close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poprvé u moře - IV.

11. května 2009 v 11:44
Byla jsem zklamaná. Kemp se nacházel v zálivu, chráněném proti povětrnostním vlivům a vlny na hladině moře se přehupovaly asi jako u nás na rybníku.

"Teda když projede na Vranově parník, tak to je jinej rachot," postěžovala jsem si.

"Neboj, Jája, teď je moře nejklidnější, uvidíš při přílivu, jak to tady bude hřmět," nalil do mě zase optimismus táta.

Začali jsme se soukat do gumových bot do vody. Jejich křiklavá oranžová barva slušela zvlášť tátovi. Konečně nás přestaly tlačit do nohou ostré kamínky, které tvořily pláž. Do té doby jsme šli, jak je naším zvykem v létě, bosí.

"Pozor na ježky a do vody!" dostalo se nám ještě poslední rady a už jsme se hrnuli "do vln". Moře bylo nádherně teplé a já hned vyzkoušela, jak chutná.

"Brrr, je to slaný jak potvora," ušklíbla jsem se.

Rochnili jsme se dlouho. Mořská voda krásně nadnášela a my se v ní váleli jako vorvani. Když jsme měli vodních radovánek už dost, vypravili jsme se na obhlídku. Pokračovali jsme po pláži směrem k otevřenému moři.

"Jája, nedívej se tam nebo se nevdáš," ozval se zničehonic asi po deseti minutách táta, čímž zajistil, že jsem se "tam" podívala. Kousek od nás se vyvalovali starší obtloustlí nazí Němci (obtloustlí je velmi decentní výraz). Pro osmnáctiletou holku to nebyl pěkný pohled. Dodnes si ho pamatuju.

Procházkou jsme se vrátili ke stanu, kde mamince konečně zabraly prášky na migrénu a už se chystala k moři. Absolvovali jsme další kolo. Vypadalo to, že nás čeká už jenom odpočinek a zábava.

Po večeři jsme šli do vesnice. Všude spousta lidí, z restaurací voněly čerstvě připravované ryby a zmzlináři u svých vozíčků předváděli při prodávání úžasné divadlo. Byli dva, jeden nabral kopeček zmrzliny a hodil ho druhému zmrzlináři, který stál s kornoutem snad pět metrů od něj. Připomínali mi barmanské mistry svého oboru. Sledovali jsme je dlouho, jejich představení bylo fantastické.

Přepočítali jsme kapesné a koupili si každý dva kopečky zmrzliny. Byla vynikající, skoro božská mana. Radost nám kazil pouze fakt, že do konce pobytu si tuto kratochvíli dopřejeme už jenom párkrát, protože výše kapesného nebyla nijak závratná.

V noci jsme se vrátili spokojení a unavení do stanu.

Převlékla jsem se do pyžama, vlezla do spacáku, poslouchala cvrkání cikád a přes záliv se sem nesla hudba z místní diskotéky. Life is Life...

Usnula jsem jako špalek.

První hromobití se ozvalo asi za hodinu. Z diskotéky se nesla písnička Tarzan Boy a za chvíli to vypadalo, že si na něj budeme brzy hrát. Vítr cloumal ne příliš dobře připevněnou stanovou plachtou a z oblohy se spustily provazy vody. Tohle nebyl žádný májový deštíček, to byl regulérní uragán. Všechno trvalo asi hodinu. V návalu největšího zoufalství, kdy jsme se modlili, aby nám vichr neodnesl stan, jsme začaly všechny tři velebit tatínka, že byl tak prozíravý a "stružku" vykopal tak obrovskou, jak ji vykopal. Nakukovali jsme ze stanu ven, všude se hrnuly malé potoky, které ale hbitě zachytil příkop a k nám nepronikla téměř ani kapka, kromě toho, co proteklo ne úplně dobře naimpregnovanou stanovou celtou.

Ráno jsme sledovali ostatní účastníky zájezdu, jak vynášejí ze svých stanů promáčené věci a suší je na slunci, které se už zase skvělo v plné kráse na obloze. Využili jsme toho, že je celta promoklá a tudíž "povolila" a natáhli ji až k zemi a konečně pořádně ukotvili.

Při snídani jsme zpovídali "domorodce", kteří jenom nevěřícně kroutili hlavami a na ranní procházce po molu, kam jsme se chodili potom každý den dívat na rybáře, kteří se tou dobou vraceli z lovu, nám jeden z rybářů tvrdil, že takhle tady v tuhle dobu nepršelo asi pětadvacet let.

Užívali jsme si nádherné dny. Pomalu jsme začínali chytat bronzovou barvu ze sluníčka, téměř celé dny se koupali v moři, nezapomněli jsme vytáhnout ani brýle a šnorchl a studovali podmořský život. To se zvlášť zalíbilo našemu tátovi. Celé odpoledne jste ho mohli spatřit, jak stojí v moři, voda mu sahá asi do půli stehen a vrchní polovinu těla má zanořenu pod hladinu. Byl na něj úžasnej pohled, protože většinou stál zády ke břehu, takže opalující se rekreanti měli o zábavu postaráno. Když ukončil lov, zahrnoval nás svými úlovky, mezi něž patřili hlavně krabi a mušle. Jak jsme zjistili, ježci se zde nevyskytovali téměř vůbec, občas jsme zahlédli medúzy, byly buď růžové (ty neštípaly) nebo bílé (po vytažení z vody byly průhledné jako sklo a tyhle bestie štípaly a fest).

Abychom poznali také něco z historie, jeli jsme se podívat do Puly, kde jsme obdivovali hlavně nádherné Koloseum. Navečer jsme vyráželi na procházky "do centra". Dny plynuly v úžasné pohodě a já večer usínala za zvuku hitů toho léta, které každý večer hráli na diskotéce v Medulinu a po mořské hladině se nádherně nesly až k našim uším...

*
Ráda bych vás upozornila, že u článku Poprvé u moře II. píše pan Ivan (nar. soc.) svoje povídání o jejich cestě k moři. Je to moc fajn čtení, takže nakoukněte.

*

ZDE můžete hlasovat v dalším kole ankety.


TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 týna týna | 11. května 2009 v 12:16 | Reagovat

proč já měla všechny tři pobyty u moře tak "nudné" ? :-)))

královsky se bavím, zvláště nad stružkou kolem stanu

2 ivana ivana | E-mail | Web | 11. května 2009 v 12:23 | Reagovat

(1) týna

troufám si tvrdit, že to bylo díky tomu, že jste nejela s námi :-)))))

3 týna týna | 11. května 2009 v 13:21 | Reagovat

(2) ivana

hned jsem si to myslela :-)))

4 caracola caracola | 11. května 2009 v 15:03 | Reagovat

Jasně stružka musí být.To je základ ! S nudisty jsem se prvně setkal již za onoho času na Rujaně. Pláž bez jakéhokoliv označení náhle přešla v pláž nudistickou. Bylo mi přetrpět pohled na  smíšený kolektiv hrající volejbal a jiné lahůdky.Vrcholem byla ženská ,která seděla na nízké kempové stoličce a oškrabovala zeleninu do polívky. Pochopil jsem beze slov, proč lidstvo vynalezlo oblečení. Ačkoliv jsem se toho obával, nezanechalo to negativní důsledky na mém libidu.

5 rucuk rucuk | E-mail | 11. května 2009 v 15:27 | Reagovat

Byli jsme na výměnné rekreaci jednou v r. 69 v Piranu, skromné ubytování,ale naco by bylo luxusnější, když jsme byli pořád venku. I jídlo bylo zajištěné v restauraci na pláži. Potom až v r. 74, v Pule-Verudě, chatové osadě se stravováním v krásném hotelu, kde byla i večerní kavárna s výhledem na moře. Denně jsme se koupali, dobře jedli, tancovali při živém orchestru, povídali si vtipy, pěšky jsem šla do Puly, kde byl cukrář, který měl rád plnoštíhlé ženy. Dostala jsem krásnou porci zmrzliny a ještě si se  mnou povídal. Druhý den manžel počkal před cukrárnou a poslal mě samotnou pro dvě porce, abych dostala zase větší.

Cukrář ho viděl, ale nevadilo mu to a smál se. Byly obě dvojité za ,,malou" cenu. Spíš věděli, že Češi nemají tak velké kapesné... Zvláštností těch pobytů u moře bylo, že jsme se vůbec za 14 dní nehádali ani jednou. Málem nás vyhlásili za nejvzornější manželský pár :O))) Prý jen jejich typ- říkal nám to ředitel toho  hotelu. Bodejť, jídlo bylo dobré, dostávali jsme na stůl každý 1/2 litru vína po obědě, ubytování v chatkách, dobrá parta 4 manželských párů, se kterými jsme hrávali žolíky, kanastu, švindl-hru a pod. hlouposti. Nebyli jsme opilí, jen náramně spokojení. Dovolená snů. Byly i zájezdy po pobřeží, na hrad. Na ostrov Briony nás vzal autem jeden Jugoslávec. Tam to bylo ale jen pro prominenty, samá zrcadla, dali jsme si Colu a odjeli. Ale bylo tam skalnaté pobřeží a ježků dost. Nepotkalo mě to, ale jednu známou ano. Sedla si hned první den na ježka a muž  jí musel vytahovat bodliny jednu po druhé.

6 ivana ivana | E-mail | Web | 11. května 2009 v 16:12 | Reagovat

(4) caracola

tak na to, aby hráli volejbal, byli ti Němci takoví jako "moc velcí", dá se říct, v porovnání s Čechy, kteří také netrpí zrovna hladem, abnormálně :-))

7 ivana ivana | E-mail | Web | 11. května 2009 v 16:13 | Reagovat

(5) rucuk

ježci budou až příště :-))

8 Filldick Filldick | E-mail | 11. května 2009 v 20:41 | Reagovat

V 18. jet s rodičema na dovolenou?????

9 ivana ivana | E-mail | Web | 11. května 2009 v 20:56 | Reagovat

(8) Filldick

co je vám na tom tak divnýho? :-)))))

10 matka matka | 12. května 2009 v 9:17 | Reagovat

U moře musí být krásně :-)

11 Kamufláž Kamufláž | E-mail | 13. května 2009 v 9:27 | Reagovat

[9]

Ivano, myslím, že v č.8 je tu naznačováno, že prázdniny se sluší strávit na brigádě za účelem výdělku na pokrytí nákladů na vlastní zájmy. Zkušenosti jsou pozitivní. Dělal jsem to tak od šestnácti a velice mi to svědčilo.

Zodpovědným přístupem autora příspěvku jsem nadšen.

12 ivana ivana | E-mail | Web | 13. května 2009 v 10:15 | Reagovat

(11) Kamufláž

Kamufláži, to mě nenapadlo :-))))) tos mi připomněl téma, asi to časem taky sepíšu :-))

13 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 16:19 | Reagovat

Kuk :o))

Nojo , nudapláž :o))

Víte , jak poznáte , že už máte fakt nadváhu ?

Že se vás Greenpeace snaží zatáhnout zpátky do moře :o))

A pokud zůstává nad vodou při šnorchlování koukat jen p...el , zvlášť na nudapláži , tomu se Americkej leknín :o))))

14 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 16:32 | Reagovat

(13) honza+1

:-))))) vy už jste tady? je teprve čtvrtek! co je to s tím leknínem? tam vám asi něco uteklo :-(

15 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 16:48 | Reagovat

My jedeme zítra na 2. pokus do toho Rakouska :))

To ne  , neuteklo , to jsem si jen vzpoměl :))

16 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 16:54 | Reagovat

(15) honza+1

tak opatrně a pak se zase nahlašte, že jste v pořádku zpátky :-)

a s tím leknínem jsem to teda vůbec nepochopila :-((

17 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 17:07 | Reagovat

no , když nad vodu září jen ty dvě bílý půlky , tak se tomu u nás říká Americkej leknín :o)))

Důvod neznám , ale vždycky , když to vidím ,si na to vzpomenu :o))

18 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 17:09 | Reagovat

(17) honza+1

ahá :-)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama