close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poprvé u moře - I.

5. května 2009 v 11:43

A bylo to tady! Maturita zdárně za mnou (ti kdo vědí, jak jsem dopadla, prosím bez připomínek ke slovu zdárně), přijetí na vysokou v kapse a přede mnou prázdniny, kdy jsem se měla poprvé podívat k moři. Kdy jsme se měli podívat poprvé k moři vlastně celá rodina.

"Tak nám ten zájezd schválili, pojedeme do Premantury," oznámila nám máma po návratu z práce.

"Kde to je?" zvědavě jsem začala listovat v Atlase světa.

"V Jugoslávii, úplně ten spodní cíp Istrijskýho poloostrova."

"To bude už na otevřeným moři, mohly by bejt velikánský vlny," radovaly jsme se se setřičkou, " a kde tam budeme spát?"

"V kempu ve stanu."

Jak se ukázalo, tohle byla nejvýznamnější informace, která se týkala naší dovolené.

Přípravy byly hektické a provázelo je nadšení všech členů rodiny. I jindy klidný tatínek se změnil v těšící se dítě a zajišťoval bez "výpadku paměti" vše, co mu bylo uloženo. Maminka snad poprvé v životě vynechala své pesimistické předpovědi, zahrnující jakoukoliv činnost, kterou kdokoliv z nás provozoval, a udílela příkazy, co je ještě třeba zařídit.

"Pozítří jedeme, máš už ten stan?" otázala se jednoho červencového dopoledne.

Tatínek se sebejistým úsměvem odpověděl: "Odpoledne pro něj jedu, všechno je domluvený."

Navečer se opravdu objevilo na příjezdové cestě naše auto, vezoucí na střeše obrovský oranžový pytel.

"No nazdar, to není stan, to je hrad," s blížícím se datem odjezdu se maminka stále častěji vracela do oblíbené role pesimisty, "to by mě zajímalo, kdo to bude stavět."

Pomohly jsme tatínkovi sundat stan ze střechy a odnesli ho do dílny.

"Zítra ho ještě zkusíme postavit, nebo ho pak ani nebudeme umět dát dohromady a budeme dva tejdny spát pod stromem," vyřkla maminka svoji další vizi.

Druhý den jsme se vrhli na zkušební stavbu stanu. Všechno šlo hladce, desítky tyček se nám nakonec podařilo poskládat tak, jak měly být, zavěsili jsme na konstrukci dvě "ložnice" a nakonec natáhli vnější celtu. Stan zabíral téměř veškerý prostor za naší chalupou, to jest cca 5×5 metrů. Vypadalo to, že máme další chalupu.

"Ségra, budeme mít svůj pokoj, to je dobrý, co?" radostně jsme šmejdily uvnitř stanu a už si představovaly, jak si všechno "zařídíme".

Ve chvíli, kdy jsme se všichni blaženě usmívali v novém příbytku, začalo pršet. Vrátili jsme se do chalupy.

"Dobře, že jsme si to zkusili, v Jugošce už nám to půjde samo," pochválil si tatínek a oknem koukal, jak na stan dopadají dešťové kapky.

Pršelo do večera.

"Nedá se nic dělat, Jája, jdeme to shodit, ráno jedeme, tak to musíme zabalit," zavelel táta asi v devět večer. Vyrazili jsme do deště. Rozborka šla mnohem rychleji, nežli stavba a za chvíli jsme pěchovali poslední součásti stanu do pytle. Maminka mezitím smažila řízky na cestu a vyplňovala celní prohlášení.

"Snad jsem tam napsala všechno, podívej se na to ještě, abych něco nezapomněla," strkala celní prohlášení do rukou tátovi hned jak jsme vlezli do dveří. Ten ho vzal do svých mokrých rukou a pročítal jednotlivé kolonky.

"A napsalas tam ty Petiny naušnice?"

"Ježiši, ne, počkej, já to tam dopíšu, kam to patří?"

"Nevím, napiš to třeba sem, stejně se to už jinam nevejde," ukázal táta na prázdnou kolonku.

Maminka dopisovala a dopisovala, protože postupně si vzpomněla na fotoaparát, můj stříbrný řetízek a náušnice, tatínkovy zlaté zuby ("No přece mi nechceš tvrdit, že mi budou kontrolovat držku, jestli si je nenechám za valuty vyrazit!"... "Nevíš, čeho jsou schopný, radši to tam napíšu!"). Když už na celním prohlášení nebyl ani centimetr volného místa, náš "majetek" byl připsán i po okrajích s množstvím šipek a nespočetným množstvím hvězdiček, které odkazovaly, co kam patří, maminka konečně spokojeně uložila promáčené celní prohlášení k pasům, dobalila jídlo na cestu a byli jsme připraveni odjet na naši první zahraniční dovolenou.

*

ZDE můžete hlasovat v dalším kole ankety.


TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 5. května 2009 v 16:20 | Reagovat

Hlasování jste dost usnadnila. Kdybyste neodjeli, zněl by název  v nejlepším případě "Poprvé k moři". Ale možná klamete záměrně.

2 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 16:24 | Reagovat

(1) caracola

ten nadpis ale nemluví o tom, kdy a jak jsem se k tomu moři poprvé dostala :-)

3 Marbuša Marbuša | 5. května 2009 v 17:36 | Reagovat

Já čekám, jaký díl stanu jste zapomněli doma.

4 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 17:47 | Reagovat

(3) Marbuša

to by na naši rodinu bylo slabý kafe, bude hůř :-))

5 Marbuša Marbuša | 5. května 2009 v 18:25 | Reagovat

No to je mi jasný, že u toho to nezůstane, leč moje fantazie po úmorném dni moc nespolupracuje, tak se nechám překvapit! Ale na zapomenuté řízky bych si docela vsadila...

6 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 18:44 | Reagovat

(5) Marbuša

samá voda :-))

7 A.T. A.T. | E-mail | 5. května 2009 v 18:46 | Reagovat

Jestli té konstrukci potom nebyl ten namočený stan asi o dvě čísla menší ?!

8 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 18:54 | Reagovat

(7) A.T.

to taky jde? :-)))))

9 Marbuša Marbuša | 5. května 2009 v 19:02 | Reagovat

Zrezly tyče a kolíky rozkousal pes

10 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 19:05 | Reagovat

(9) Marbuša

vy už jste všichni v Jugoslávii a ještě vůbec nevíte, jestli nás tam pustili :-)))))

11 Marbuša Marbuša | 5. května 2009 v 20:13 | Reagovat

Do Jugoslávie vás nepustili, jen tatínka zavřeli, protože se podobal uprchlému zločinci celostátně v Jugoslávii hledanému.

12 ivana ivana | E-mail | Web | 5. května 2009 v 20:20 | Reagovat

(11) Marbuša

:-)) to bysme tam byli ještě rychleji, ne? :-)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama