit a věnovala se zájmům, které ji naplňovaly.

Následovala výuka bratrance, který byl nucen hrát na trubku, kterou z duše nenáviděl. Přála bych vám slyšet, co se neslo z jeho pokoje. Ovšem pořád to bylo snesitelnější, než melodie Pro Elišku, linoucí se deset let každé odpoledne od sousedů, bydlících pod námi. Jejich dcera zřejmě měla být do budoucna také virtuoska, tentokrát klavírní, ale pokud mě paměť neklame, nějak to nevyšlo. Bratranec zvolil taktiku "schválně, kdo to dýl vydrží" a po dvou letech, kdy začaly sousedské partaje vyhrožovat fyzickým násilím rodině, byl osvobozen i on a konečně se mohl nerušeně věnovat svému milovanému hokeji.

Poslední nadějí jsem tedy zůstala já. Jako jediná z nás tří jsem ráda zpívala a toužila hrát na klavír. Náš panelákový byt a v té době již pilně cvičící sousedka ale byly zřejmě příčinou tátova rozhodnutí: "Klavír se nám sem nevejde, budeš hrát na housle."

A tak začalo dlouhých šest let usilovného cvičení Ševčíkových stupnic a etud, které jsem nenáviděla tak vášnivě, že marně hledám příměr jako co. Moje nadšení se podařilo i zdokumentovat jedinou fotografií, kterou přikládám k nahlédnutí.



TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdena+ Zdena+ | 2. února 2009 v 16:55 | Reagovat

pěkné

2 rucuk rucuk | E-mail | 2. února 2009 v 17:42 | Reagovat

Když je ouvej- smutné, táhlé,  je-li veseleji - tak se to odrazí v písničce. Zapomenu-li slova- improvizuji a to si nepřejte slyšet-

3 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 17:58 | Reagovat

(1) Zdena +

děkuju :-)

4 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 17:59 | Reagovat

(2) rucuk

o improvizaci bych mohla napsat další článek. co ze mě kolikrát leze, to se sama nestačím divit :-)))))))))))))

5 caracola caracola | 2. února 2009 v 18:50 | Reagovat

Bývaly doby kdy jsme si zpívali.V zájezdových autobusech,s přáteli u ohníčku,na zábavách,při práci i jinak. Soudě podle redukce melodické hudby ve sdělovacích prostředcích se s tím už nepočítá. Škoda. Moc vám přeji,aby vám zpívání vydrželo.

6 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 19:28 | Reagovat

(5) caracola

tuc tuc rádia taky nemusím, ale dá se pořád vybrat :-)

7 Teplik Teplik | Web | 2. února 2009 v 20:12 | Reagovat

Ta fotka je geniální :-D

8 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 20:48 | Reagovat

(7) Teplik

taková výstižná :-))

9 já | 2. února 2009 v 21:19 | Reagovat

výraz na fotce vystihuje jak moc jsi housle milovala :-)) zpíváš hezky to musím uznat

10 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 2. února 2009 v 22:15 | Reagovat

Ten obrázek by zasloužil cenu!

A podtitulek "s úsměvem jde všechno líp"... :-)

11 Josef Sedláček Josef Sedláček | 2. února 2009 v 22:56 | Reagovat

10] Kamufláž

Ano, je kouzelný/á :-))

12 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 23:13 | Reagovat

(9) já

no ještě abys protestoval :-)))))

13 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 23:14 | Reagovat

(10, 11) Kamufláž, Josef Sedláček

autorem snímku je můj děda :-) díky němu vlastním ještě několik podobných klenotů :-)))))

14 Josef Sedláček Josef Sedláček | 2. února 2009 v 23:20 | Reagovat

Sem s nimi, paní Ivano :-))

15 ivana ivana | E-mail | Web | 2. února 2009 v 23:25 | Reagovat

(14) Josef Sedláček

už to mám trošku v kupě, ale musím se ještě domluvit s rodinou, některé snímky jsou natolik vydařené, že by jejich zveřejnění mohlo způsobit duševní pohnutí zachycených osob :-))))) ale něco se ven určitě dostane :-)

16 jm jm | 3. února 2009 v 0:52 | Reagovat

Babiččino zhodnocení hry na klarinet našeho malého, když se učil Dú valaši dú: "Že raději nezůstali doma"l

17 Stepanka Stepanka | E-mail | 3. února 2009 v 7:47 | Reagovat

Všechny zdravím. Myslím si Ivčo, že jsi zapomněla na naši slavnou kapelu......Musím Tě poopravit....,že se do pokojíku nevešel klavír???? Klavíry se do pokojíku vešly dva, pamatuješ? Naše mladší sestřičky plakaly, když jsme jim je vytrhaly z jejich malých ruček ,zabavily a doslova je vykopaly z dětského pokoje abychom mohly cvičit. Věčná škoda, že jsi nepoužila fotografii kdy máme na hlavě punčocháče místo paruky a pějeme písně Kotvalda a Hložka. Problém jak naši tvorbu, nahrávky na "kotoučáku" nejrychleji dostaneme do Prahy na Pragokoncert, protože není na co čekat a proč otálet.....Ukrutná prča. Nevíš, proč to vlastně tenkrát nedopadlo????? Takový talenty od Pánaboha....... a nic....divný............

18 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 9:53 | Reagovat

(16) jm

to bylo takový hodně povzbudivý :-)))))

19 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 9:59 | Reagovat

(17) Štěpánka

ahoj Štěpí :-))

dost se divím, že z těch klimprů, který hrály tak úžasně falešně a měly oba dohromady asi dvacet kláves někomu nešlehlo :-))))) velkou výhodou bylo, že po demontáži nožiček se daly použít jako poslední módní hit Michala Davida - klávesy zavěšené na krku :-)) jo a představ si, že žádnou fotku s punčocháčema na hlavě nemám, což považuju za dost velkej nedostatek a evidentní "pohrdání" naším talentem :-))))) měj se krásně a pozdravuj všechny :-)

20 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 10:44 | Reagovat

Štěpí, ještě dodatek, nakoukni až budeš mít čas do Virtuální hospody u Josefa V. a přečti si Ellin komentář č. 1077

http://josef.blogy.novinky.cz/0811/virtualni-hospoda-u-josefa-v#komentare

nebyly jsme samy :-)

21 Walla Walla | 3. února 2009 v 11:13 | Reagovat

Díky, díky, díky ;))) Vaše články mě fakt baví a vždycky mi zvednou náladu :-D ....

22 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 11:35 | Reagovat

(21) Walla

to je dobře :-) díky ;-)

23 Stepanka Stepanka | E-mail | 3. února 2009 v 12:54 | Reagovat

21 Walla

Copak články, ale jak by Vás s ní teprve bavil život, to by Vám zvedlo náladu !!! Škoda jen, že většina prožitého co jsme zažily skutečně není publikovatelná, 98% lidí by tomu neuvěřilo-odzkoušeno ústním podáním a nevěřili......

Zkusím autorku popíchnout, aby šla do sebe a i za cenu přívlastku blázna, ujetých rodin, dementních příbuzných a šílených přátel a známých......IVČO NAPIŠ VŠECHNO...!!!!

Jsem s Tebou a hrdě se k našim rodinám hlásím !!!!!

24 Ella Ella | 3. února 2009 v 12:57 | Reagovat

Ahoj Ivule :-)))))

Jak ti u kolíbky začne nějaká sudička vyhrožovat " talentem", tak je skoro jisté, že on se odněkud vyklubá :-))))

Fantaziji se meze nekladou!.?...

25 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 13:05 | Reagovat

(23) Štěánka

já se taky hrdě hlásím, ale ono je to fakt těžký. myslíš, že kdybych do detailu popsala tátův výjezd na žebříku i s tím, že on sice tím oknem vyjel, ale zřejmě jenom aby nás mohl pozdravit a vzápětí se žebřík nějakým způsobem v okně zašprajcoval, chytil zpětný chod a tatínek opět zajel zpátky do místnosti, kde teprve seskočil na zem, tak tomu lidi budou věřit? :-)))))

26 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 13:07 | Reagovat

(24) Ella

ahoj :-)))))

jsem si zase osvěžila tvůj příspěvek v hospodě :-) Ello, taky jsi měla sudičky? :-)))))

27 Stepanka Stepanka | E-mail | 3. února 2009 v 13:10 | Reagovat

25 Ivča

Nebudou děvče, nebudou... Ale historie ukazuje, že nevěřících byly "haldy"... Nesmíš zakrnět. Prostě to tam napiš.

Ti co nevěří realismu mohou tvá dílka považovat za pohádky pro dospělé nebo sci-fi. Ve výsledku je to jedno.

Záleží na úhlu pohledu např:

úkol muže:

1) zasadit strom

2) postavit dům

3) zplodit syna

úkol ženy:

1) ten strom zalévat

2) ten barák uklízet

3) celej život vařit pro ty dva blbce

28 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 13:15 | Reagovat

(27) Štěpánka

:-))))) tak já teda krnět nebudu :-) ty svoje dva "blbce" pozdravuj :-) snad se za váma přijedu o víkendu podívat, jestli se dám do kupy a nebudu pořád přichcíplá :-(

29 edita svatosova edita svatosova | E-mail | Web | 3. února 2009 v 13:50 | Reagovat

Hezký článek :-)

Já to sice znám jinak, protože jsem si housle naopak u rodičů musela vydupat, ale jinak závěr pravdivý a pěkný :-) (často si pobroukávám v koupelně, asi jako každý)

30 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 14:02 | Reagovat

(29) edita svatosova

já si zpívám nejvíc když musím dělat něco, co mě nebaví, tak asi aby mi to líp uteklo :-) a nejradši při věšení prádla venku, když svítí sluníčko, ale to mě baví :-))

31 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 14:20 | Reagovat

(29)

a Edito, hrajete ještě nebo jste už hraní pověsila na hřebík?

32 velká voda velká voda | E-mail | 3. února 2009 v 16:55 | Reagovat

Já vás zdravím vespolek! Jo, piáno, hráli jsme s bráchou oba, stálo v pokoji, kde se netopilo a na ruce se dýchalo teplometem. To bylo cvičeníčko! Piánu ta zima asi nevadila, děda ho kdysi přivezl  v zimě s Bubikem sáňmo z nádraží. A zpívat..? Ale jo, sluch by byl a hlas celkem taky, i když spíš kontraalt a tím pádem 3. hlas :-)))

33 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 17:43 | Reagovat

(32) velká voda

na výšce nezáleží, hlavně když to zpívá :-) a prosím vás, co je to Bubik?

34 velká voda velká voda | E-mail | 3. února 2009 v 17:51 | Reagovat

Omlouvám se, měla jsem to upřesnit už prve, Bubik byl dědův koník a táhnul ty sáně. :-)) Mrzelo mě, že už jsem koníčka nezažila, a to nešťastné piáno se v domě "narodilo" dřív než já. Bratr se ve hře dostal až ke Smetanovi, u mě to skončilo dřív .

35 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 18:17 | Reagovat

(34) velká voda

díky :-) já si ani nepamatuju, koho jsem hrála naposled, pořád mám v hlavě ty county písničky :-) v tý době to byla od pana učitele dost odvaha, "americká" hudba a ještě ke všemu na umělecké škole...

36 Ella Ella | 3. února 2009 v 21:44 | Reagovat

26)

Ivčo, nevím, jestli to sesmolily sudičky, nebo řádila genetika z maminčiny strany a její povídání jak její bratři v dobách jinošských klarinetili a chromatikovali a ona litovala, že není taky kluk a nemůže mít takové koníčky jako oni, ale já byla přímo nemocná touhou mít kytaru a umět na ni hrát. Úchop, akordy, vytrsávání rytmu do imaginárních strun, to jsem nacvičovala pilně na větších panvicích, při mytí nádobí a taky klepače na koberce dostávaly příležitost ukázat jak zní:-))))

V době mého dětství byla finanční situace naší rodiny tak mizerná, že jsem byla smířená s tím, že zůstanu u imaginárního hraní, ale maminka našla geniální řešení, asi si taky potřebovala splnit sen. Byly prázdniny mezi 4 a 5 třídou, brambory byly okopané, seno ve stodole, mandelinky se nepřemnožily, obilí teprve čekalo na dozrání a v lesích za vsí se urodila spousta malin a v Jednotě se maliny vykupovaly. Každý den jak se udělalo co bylo běžně v repertoáru prací soukromých zemědělců, jsme s maminkou a o 2 roky starší sestrou natáhly holínky, vzaly svačinu a kýble a chvátaly k lesu, někdy 3, někdy i 5 km pěšky a pak s plnýma kyblíkama rychle stihnout otvíračku, aby maliny byly čerstvé a měly větší výkupku. Byly jsme pilné jak včelky a malin bylo tak akorát a v páté třídě jsem si domluvila s panem řídícím z naší školy, který hrál na trumpetu, že mi s vyukou hry na kytáru pomůže. Ach můj bóže, já se tak těšila a mě to cvičení stupnic tak nebavilo, já nechtěla cvičit, já chtěla HRÁT, tak jsem si našla svou metodu, pan řídící dostal funkci ladiče strun a já se samovzdělávala nad písničkama od Rangers :-))) a jiných, a místo holčičích blbin si kupovala dětský časák ,sedmičku pionýrů, tam byla v každém čísle písnička s akordama a textem a já nadšeně rozlaďovala a dolaďovala .......

Mami, dík za splnění snu, a že si pak se mnou užívali kultůry všichni v okruhu ......:-))))

37 ivana ivana | E-mail | Web | 3. února 2009 v 23:11 | Reagovat

(36) Ella

taky jsem si hrála písničky ze Sedmičky :-)) a pak jsem měla nějakej zpěvník s lidovkama, který jsem třeba vůbec neznala, tak jsem si je vybrnkávala tón po tónu a podle toho se je učila :-) a nejradši jsem měla táboráky na chalupě, všichni chlapi hráli na kytary a pak jsem se tak "vypracovala", že loudili po mně, abych jim zahrála já :-) nejvíc strejda Miloš :-) škoda, že to už nezažiju...

ale do smutna se mi nechce, tak nějakou veselou :-))

38 Marbuša Marbuša | 5. února 2009 v 12:21 | Reagovat

Tak si udělejte fotku dodatečně: nasaďte si se Štěpánkou punčocháče a vyfoťe se! Sem s fotkou:-))

Mimochodem, taky jsem měla doma sešity - zpěvníky s nalepenejma písničkama z časopisů a opsanejma od kamarádů. Hrála jsem hlavně Dajánu a Holubí dům.

39 ivana ivana | E-mail | Web | 5. února 2009 v 12:30 | Reagovat

(38) Marbuša

:-))))))))) že bych tady ze sebe udělala už úplnýho "apňácu" (jak se mi nedávno povedl jeden krásnej překlep :-))))) vzhledem k tomu, že jsem pro každou legraci, tak jediná záchrana je, že hnědé a růžové bavlněné punčocháče už nevlastním :-))))) A Dajána a Holubí dům, to je prostě "klasika" :-)

40 Marbuša Marbuša | 5. února 2009 v 12:40 | Reagovat

Taky jsme u babičky na zahradě měly klepadlo, na tom jsme stály jako na pódiu, švihadlo byl mikrofon, punčocháče na hlavě, nejste sama! Když si předstaím, z kolika domů okolo na ten dvorek bylo vidět, dělaly jsme pěkné divadlo sousedům. Jo a myslím, že se tu najde spousta "dobráků", co Vám ty růžové a hnědé punčocháče seženou, abyste se neměla na co vymlouvat! Hned večer mrknu do skříně. Mohly by být béžové?

41 ivana ivana | E-mail | Web | 5. února 2009 v 12:47 | Reagovat

(40) Marbuša

:-)))))))))))))) švihadlo jsme taky používaly :-) ještě jsme si vždycky omotaly provaz jednou volnou smyčkou znova kolem ruky, aby to bylo do detailu jako to měli zpěváci a zpěvačky :-))))) a ty punčocháče nehledejte!!!!!!!!!!!!!!!!! :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))

42 Tenzulice Tenzulice | 9. února 2009 v 12:08 | Reagovat

Já jsem vynikající zpěvák. Škoda, že si to nemyslí i ti ostatní. o))))

43 ivana ivana | E-mail | Web | 9. února 2009 v 12:39 | Reagovat

(42) Tenzulice

:-)))))))))))))))))))) na to nedejte :-)

44 matka matka | 9. února 2009 v 17:36 | Reagovat

Zpívá hrozně krásně. On si myslí že krásně, lidé že hrozně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama