close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kino

22. dubna 2009 v 12:54
Ráda jsem chodila do kina. Když jsem byla malá, tak jsme si se Štěpánkou téměř každý víkend vybraly nějaký film a sobotní nebo nedělní odpoledne strávily v kině. Milovaly jsme komedie, kovbojky, dobrodružné filmy, pohádky... Před každým představením jsme si koupily každá pytlík Sisinek a ty jsme během filmu poctivě žvýkaly. Atmosféra v kině byla nenapodobitelná a nedala se srovnat se shlédnutím filmu v televizi. Napjatě jsem čekala zabořená v červeném koženkovém křesle až se pomalu setmí, rozsvítí se filmové plátno a já se stanu na chvíli krásnou cizinkou, kterou zachrání úžasnej a nádhernej chlap.

Většina filmů ve mně zanechala krásný pocit a odcházela jsem z kina nadšená. Až na pár výjimek...

K těm patřila povinná celodenní návštěva kina v době studia na gymnáziu. Program nabízel jakýsi válečný film (při školních akcích se snad ani nic jiného nepromítalo, shlédnutí filmu Vyšší princip v druhé třídě základní školy dodnes považuju za totální demenci jedince, který nás na film v tomto věku poslal) a poté dobrodružný romantický film ze sovětské produkce, což jsme považovali za významné zpestření promítaných děl. Nepamatuju si, jak se film jmenoval, ale děj si budu pamatovat navždy. Romantika cákala z plátna téměř v každé vteřině. Celý film se odvíjel na základní zápletce ON a ONA se do sebe zamilují, ale jsou ostýchaví a stydí se projevit svoje city, která se do úmoru opakovala na pozadí vždy jiné krajiny. ON a ONA se k sobě vždy přiblížili na několik centimetrů, ON odhodlán konečně svoji vyvolenou políbit, ONA uzardělá a plna očekávání (pozadí bílé břízky), aby si to vzápětí ON rozmyslel a příliš svoji vášeň neuspěchal (hroznej vůl!), odtáhl se a scéna se opakovala znova, tentokrát s pozadím např. moskevského Rudého náměstí. Vzhledem k tomu, že v kině sedělo čtyřista puberťáků, zhruba od poloviny filmu se ve chvíli, kdy ON se opět vášnivě nakláněl k prvnímu polibku, začaly množit povzbudivé výkřiky: "No... tak... ještě kousek!" následované zklamaným: "Ale néééééééé!" Tento klenot jsme byli nuceni sledovat asi tři a půl hodiny, film byl velmi umělecký a tudíž měl patřičnou délku. Když už se nezadržitelně přiblížil konec a my jsme byli přesvědčeni, že ON JI zkrátka nepolíbí, posunul se děj někam, kam ho mohla posunout opravdu jen bezbřehá fantazie autora námětu a dalších spolutvůrců. Obvyklá scéna (tentokrát na pozadí zahrádky před restaurací) ON se k NÍ naklání, ONA v očekávání prvního polibku (KONEČNĚ!!! už mají huby od sebe asi jenom deset centimetrů), hlasitost povzbuzování aktérů dosáhla decibelů vhodných pro hokejové utkání Dukly Jihlava o další mistrovský titul, když v tom se na plátně objevilo černé AMERICKÉ auto (nějaký kabriolet), z něj vyskákalo asi pět takových jakoby (tento výraz je speciálně pro MÍRU) Bondů, ale zlých, a JEHO zastřelili (konečně jsme se dočkali toho dobrodružství, romantiky bylo něurekom). Kino propuklo do frenetického potlesku a neutuchajícího smíchu. Později to vše ještě vyšperkoval náš profesor ruštiny, když se v již uklidňujícím se sále asi po pěti minutách zvedl ze sedačky a na celé kino zařval: "Myslím, že někteří z vás nepochopili ideu tohoto filmu!" Odměnou byl mu další frenetický potlesk a salva smíchu, což nesl velice těžce a hned v následující hodině jazyka ruského nám zadal vypracovat dvoustránkový rozbor myšlenky tohoto dílka. Pamatuju si, že jsem se na dvou stránkách bravurně rozepsala o nádherných krajinomalbách (film končil pohledem do višňového sadu, fakt jste tady našli veškerou ruskou klasiku) a podivením se nad nečekaným skonem hlavního hrdiny, protože proč by ho někdo měl zastřelit, o tom nebyla ve filmu ani zmínka.

Přesto jsem ani po tomto zážitku na kino nezanevřela. A možná jsem měla...

Dalším vynikajícím zážitkem byla návštěva filmu Moucha II. Bydlela jsem v té době s kamarádkou v podnájmu a vzhledem k tomu, že to bylo v čase krátce po převratu, kdy se k nám začaly hrnout v obrovském množství do té doby závadné americké filmy, půjčovaly jsme si videokazety a dychtivě hltaly jednohlasně dabované nekvalitní kopie. A tak se nám dostal do ruky i film Moucha. Dlouho jsme se tak nenasmály. A tak když Věra uviděla na programu kina pokračování, nezaváhaly jsme ani minutu.

"Bude sranda, jdeme," zavelela jednoho odpoledne a vyrazily jsme. Do neovladatelného záchvatu smíchu nás ještě dříve, než to stihl film, uvrhla paní uvaděčka, neboť po nás sveřepě požadovala občanský průkaz (který jsme u sebe samozřejmě neměly), řka že nám ještě nebylo osmnáct (mně bylo 24 a Věře 28 let). Nakonec nás po dlouhém přemlouvání pustila do sálu. Rozesmáté jsme sledovaly děj. Ve chvíli absolutního napětí, kdy se na plátně začal odvíjet přerod kluka v mouchu na jakémsi operačním sále, podbarvený dramatickou hudbou (protože bylo jasné, že moucha provede něco strašlivého) a zlý pan doktor hledal svoji zlou kolegyni, aby ji varoval před nestvůrou, panovalo v sále napjaté ticho. Jenom já a Věra jsme se zalykaly smíchy a snažily se neřvat na celé kino.

"Doktorko ...(oslovení jménem, které si nepamatuju), doktorko ...," neslo se z plátna, kino ani nedýchalo, a do tohoto napjatého ticha se šeptem ze sedadla za námi (zřejmě jedinec, sdílející náš pohled na dílko) ozvalo: "Bu bu bu ty stará krávo!"

V témže okamžiku jsme opustily v předklonu a ubrečené smíchy sál (tentokrát to šlo, nehlídal nás početný profesorský sbor).

Ani tento zážitek ale nebyl tím posledním, který jsem nebyla schopna shlédnout v celé své délce.

Rozhodla jsem se pro film Apollo 13. Filmy s touto tématikou mám ráda, těšila jsem se jako malá holka. Bohužel jsem si nevšimla, že od 20:00 hod. dávají v rámci nějakého festivalu absolventských filmů jiný skvost pod názvem Hořké léto. Řeknu vám, něco tak zoufalého jsem ještě neviděla a pevně věřím, že už nikdy neuvidím. Vydržela jsem v sále asi čtyřicet minut (jenom díky tomu, že trvalo dlouho, než mi došlo, že se opravdu nejedná o upoutávku, ale o jiný film), ale bylo to o život. Dramatický děj (mladí kluci zavinili bouračku a otec jednoho z aktérů - pomocí výhružek posádce zasahující sanitky - chtěl svalit vinu na toho, který se zabil a pomoci tak svému synovi, který všechno zavinil. Tak tento vynikající děj byl vylepšen pětiminutovými záběry na blikající sanitku, projíždějící Zlínem a detailním pohledem do soustředěné tváře pana Rosáka, který tu sanitku buď řídil nebo byl doktor, to už nevím, a tetou Boženkou, která se dostavila z Ameriky, aby mohla ušít své neteři svatební šaty, čímž si celá rodina výrazně oddychla a krejčovskou práci prosvětlila vysvětlováním mladým, jak výhodné je penzijní připojištění, kterážto scéna s podrobným rozborem finančních výhod trvala dobře pět minut. Nálada v kině se postupně dostávala na bod mrazu, všichni víceméně odevzdaně čekali, jestli se třeba náhodou něco nezačne dít nebo jestli to až do konce bude agitka na zodpovědný přístup mladých lidí k finančním otázkám a k odchodu jsem se rozhodla v momentě, kdy se za mnou ozvalo: "Tak tohle je opravdu Hořký léto..."

Potom jsem se vdala a nějakou dobu jsem kino nenavštívila. Až se mi jednou zastesklo a povídám manželovi: "Co kdybysme šli někdy do kina? Ještě jsme spolu nebyli na žádným filmu." A stalo se. Jednoho odpoledne přijel manžel z práce a s radostným úsměvem mi oznámil: "Dneska jdeme do kina." Nadšení, že jsem ho k tomu vůbec dokopala, přebilo ostražitost a já se ani nezeptala, co dávají. Nakonec, přece mě zná, tak určitě vybral nějakej dobrej film (že by se jednalo o film válečný, o kterých ví, že nejsem schopna je strávit, mě ani v největší fantazii nenapadlo). Večer jsem nadšeně vyrazila.

Usadili jsme se do sedaček, za chvíli se setmělo, rozsvítilo se plátno a já si začala užívat tu téměř zapomenutou atmosféru. Vydrželo mi to asi deset vteřin. Pohled na ponuré rozbombardované město (dávali Stalingrad) a následných čtyřicet minut salv ze samopalů (zvuk na maximum, takže řev) a záběrů na rozstřikující se střeva a mozky mi přivodilo téměř infarkt. Když už jsem myslela, že to ani nezvládnu, odplazila jsem se ven a další dvě hodiny, než film skončil a můj manžel se kulturně vyžil, jsem strávila rozdýcháváním a procházkou v okolí kina.

Tohle byla poslední kapka. V kině jsem od té doby nebyla několik let. Až nedávno... Líbáš jako Bůh byl můj šálek kávy a ohromně jsem se bavila. Zase jednou jsem si užila tu krásnou atmosféru shlédnutí filmu v kině. Běžte se taky podívat...

A vy, kdo jste dočetli až do konce a neodešli jste jako já z "nepovedených" filmů, máte můj dík.

*

ZDE hlasujte o nejoblíbenější článek měsíce dubna I.


TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 22. dubna 2009 v 13:18 | Reagovat

Připustím li jenom na okamžik (a je to proti mému přesvědčení) existenci ufonů a možnost,že znají naše filmy šířené i televizí. chápu,že se dosud nepokusili kontaktovat lidi.Nutně se nás musí bát. Proto setkání třetího druhu  je v nedohlednu.

2 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 13:28 | Reagovat

(1) caracola

:-)))))

3 velká voda velká voda | E-mail | 22. dubna 2009 v 13:41 | Reagovat

Zdravím!!:-)) Jedinkrát v životě jsem odešla z kina v polovině  filmu Bar s telefonem, bylo to začátkem 80. let. Exmuž to v klidu dokoukal. Víc než fyzický nesnáším psychický teror, to mi zůstalo.

4 kloistr kloistr | 22. dubna 2009 v 13:55 | Reagovat

:o)

5 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 14:18 | Reagovat

(3) velká voda

tak s tímhle filmem jsem neměla tu čest :-) ale jinak takový ty "napínací", to mě baví :-)

6 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 14:18 | Reagovat

(4) kloistr

;-))

7 old+boy old+boy | E-mail | 22. dubna 2009 v 14:53 | Reagovat

V životě jsem viděl spoustu filmů, zejména v době, kdy jsem studoval v Praze. I tři za den. Je zvláštní, že mně v hlavě utkvěl nikoliv některý z filmů, ale skutečnost, že jsme vždy v neděli odpoledne dali dětem každému dvě koruny a poslali je do kina se zárukou, že se vrátí nejdříve za dvě hodiny. A byl "čistý vzduch".........

8 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 15:06 | Reagovat

(7) old+boy

:-))))) možná je to tím, že nemám děti a tak mi tento "význam" unikl :-)))))

9 Marbuša Marbuša | 22. dubna 2009 v 15:56 | Reagovat

Když mi bylo asi 15 let, byly jsme s kamarádkou od 20.00 na "Kandidáti života a smrti". Pamatujete si to? Houkající sanitka kradla lidi na orgány. Pak jsme šly samy v noci přes město domů. A někde v dáli se ozvala sanitka. To jsme se pěkně bály!

(7) To jste měl štěstí, že to nikdy nebyla blbina a nepřišli po půlhodině zpátky!!!

10 old+boy old+boy | E-mail | 22. dubna 2009 v 16:29 | Reagovat

9/ blbin bylo dost a dost. Televize v plenkách, kapsa prázdná,

děti bez večerníčka, takže vydržely i na Zítra se bude tančit všude.

11 edita+svatosova edita+svatosova | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 16:45 | Reagovat

Jako vždy dobré :-D

Nemám žádnou takovou vzpomínku, asi jsem trpělivý divák. Ale jako malé jsme se sestrou u televize nebo v divadle byly "zažrány" do děje a radily: "Nechoď tam, zabije těěě." nebo "Ale když von nechtěl (pláč či smutek)." :-)

12 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 17:34 | Reagovat

(9) Marbuša

tak tenhle fim si pamatuju, byla to "děsná drsťárna", už nevím, kdo mi ho tímto způsobem doporučil :-) a taky jsem se bála, i bez sanitky :-)))))

13 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 17:38 | Reagovat

(11) edita+svatosova

malá Eva od "tety a strejdy" z paneláku zase pomáhala Skippymu proti padouchům a boxovala u televize :-))))) a jinak jsme se Štěpánkou taky vždycky probíraly cestou z kina, jakej to byl hroznej hajzl (záporný hrdina) a jak to s ním zmáknul kladný hrdina :-)))))

14 velká voda velká voda | E-mail | 22. dubna 2009 v 17:50 | Reagovat

9 - jojo, to byl německej film, jmenovalo se to Fleisch! Fůůj, jen ten název... :-((

15 MIRA MIRA | 22. dubna 2009 v 17:57 | Reagovat

Ivana:

Jauva, to je článek! Jakoby se mi vracely vzpomínky. Tohle před spaním nesmím! :-))

16 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 18:04 | Reagovat

(15) MIRA

:-))))) Míro, ty potřebuješ nutně druhýho kocoura :-)))))

17 Lin Lin | 22. dubna 2009 v 18:30 | Reagovat

Nepovedené filmy jsou fajn - zvlášť když člověk naivně doufá, že se povedly.  :-)

Příhody máme asi podobné. Nás před lety dokonce vyvedli a to pro mou neschopnost potlačit smích. Byl to jakýsi katastrofický film, název už nepamatuju, ale kdesi bouchla sopka a hrstka odvážlivců se snažila zachránit ze zajetí lávy.  Klíčový okamžik, kdy hlavní hrdina vedl celou skupinu přes takový ten visutý mostík (samozřejmě v dezolátním stavu) a dole teklo lávové peklo.  Kino ani nedýchalo a možná si někdo nervozitou i okusoval nehty.  Do toho ticha můj společník šeptnul: " A kurňa...na tom mostíku by mě určitě vzal žlučník".

A bylo vymalováno...:-((

18 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 18:45 | Reagovat

(17) Lin

ahoj :-)) tak tihle společníci bývají "nebezpeční", to si pak člověk nepomůže, mám takovou kamarádku, odmítám s ní chodit na jakoukoliv kulturní akci. no stejně nakonec vždycky jdu a dopadá to podobně :-)))))

19 já | 22. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

s kinem to sice moc nemá ,ale vzpomínám když jsem byl na vojně (bažant) tak jsem jednoho večera zaslechl jak můj mazák povídá : bažanti ,dnes budete povídat pohádku a řekneš nám ji ty a já hned věděl,že to směřuje ke mně,jo a nezapomeň na sexuální zápletku no a já povídal .........,ale to sem už nepatří :-))

20 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 19:33 | Reagovat

(19) já

to teda s kinem fakt má společnýho hodně málo :-))))) jak tě znám, ještě že ses včas zastavil :-)))))

21 já já | 22. dubna 2009 v 19:36 | Reagovat

píšeš tam o pohádkách tak jsem si na to vzpoměl :-))

22 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 19:38 | Reagovat

(21) já

:-)) aha :-))

23 Brandejs Brandejs | E-mail | 22. dubna 2009 v 21:23 | Reagovat

Můj největší  filmový zážitek z dubna o9 , byl polský film A.Wajdy

KATYŇ.Našel jsem si na na stránkách česko-slovenské filmové databáze kritiky čtenářů!Chtěl jsem přidat svůj komentář,ale když jsem se zaregistroval, přišel mně mailem kod,myslel jsem, že mám vyhráno! Kliknul jsem na rubriku Komentáře a dostal jsem odpovědˇˇ Komentáře můžeš psát až tehdy,když zhodnotíš nejméně 200 filmů! Bylo to zdánlivě jednoduché, stačilo  napsat název filmu a pak mu přidětit počet hvězdiček od l do 5.Nejprve jsem první den psal zpaměti

všechny filmy, které mně něco říkaly! ASle nevzpomněl jsem si  na více nedž 5O! Během  dnů jsem s vypětím všech sil našel ve své  paměti 201 filmů a ohodnotol je hvězdičami!

Konečně, dedˇmohu napsat svůj dojem z filmu Katynˇ! Ole ejhle! při kliknutí na komentáře se objevilo: Nyní následuje malý test ze znalostí! Otázka č.1. První digitální studio v USA se jmenovalo-  následovaly 4 názvy, které mně nic neříkaly!_

Než sem se rozmyslel odpovědeět na jednu z 10 otázek , objevil se nápis: Časový limit vyčerpán-tes jsi nesplnil! Musíš se ještě hodně učit!A tak jsem upadl do hluboké deprese, neboˇ jsem si zakládal na znalostech všech reržizérů, aktérů  hodnocených filmů, zkrátka musím se ještě hodně učit! Snad v 70 letech se pokusím o další test!

24 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 21:36 | Reagovat

(23) Brandejs

dobrý večer, teda to je anabáze :-))))) tak abyste to sihl všechno nastudovat :-) no, času ještě máte do sedmdesáti dost :-)))))

25 ivana ivana | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 21:38 | Reagovat

jo a ten film jsem neviděla :-(

26 jm jm | 23. dubna 2009 v 0:57 | Reagovat

V naší dědině se promítalo kino od roku 1934. Samozřejmě němé film. Moje babička, která prý pravidelně seděla vždy v první řadě,  každý provázela slovy: Dej mu! Pozor! Je za rohem... Otec  v kině promítal.

27 ivana ivana | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 10:30 | Reagovat

(26) jm

:-))))) naše babča byla přesnej opak, vždycky padouchům fandila :-)))))

28 velká voda velká voda | E-mail | 23. dubna 2009 v 11:58 | Reagovat

Můj děda miloval biograf! Žili s babičkou a mámou v Praze a tohle byla jeho oblíbená zábava. Když se po válce odstěhovali do Krkonoš, asi mu kino muselo hodně chybět. Jenže filmy tenkrát a dnes, to je úúúplně jiný kafe! Když jsem čekala dceru, šel v kinech Vetřelec - a rodina mi tam zakázala jít. Mayim tuhle moji zkušenost vyprávěla jedné spolužačce na střední a dozvěděla se od ní, že u nich nastala stejná situace! Napadlo mě - kolik žen má podobnou zkušenost? Nejspíš jsme nebyly jen my dvě!

29 Mayim Mayim | E-mail | 23. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

největší legrace ovšem je, když se vypravíte do kina a musíte čekat, jestli se vůbec sejde dostatečný počet lidí, aby se hrálo... to se mi stalo několikrát: naprosto dokonalý film Ruská archa - poprvé v kině v Plzni jsem čekala, jestli se sejdou lidi... podruhé kino ve Vrchlabí (že ano...) - jenže to je film, který se nemůže promítat v malém sále, to chce prostor. Pokaždé se sešli... Pan Ibrahim a květy Koránu (div, že jsme neukecávaly kolemjdoucí, ať jsou do kina...) a vrchol byla Kletba zlatého květu, na kterou se nesešel nikdo a my se potupně odpotácely nejdřív na večeři a pak pěšky domů.

     Nejabsurdnější filmový zážitek byl v Plzni tzv. Týden socialistického filmu a v jeho rámci Osvobození Prahy (na celou trilogii jsem tehdy neměla čas)... pokladní v pionýrském šátku, nad pokladnou podobizny... hudba před začátkem filmu budovatelské hity... :-D

     Katyň mě v kině minula tím způsobem, že ji v Plzni vůbec nepromítali... stáhla jsem si ji už nějakou dobu předtím... ony polské filmy jako takové tady teď moc nejdou - když už, tak jednou v rámci Febiofestu a konec ...

30 ivana ivana | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 21:31 | Reagovat

(28) velká voda

tak s tímhle zkušenosti nemám :-( :-))

31 ivana ivana | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 21:32 | Reagovat

(29) Mayim

to je skoro jako ve Vesničce :-))))) ...málem nepromítali... to není možný, vždyť jenom já sám jsem koupil pět lístků :-))))))))

32 Mayim Mayim | E-mail | 23. dubna 2009 v 21:39 | Reagovat

31) jo, jenže my byly dušičky naivní a myslely jsme, že to klapne...

33 Mayim Mayim | E-mail | 23. dubna 2009 v 22:21 | Reagovat

A ještě jsem si vzpomněla - za řadu filmových zážitků (i když ne přímo v kině) vděčím promítání ve škole... tedy ať žijí školní promítání (a na střední škole taky školní filmový klub v tehdy nově otevřené aule, kde každou chvíli nešly spouštět údajně automaticky ovládané žaluzie). Takové perly, jaká byla v úvodu debaty, jsem nezažila :-)) Ale pamatuju jedno povinně dobrovolné promítání - Amadea, kterého jsme dostali naservírovaného ve čtvrtek před Vánoci (rok 2001) v rámci dějin umění (když nám to učitelka oznamovala už v úterý, že má pro nás překvapení, oznámila nám zároveň "a nic vám neřeknu, bando jedna". Ve čtvrtek nám ještě řekla, že to je trochu delší a kdo musí, klidně může odejít. Odešli jen tři lidi, zbytek se vypotácel v podobě takových mrtvolek po skončení filmu... vím, že jsem se pak vracela na intr a neviděla, neslyšela... jen má věrná migréna mě doprovázela :-D

34 ivana ivana | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 22:38 | Reagovat

(33) Mayim

:-))))))))))) Amadeus je zlatej!!!!!!!!!!!!! sice taky trošku delší, ale mně se líbil :-) je vidět, že jste nebyla odkojena představeními v době totality :-))))))))))))))))

35 Mayim Mayim | E-mail | 23. dubna 2009 v 23:12 | Reagovat

34) a to to ještě nebyla režisérská (tedy delší) verze... a nahrávané z televize (tenkrát to dávala Prima, která zadávala i dabing - mimochodem naprosto dokonalý) a s reklamami :-))

V době totality... no, když je někdo ročník 1982, tak má akorát matné vzpomínky na Jiskřičky v první třídě :-))

36 ivana ivana | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 23:22 | Reagovat

(35) Mayim

:-)))))))))) chce se mi jenom povzdychnout: "šťastná to žena..." :-)))))))))))

37 velká voda velká voda | E-mail | 24. dubna 2009 v 11:58 | Reagovat

36 - ta šťastná žena mě s úsměvem zavalila filmy, jako Kazablan (ten mi živě přetlumočila), Operace Jonathan (ten jsem s ní nedokoukala...) a tak podobně :-)))

38 ivana ivana | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 12:06 | Reagovat

(37) velká voda

:-)))))))))))))))))))))))))))

39 honza+1 honza+1 | E-mail | 24. dubna 2009 v 22:02 | Reagovat

Kuk :))

V HK jsme měli partu , s kterou jsme jezdili na vandry..

A v neděli , když jsme se vrátili domů , jsme měli sraz před kinem..

Každý týden , skoro 3 roky :))

A mám dva zážitky , který si pamatuju :

Po filmu " Osobní strážce " se nedalo z kina odejít , bo baby neviděli před sebe na schody , jak nezřízeně bulili , a i když je doprovázelo hodně jejich poloviček , padaly přes sebe a tvořili takové roztomilé , ubrečené , posmrkající barikády :)))))

A ten druhej je dost hustej :

Šli jsme na film " Vraždy podle Rosemary ", nebo tak nějak..

Bylo narváno , čekali jsme klasickou anglickou detektivku..

Ale bylo to o psychopatickém vrahovi a vraždy byly tak neuvěřitelně naturalistické , že konec filmu nás viděla jen třetina !!

A hned po rozsvícení šla uklízečka s kýblem a hadrem mezi řady !!!

To byly kamený kina :))

Další dva zážitky mám zase z HK , ale z letního kina :)

První , to byla premiéra naprosto průlomového filmu na tehdejším filmovém festivalu..

Šlo o americký válečný film " Četa "..

A aby si tehdejší režim pohlídal reakce , podle toho se taky zařídil :))

V kině nás bylo asi 400 , půlka my a půlka byli vietnamští studenti..

No , a za námi stálo přes 200 SNBáků a před kinem stály Antony..

A jak se někdo nechal unést dějem , a na adresu Vietkongu prohlásil třeba :

,,Týý vole , ten ji koupil !! "

Hned ho popadli a zmizel v Antonu..

Film tehdy nedokoukalo přes 80 diváků :))))

Podruhý jsem tam byl na velkofilmu " Sever proti Jihu "..

Začínalo se až o půl desátý , aby byla fakt tma :))

Film byl , tuším přes 4 hodiny , to je 6 cívek...

No , a promítač to zvoral a po 4tý cívce dal šestou , na což přišel asi 10 minut před jejím koncem :)) , tak to stopnul , dal tam tu pátou cívku a pro velký " úspěch" znova celou šestou :))))

Domů jsem dorazil po třetí ráno :)))

Ale nejlepší kino jsem zažil v Miřeticích , malé vísce na chrudimsku :))

Tam bylo kino spojeno s hospodou..

Sedíme , bylo nás tak 30 a koukáme na " Valmont "..

Z plátna lehká erotika , zleva přes dveře kravál z putyky , zezadu místní omladina evidentně doháněla " mezery ve vzdělání " :)))

V tom se rozlítly dveře a v kině stála hospodská s platem a zařvala : " Chce někdo pivo ? " :)))

"Růžo ,  hoď mi sem Startky.."

V tu ráno si půlka lidí zapálila :)))))

Na konci filmu všichni brečeli , ale ne dojetím , ale proto , že kino nemělo větrání :))))

Zlatý časy :)))))

40 ivana ivana | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 22:28 | Reagovat

(39) honza+1

vy byste si měl taky založit blog, to je úplnej článek :-)))))))))))

41 velká voda velká voda | E-mail | 24. dubna 2009 v 22:47 | Reagovat

Ach, Valmont... No nebyl ten Firth zamlada krásnej?! Zamlada, ten chlap je o tři roky starší než já, krucipes!!!

42 honza+1 honza+1 | E-mail | 24. dubna 2009 v 23:01 | Reagovat

Kdepak :)))

Já jsem děsně stydlivej :)))

A pro Mayim :

Na sovětský film bylo minimum 3 lidi :)))

Učil jsem se v České Třebové..

Ve středu byly vycházky a já se s kámošem z pokoje dostal na premiéru Vetřelce..

Poprvé jsem ho viděl v letním kině v Maďarsku u Balatonu v anglickým znění s maďarskýma titulkama :))))))

Bylo to super a tak jsme vychovatelku ukecali , abychom mohli i další den :)

V kině bylo děsný vedro a my , nic tím zlého nemyslíce , jsme si chtěli sundat džízky a hodit si je na opěradlo..

Bohužel nás to napadlo ve chvíli , kdy se akorát ta potvora chystala vyskočit z vajíčka :))

Aniž jsme věděli , kdo sedí za náma , otočili jsme se a hodili ty bundy za sebe..

A ty dvě holky začaly ječet , jak se lekly těch bund , od nich začaly ječet další , který se lekly jich , jak ječí , a už nás uvaděčka táhla ven :)))

Tady je vidět , jaký jsou ženský hysterky a my , chlapi , chudáci :)))))))

43 ivana ivana | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 23:19 | Reagovat

(42) honza+1

tak stydlivej :-))))) asi jako já :-)))))) teda řeknu vám, s váma bych tak šla do kina!!! to je o infarkt :-))))) koho mi to jenom připomíná? :-)))))

44 kloistr kloistr | 24. dubna 2009 v 23:50 | Reagovat

Teda ted sem malem umrel smichy. :o)

45 Mayim Mayim | E-mail | 26. dubna 2009 v 11:04 | Reagovat

42) u některých filmů ty problémy byly, to jo... ale jak jsem tu psala ohledně Týdne socialistického filmu v Plzni (bylo to asi tak před pěti lety), tak tam problémy s promítáním nebyly ani v nejmenším. Manželka šéfa kina (která mi na mou otázku ohledně Ruské archy odpověděla, že se jim to sice nevyplatí, ale zahojí se na něčem jiném... že její manžel je rusofil... jo, mimochodem, to kino je už dneska zavřené) dokonce prohlásila, že většina těch filmů byla skoro vyprodaná... :-D Jak jsem pochopila, tak půlka diváků šla z nostalgie, půlka ze zvědavosti (jako například já...)

46 týna týna | 26. dubna 2009 v 11:14 | Reagovat

kino mám ráda, bohužel při dnešních cenách se tam dostanu málokdy..stal se mi ale zážitek s kamarádem, když mi nabízel, že má doma na dvd Báthory, jestli se k němu pojedu dívat

jela jsem, protože ten film jsem moc chtěla vidět..rozložili jsme se na gauči připraveni sledovat poutavý děj

překvapily mne úvodní titulky filmu v angličtině, ale nic moc jsem neříkala, oba nás překvapila přítomnost pouze asi tří mužů, neúčast českých a nám známých herců jsme jaksi už asi nevnímali..film byl divný a vůbec to nevypadalo na Báthory

...vydrželi jsme se dívat asi 45 minut v očekávání děje nám známého, než nám došlo, že se díváme na úplně jinou kategorii filmu a že to vůbec není film slušný..takže pro jistotu se už na dvd nedívám :-))

47 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 11:16 | Reagovat

(46) týna

:-)))))))))))))))))))))))))

48 týna týna | 26. dubna 2009 v 11:21 | Reagovat

jo jo já se potom taky smála :-))

49 honza+1 honza+1 | E-mail | 26. dubna 2009 v 11:33 | Reagovat

(45) Mayim :

Jasně , takovej festiválek je s návštěvností v poho :)

Ale v dobách hlubokého míru bylo narváno na ruským filmu jen v případě , že šlo např. o film "Záhada ve čtverci 36-80"..

To byl socialistickej ekvivalent americkýho "Hon na ponorku"..

Nebo akční "Posádka v ohrožení ", kdy posádka letadla bojovala o život po zásahu kamenem z probuzené sopky :))

Průser nastal , když mělo jít o sovětský psychologický film :))

To jsem jednou musel absolvovat podobnou hrůzu nejvyššího umění ve snímku " Nádraží pro dva ", nebo tak nějak...

V celým filmu bylo asi 20 vět , samý pohledy do očí a posledních 15 minut se střídaly záběry na nohy , kdy on stál na jednom perónu , ona na druhým a mezi nima jezdily vlaky :))

To bylo fakt jen pro silný povahy :)))

Takže od té doby vím , že v případě sovětského psychologického filmu není posláním nadhodit a nějak zpracovat lidské téma , ale diváka totálně zdeptat :)))

Oblíbený byly i ty cirkusový serie a trilogie o výsadkářích...

Ale v podstatě jedinej žánr , s kterým slavil Mosfilm úspěch vždycky , byly pohádky :))

Mrazík , Finist - jasný sokol a tak :))

50 honza+1 honza+1 | E-mail | 26. dubna 2009 v 11:38 | Reagovat

(46) týna :

:o))))))))))))

Chacháá , to je dobrá finta :))))

To si na kolej půjčte třeba " Utrpení Svatého Šebestiána " :))))

Tam je taky pořád - " Ach můj bóóže " :o)))))

Že jo , velebnosti ? :o)))))))

51 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 11:46 | Reagovat

(49, 50) honza+1

mně se moc líbila Anna Karenina, ale pamatuju si, že to bylo taky strašlivě dlouhý, minimálně dvoudílný, možná tří? to byl jeden z mála ruských filmů, který jsem ocenila. dokonce jsem se pak nadšeně vrhla i na knihu a celou ji přelouskala. ale jak říkám, výjimka :-)) a Mrazík, no to je prostě nádhera. a ten úžasnej dabing :-))

52 honza+1 honza+1 | E-mail | 26. dubna 2009 v 12:04 | Reagovat

Nj , Filipovský - dabingová extratřída světového formátu :))

53 Mayim Mayim | E-mail | 26. dubna 2009 v 16:56 | Reagovat

A prý taky bývalo narváno na Sexmisi... povídala maminka...

54 týna týna | 26. dubna 2009 v 18:10 | Reagovat

(50) honza+1

no ona to finta nebyla, my jsme to nepoznali ani jeden (soudě podle toho, že dotyčný by se u toho zřejmě jinak o něco pokoušel)

a trilogii Slunce, seno miluju :-)

55 velká voda velká voda | E-mail | 26. dubna 2009 v 19:13 | Reagovat

A co takhle Vojna a mír? Bílý Bim, Černé ucho? A nebo - ale ten je poměrně nový - Unaveni sluncem??

56 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 19:58 | Reagovat

(53) Mayim

Sexmise byl výbornej film na tu dobu :-)))))

57 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 20:00 | Reagovat

(55) velká voda

Bim mě nějak minul, určitě jsem ho viděla, ale moc si z toho nepamatuju. a Unaveni sluncem, co to je? název mi něco říká, ale nemůžu si vzpomenout :-(

58 Mayim Mayim | E-mail | 26. dubna 2009 v 20:56 | Reagovat

57) Bim mě nejdřív míjel pouze zprostředkovaně, pak jsem sehnala knížku a loni na podzim jsem sehnala v trafice 2 DVD... Unaveni sluncem - film natočil Nikita Michalkov asi v roce 1993 a dostal za to Oscara za nejlepší neanglický film.

Tady je odkaz - http://www.imdb.com/title/tt0111579/

a Vojna a mír... ach...

59 Mayim Mayim | E-mail | 26. dubna 2009 v 21:00 | Reagovat

57) a ještě odkaz na Bima http://www.imdb.com/title/tt0077222/

Knížku napsal Gavriil Nikolajevič Trojepolskij

60 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 21:05 | Reagovat

(58, 59) Mayim

jštěže jste mi to neposlala v klínovým písmu, z tý angličtiny alespoň něco vím :-))

61 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 21:07 | Reagovat

(58)

jo a Vojnu a mír jsem asi neviděla :-( ale četla :-)

62 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 21:26 | Reagovat

(58)

tak tenhle film (Unaveni sluncem) jsem určitě neviděla. od tý doby, co jsem zhlídla v kině Četu se vyhýbám podobným tématům :-( tenkrát jsem myslela, že to nedokoukám :-( na mě moc drsný...

63 velká voda velká voda | E-mail | 26. dubna 2009 v 22:00 | Reagovat

62 - Ten film, Unaveni sluncem, byl od začátku výborný, netušila jsem, co bude na konci. Skvělé obsazení i děj, vážně!

64 ivana ivana | E-mail | Web | 26. dubna 2009 v 22:24 | Reagovat

(63) velká voda

tak já ho někdy zkusím, až se na to budu cejtit :-)

65 Mayim Mayim | E-mail | 27. dubna 2009 v 17:23 | Reagovat

60) imdb nemá hebrejskou mutaci... :-((

64) Unaveni sluncem jsem viděla poprvé na jazykovce v rámci kurzu ruštiny (byl to za celou dobu jediný film, na který bylo narváno; u anglicky mluvených filmů se sešlo vždycky velké minimum lidí... tady se slezly i skoro všechny pedagožky :-))

66 Mayim Mayim | E-mail | 27. dubna 2009 v 17:24 | Reagovat

61) Vojna a mír (obě verze, jak americká z roku 1952, tak ruská/sovětská z roku 1968 nebo tak nějak, točila se dost dlouho) se dá sehnat na DVD...

67 ivana ivana | E-mail | Web | 27. dubna 2009 v 18:59 | Reagovat

(66) Mayim

tak to zapátrám v půjčovně, díky za typ :-)

68 Mayim Mayim | E-mail | 28. dubna 2009 v 22:26 | Reagovat

67) a stejně jsem neodolala a tady je aspoň ukázka...

http://www.youtube.com/watch?v=yDydWwiL630

69 ivana ivana | E-mail | Web | 28. dubna 2009 v 22:32 | Reagovat

(68) Mayim

:-)

70 nar.soc.+ nar.soc.+ | E-mail | 29. dubna 2009 v 21:41 | Reagovat

Obracím se na odborníky. Kdysi jsem viděl v bedně francouzsko-ruský film "Slepička Rjaba", je to s nadsázkou popsaná hořká komedie o sovětské přestavbě na vesnici a ve městě. Kdo o tom něco víte nebo máte záznam na videopásce, uvítám kařdý podnět. Děkuji.

71 ivana ivana | E-mail | Web | 29. dubna 2009 v 22:51 | Reagovat

(70) nar.soc.

tak tohle mi nic neříká, třeba se někdo upamatuje :-)

72 velká voda velká voda | E-mail | 30. dubna 2009 v 1:03 | Reagovat

To jsem jelen, posílala jsem odpověď a ta tu není! Film jsem neviděla, zjistila jsem, že je asi z r. 94, a hrála v něm Inna Čurikovová - Marfuša...

73 ivana ivana | E-mail | Web | 30. dubna 2009 v 10:12 | Reagovat

(72) velká voda

někdy to blbne :-( včera se to snažilo, protože komentář u jinýho článku přišel bez konce :-( snad to bude dneska lepší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama