close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poprvé u moře - V.

12. května 2009 v 12:34
Ať byl příliv nebo odliv, hladina moře v zálivu vypadala pořád jako rybník někde na návsi v Čechách. A tak jsme se začali vyptávat místních usedlíků a ti nám poradili jít se podívat na otevřené moře na nejjižnější cíp Istrijského poloostrova.

"Zítra hned po snídani vyrazíme. Ať nejdeme v tom největším parnu, je to asi sedm nebo osm kilometrů, v tomhle počasí to bude docela náročný," rozhodl táta.

Připravili jsme si pití a jídlo na cestu a těšili se, že konečně uvidíme moře takové, jaké známe z obrázků v časopisech a knížkách a z dokumentárních filmů.

"Nezapomeňte si vzít kšiltovky, celá ta štreka je na sluníčku a není se kam schovat do stínu. Jo a boty do vody! Říkali, že je tam plno ježků," doplnil ještě poslední pokyn táta.

Ráno jsme po snídani vyrazili. Sluníčko už zářilo na obloze a dávalo tušit, že teplota se vyšplhá zase minimálně na 35o. Přidali se k nám ještě další účastníci zájezdu, takže nás šlo celkem asi patnáct. Klopýtali jsme po kamenitém pobřeží a chvílemi nacházeli v prachu vyšlapanou cestičku. Asi za dvě hodiny jsme uviděli krajinu, kterou nám místní popsali. Pozvolný břeh se po stranách zvedal nad mořskou hladinu a tvořil asi třicetimetrové skály, na které narážel mořský příboj a nedaleko břehu se na skále skvěl v plné kráse maják. Tohle bylo konečně moře, jaké jsem si představovala.

Došli jsme k místu, kde se dalo pohodlně vlézt do vody. Voda se černala obrovským množstvím fialovočerných ježků. Nazuli jsme si gumové boty a vrhli se do vln. Ať jsem se snažila sebevíc, nedoplavala jsem dál, jak deset, patnáct metrů od břehu. Síla příboje mě vrhala stále zpátky a tak jsem se nechala houpat a unášet vlnami zpět a znovu a znovu se rvala dopředu. Z mojí sestřičky se stalo absolutně šťastné dítě. Její hubená postavička neměla vůbec šanci proti mohutným metrovým vlnám a tak se jen bezhlavě vrhala do moře, aby ji nejbližší vlna vzápětí uchopila a vrhla ji zpět na břeh. Vřískala radostí, smála se a nechávala moře, aby si s ní dělalo, co chtělo. Končila v kotrmelcích na břehu a zas a znova vbíhala co nejdál do moře, aby se nechala odnést další vlnou zpátky do bezpečí. Vypadalo to, že ji odtud nikdy nedostaneme. Asi už nikdy jsem neviděla tak spontánní projev neuvěřitelné radosti a štěstí. Vřískot a smích nebral konce a škrábance ode dna, které utržila vůbec nevnímala.

První si píchl do nohy ježka táta. A pak už to následovalo v rychlém sledu: já, máma a téměř všichni další účastníci zájezdu. Snad jediná zůstala ušetřena moje sestřička. Posedali jsme si na břehu a naše výprava se změnila na malý lazaret. Nějaká dobrá duše vytáhla odněkud pinzetu a ta kolovala od jednoho k druhému a postupně jsme se všichni zbavovali nežádoucích bodlin v chodidlech. Ne tak náš táta. Bodlina v palci na levé noze vězela hluboko a byla ulomená tak nešikovně, že ačkoliv se o její vytažení postupně pokusili téměř všichni výletníci, zůstávala dál na svém místě a ani se nehnula.

"Nedá se nic dělat, musíme to vytáhnout až v kempu, tam máme nůžtičky," ozval se nakonec, sykajíc bolestí při každém kroku, táta.

Rozhlédla jsem se po sklanatém pobřeží. Asi padesát metrů od nás skákalo ze skal do vody několik místních kluků. Měla jsem pocit, že z té výšky se musí každý zákonitě rozbít o hladinu nebo v druhém případě nestihnout vyplavat, protože doba ponoření byla neuvěřitelně dlouhá. Ale měli to zmáklý na jedničku. Směle by mohli soutěžit rovnou na Olympiádě. Pozorovala jsem je dlouho a vychutnávala si jejich mistrovské skoky.

Zdatnější jedinci z naší výpravy se pokusili doplavat k majáku. Moře bylo ale tak vzedmuté, že většina to po pár desítkách metrů vzdala a nechala se donést zpátky ke břehu.

Pozdě odpoledne jsme vyrazili na zpáteční cestu. Ještě jsem se ohlížela, abych si uchovala v paměti tu nádheru. Táta kulhal a sykal bolestí, ale šel statečně a na večeři jsme byli zpátky. Zbylým účastníkům zájezdu jsme popisovali tu nádheru, čímž jsme vyprovokovali zorganizování výpravy druhé, protože si nikdo tenhle zážitek nechtěl nechat ujít.

Byli jsme utahaní jako koťata. Táta se konečně zbavil bodliny v palci a ještě jsme si zašli na zmzlinu k našim oblíbeným zmrzlinářům a pak už jsme upalovali do peří. Usínala jsem s hlavou plnou nádherného dne a ještě v noci se mi zdálo o radostném výskotu a smíchu mojí setřičky.

Druhý den dostala sestřička angínu. Teplota jí postupně vystoupala až ke čtyřiceti stupňům. Ležela ve stanu, potila se a byla tak vysílená, že se nemohla hýbat. Zarudlý a zhnisaný krk jí nedovoloval ani se pořádně napít. Máma našla v lékárničce Penicilin a hned jí ho nasadila. Na naši dovolenou padl první mrak. To, co se dělo doteď bylo v porovnání s pohledem na horečkou zuboženou sestřičku jako procházka růžovým sadem. Střídali jsme se u ní, četli jí a snažili se do ní dostat co nejvíc tekutin. Mezitím jsme se chodili osvěžit do moře, protože ve dne bylo ve stanu k nevydržení. Ačkoliv jsme pozotvírali všechna okna a dveře, vzduch se ani nehnul. Nakonec jsme ji vynesli i s nafukovačkou a spacákem mezi pinie, kde bylo přece jenom o něco lépe.

Horečka nepolevovala ani druhý den a já uviděla v máminých očích strach. Začalo se mluvit o návštěvě nemocnice.

"Uvidíme zítra, jestli ji ta horečka nepřejde, tak musíme do špitálu," rozhodla máma večer a já poprvé usínala se strachem, co bude dál.

*
Ráda bych vás upozornila, že u článku Poprvé u moře II. píše pan Ivan (nar. soc.) svoje povídání o jejich cestě k moři. Je to moc fajn čtení, takže nakoukněte.

*

ZDE můžete hlasovat v dalším kole ankety.


TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MIRA MIRA | 12. května 2009 v 12:58 | Reagovat

Mořské vlny mám moc rád a ještě i teď, ve věku ne zrovna skotačivém, si je vychutnávám, i když riskuji, že se zesamé radosti utopím. Už se těším!

2 ivana ivana | E-mail | Web | 12. května 2009 v 13:13 | Reagovat

(1) MIRA

já jsem nebyla u moře už skoro dvacet let. hrozně se mi zprotivilo, když jsme byli o pár let později u Splitu, tam to byla hrůza hrůz, špína, smrad a hrozná nuda, protože kromě návštěvy Splitu nebylo co dělat. ale jak teď píšu o Premantuře, kde bylo fakt nádherně, tak mám čím dál tím větší chuť vyrazit :-) letos to nebude, ale možná příští rok :-)

3 caracola caracola | 12. května 2009 v 13:43 | Reagovat

Myslím,že to dopadne dobře. Jednak z vašich textů vím,že sestru máte a za druhé působení penicilinu je většinou vidět až třetí den. Chápu, že se vám opět zachtělo moře. Já bych letos zase chtěl jet na Havai.

4 ivana ivana | E-mail | Web | 12. května 2009 v 13:57 | Reagovat

(3) caracola

já bych letos zase chtěla jet do Ria :-)) a ne a ne se urvat :-))

5 caracola caracola | 12. května 2009 v 16:57 | Reagovat

Ani já to asi zase nestihnu. Prostě jsme smolaři.:-))))))))))))

6 ivana ivana | E-mail | Web | 12. května 2009 v 17:47 | Reagovat

(5) caracola

;-))

7 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 16:32 | Reagovat

Byli jsme v Tučepi , asi 4km pod Makarskou..

Moře bylo jak podle vodováhy , jen jednou byly vlny jak bejk , ale to jsme zase všichni drželi slunečníky v baru :o)))

V roce 91 jsem byl v Oropese del Mar ve Španělsku..

Přijeli jsme a byla velká bouře , která do rána sice přestala , ale po celé délce zálivu vyvrhla asi 25 metrů širokou a přes půl metru tlustou masu chaluh...

Buldozery se k nám dostaly až 5. den , takže se první půlkou dovolený celej zájezd kvalitně prodávil :o)))))

Hniloba ve 40ti ve stínu je totiž už druhý den pozorovatelná okem :o))))

Větrat se dalo jen od 20h do 20.30h večer , kdy vrcholil odliv a konečně foukalo z pevniny na moře :o))

8 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 16:55 | Reagovat

(7) honza+1

fůůůj :-)))))

9 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 17:11 | Reagovat

(8) ivanka :

Jojo :o)))

Takhle mi , jako tenkrát , slzí oči jen když to přeženu s Tabascem :)))))))

A druhej den ještě trpím na záchodě , ale to dávení mám ušetřený :o))))

10 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 17:17 | Reagovat

(9) honza+1

:-)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama