Teď, tady, v tuhle chvíli
5. března 2009 v 2:08Komentáře
(1) Paolo
no jo... co se děje chlapům v hlavě, na to jsem krátká
))))
Životní nepříjemná zkušenost. Ale pravdivá.
A co se děje chlapům v hlavě? Mnozí si prožili to samé, co tato žena.
(3) fordturbo
že je to tak? doufala jsem, že mi někdo potvrdí, že tohle není jen o ženský duši ![]()
Asi to je dnešní únavou nebo momentální pitomostí, ale nějak jsem se v počtu mužů v povídce ztratil. Podle mne jsou dva - manžel a milenec. Milenec opustí, manžel se vrátí. Chápu to dobře?
Jsem na takové vztahové spletence přepracovanej. Jen jste mne trošku vyděsila. Ta hrozba, že toho nejmilovanějšího ztratíme, i když cítíme tu největší jistotu, je nám stále v patách. Bojím se a raduju se, užívám si. Co se stane, má se stát. Dokud nezadám příčinu, nemusím se strachovat... Věřím, že ano...
Nechci být rýpal, ale mám pocit, že téma Vás nenapadlo z jen tak. Zrovínka Vás tipuju na spisovatelku, která napíše silný emotivní příběh na základě osobních prožitků, nikoliv jako fantazíru, jakými jsme třebas já a pam (i když každý dílo vzniká na základě životních vjemů).
(5) Vršecký Martin
teda Martine, vy jste mě tady rozebral
))))
píšu, jak to cítím, to co člověk v životě prožije je určující, ale nechávám si prostor i pro fantazii
ale víc neprozradím, ať si každý najde to důležité pro něj a nemusí všichni vědět, co se stalo a co ne, to není důležitý, důležitý je že něco takovýho se stát může ![]()
a o tom strachu to trošku je, člověk se někdy "naprogramuje", protože se bojí zažít další bolest...
a manžel to není!!!!!!!!!!
)))))))))))))
Znám toho dost,celý život jsem se snažil vstřebat co nejvíce z vědění lidstva,parte mi již kouká z kapsy,ale způsob ženského myšlení je pro mě stále stejnou záhadou. Zřejmě s tím už nic nenadělám. Zdravím vás.
ivana: Vrátím se k povídce až budu při smyslech. Pro dnešek Vám jen stačím popřát hezký den, Ivanko. :) M.
(9) caracola
a tak je to správně
))))))))
hezkej den ![]()
(10) Vršecký Martin
hezkej den i vám, Martine ![]()
Dobré odpoledne... trošku bolestivé téma, řeknu vám. Možná je to pro někoho přijatelnější, než si rozumem zdůvodnit, že už ne a proč ne a držet se toho... Ach jo.
Znám ji od 18ti..
Teď je jí 32...
Nikdy jsme spolu nespali..
Nikdy spolu nebudem..
Ale kdybychom se aspoň jednou za dva měsíce neviděli , umřeli bysme...
Nemusíme mluvit , pohled nám stačí
Oceňuji distinguovaný styl autorčina textu i komentářové rozpravy. A spěchám to pochválit, než to lidsky moudré ovzduší... eh, dojde úhony. ![]()
(17)
Kamufláži, myslel jsi to tak, že oproti zvyku je to "uhlazený" a chybí příznačná dávka ironie?
)
[18]
Sím, mně se to líbí. Jen jsem se chtěl ozvat, než se diskuse pokazí.
(19) Kamufláž
) třeba se nepokazí, třeba je to o srdíčkách ![]()
Paní Ivano,
je to pěkně napsáno. Spisovatelský sloh pěkně opíše i to co nemá zdaleka hodnotu. Příběh mi připadá, jako obrázek na zdi, zdobí. Lidé by měli posilovat trvalé vztahy, na těch spočívá zakotvení. Sebelepší oživený nebo nahodilý kontakt, je jen druh zábavy.
Znám chlapíka ( už má šedesát ), který stále se spolužáky soutěží, kolik žen za život uškubl. Smál jsem se mu, že aktivní prostitutka ho vezme o několi délek za rok, ale nedá si nic vymluvit. Mezi "svými" je oceněn, chudina.
(21) nar.soc.
to jsme se dostali někam jinam, ale stejně... nějakej úchylnej, ne?
)))))))) v šedesáti pořád ještě soutěží
)))))))) no jo, když ho to baví... mě spíš fascinujou ti naslouchající spolužáci. mně něco takovýho někdo vykládat, tak ho odešlu do patřičných mezí
)
[14] honza+1,
Proč to tak je?
A kdybyste vidět nemohl, muselo by Vám stačit vědomí, že snad žije, je šťastna, že je. I to lidi potkává. Proč to tak je? Mezi tolika miliardami lidí.....
(23) matka :
Jsme si navzájem akumulátory :))
Nám to vědomí , že stačí napsat SMSku stačí , ale po určitý době se zkrátka musíme vidět..
Hlouběji to nepitváme..
Známe všechny svoje úspěchy , prohry a trápení...
Spolu bychom přišli o to fluidum mezi sebou , co dělá ta odluka :)
24 honza
Ještě kdybych tak znala z fyziky přesnou funkci akumulátoru - jste si vzájemně nabíječkou, jestli to dobře chápu.
Ano, je dobře to nepitvat. Já se s přáteli vídám mnohem méně, a přece i po půl roce to je, jakobychom se rozešli včera. Ano, prostě funguje to. S některými si píši e-maily, někdo občas zavolá, jsou i tací, o kterých celou dobu nevím vůbec nic ale vím, že někde žijí, že jsou a já jsem velmi ráda.
Ano, je to mnohdy velmi zvláštní přátelství, dá-li se to tak nazvat.![]()
Jeden z mnoha životních příběhů, ale ve vašem podání docela zajímavá sonda do ženské duše.