či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo
co psát, jak dopis začíti.
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.
- ve slově Tvého velké T -
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
a zdraví - a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
- maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého -
tu v odhodlání zoufalém
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučněné ruce obě
zvedly mě rychle ze země.
prozraď mi, kolikpak stála?
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť.
Šetřila vždycky z mála.
To znám již, teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit,
a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
Synáčku, už jsem stará.
později míň už sice.
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořčice.
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stal na skříňce,
zatřpytil se okamžitě,
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jiní,
svítila opět po kuchyni,
kde vonělo to vanilkou.
spustili ptáci před okny nám.
Měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.
a večer spát nás odnášela,
tou rukou drsnou od popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku ještě přede plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.
ZDE můžete hlasovat v dalším kole ankety.
:o)