close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poprvé u moře - VI.

13. května 2009 v 21:26

Ráno mě vzbudil tichý hovor. Protřela jsem oči a vylezla z ložnice do předsíňky. "Dveře" do vedlejší ložnice byly dokořán a já uviděla setřičku, jak se cpe piškotama a zapíjí je čajem.

"Tobě je už líp?" zaradovala jsem se.

"Teplota už jí slezla a má dokonce chuť k jídlu, tak už to bude dobrý, viď?" otočila se v řeči máma zpátky k Petě. Ta jenom pokyvovala a nenechala se rušit od snídaně.

Život se vracel do normálních kolejí. Sestřička sice ještě polehávala, ale po pár dnech, které strávila pod piniemi a kdy jsme se střídali v jejím opatrování, konečně byla bez teplot a pomalu se zapojovala do našich dovolenkových radovánek.

První významná událost, která následovala po jejím uzdravení, byla plavba lodí kolem ostovů, které byly roztroušeny v moři kam oko dohlédlo. Přišli jsme na místo srazu. U mola se pohupovala bárka, která vůbec nepřipomínala loď, kterou jsem si představovala (minimálně Queen Mary). Malá kocábka s nápisem TAXI možná někdy před dávnými lety poznala zelený nátěr, jehož zbytky byly patrné na některých místech, kam nedosáhl mořský příboj. Vypadala dost chatrně. Ačkoliv se to zdálo nemožné, postupně jsme se celá výprava nalodili a vypluli na otevřené moře.

Plavba to byla nádherná, průzračně čisté moře, nádherné ostrůvky a... spousta delfínů (jak tvrdil kapitán), které ale nikdo z nás nespatřil. Vrátili jsme se nadšení. Zážitky jsme si sdělovali při vystupování na molo, když vtom se vedle nás ozvalo: "Vy jste Češi? Dobrý den."

Dva mladí kluci, málo přes dvacet.

"My jsme taky Češi. Jsme emigranti, žijeme teď v Kolíně na Rýnem a čekáme tady na příbuzný, mají přijet za tři dny se zájezdem z Jihlavy."

Uvědomili jsme si, že se jedná o turnus, který přijede po nás a zároveň, že se neúprosným tempem blíží čas našeho odjezdu. Kluci s námi začali kamarádit, byli šťastní, že si můžou popovídat s krajany a nás holky pozvali večer na diskotéku. Připravili mi jeden ze zážitků, na které nikdy nezapomenu. Protože věděli, jak jsme na tom s kapesným, celý večer byl v jejich režii. Dostala jsem od nich nejúžasnější zmrzlinu v životě. Naši oblíbení zmrzlináři měli sedm druhů zmrzliny a já dostala na kornoutu od každého druhu tři kopečky. Bylo to snad kilo zmrzliny. Nikdy jsem si už takhle nepochutnala. Na diskotéce bylo vedro, ale naše nadšení, že se tam vůbec můžeme podívat tento jediný nedostatek hravě vykompenzovalo. Odcházeli jsme až po poslední písničce.

Druhý den ráno nás kluci přišli vyzvednout, abychom s nimi šli k moři. Rozhlíželi se po našich stanech a najednou ten jeden - pohled upřený na náš stan - povídá: " Ale máte to tady hezký. Udělali vám i společenskou místnost."

Koktavě jsem vysvětlila, že se nejedná o společenskou místnost, ale o náš příbytek. Rychle jsem ponoukala všechny k odchodu, čekal nás poslední den u moře, zítra ráno odjíždíme.

Snažila jsem se všechno si ještě co nejvíc užít. Z moře jsem za celý den skoro nevylezla a k večeru jsme se šli ještě celá rodina projít co nejdál směrem k otevřenému moři. Pomalu jsme se loučili s Premanturou. Kdo ví, jestli se sem ještě někdo z nás podívá...

Ráno jsme zbourali stan, dobalili věci do zavazadel a před polednem vyrazili zpátky do Čech. Při stoupání do hor jsem se z autobusu ohlížela zpátky k moři. Nad údolím, kterým jsme stoupali, se klenul nádherný most a v dálce se třpytila v poledním slunci hladina Jaderského moře, posetého loděmi, které odplouvaly na opačnou stranu, než jsme my odjížděli. Dívala jsem se dokud probleskovaly poslední třpytky mořské hladiny. Potom jsem se otočila v sedadle po směru jízdy. Bylo mi tak nějak hezky i smutno. Z vedlejšího sedadla jsem uslyšela tátu, jak říká: "Tak, Jája, jedeme domů."

*
Ráda bych vás upozornila, že u článku Poprvé u moře II. píše pan Ivan (nar. soc.) svoje povídání o jejich cestě k moři. Je to moc fajn čtení, takže nakoukněte.

*

ZDE můžete hlasovat v dalším kole ankety.


TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kloistr kloistr | 13. května 2009 v 22:14 | Reagovat

:o)

2 ivana ivana | E-mail | Web | 13. května 2009 v 22:19 | Reagovat

(1) kloistr

;-))

3 caracola caracola | 14. května 2009 v 7:40 | Reagovat

Znám smutek odjezdů z míst,kde člověk zjistí,že lze žít barevněji než doma. Tváří v tvář nevyhnutelnosti se krásné zážitky rychle stanou jenom dalším korálkem na šňůře vzpomínek s realita se rychle prosadí.

4 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 10:11 | Reagovat

(3) caracola

:-) ale ty korálky zůstanou :-) já si je v sobě nechávám schovaný na chvíle, kdy je mi ouvej :-)

5 caracola caracola | 14. května 2009 v 10:34 | Reagovat

4- ivana- i já mám své barevné korálky a hýčkám si je.

6 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 10:37 | Reagovat

(5) caracola

:-)

7 MIRA MIRA | 14. května 2009 v 15:11 | Reagovat

Už několik týdnů se vracím k fotkám, filmům a zápiskům z cest, a snažím se to vše nějak vetknout do nějakých textů z jednotlivých dovolených. Je to hodně pracné, ale pro mě je to i něco jako terapie nebo obrana právě proti té realitě, kterou vzpomíná Caracola. Oprašuji ty korálky, většinou se usmívám a vím, že to je věc, kterou mi nikdo nemůže vzít, zošklivit, natož vytunelovat.

A největší štěstí je, že mám s kým se tím vším probírat, samotnému by nejspíš u toho bylo smutno.

8 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 15:19 | Reagovat

(7) MIRA

:-) tak až to budeš mít nachystaný ke zveřejnění, tak mě nezapomeň pozvat :-)

9 MIRA MIRA | 14. května 2009 v 15:38 | Reagovat

[8] ivana

No, to potom budu muset zase udělat jednu publikovatelnou verzi. :-))

10 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 15:46 | Reagovat

(9) MIRA

:-))))) to zvládneš :-)))))

11 honza+1 honza+1 | E-mail | 14. května 2009 v 16:44 | Reagovat

V roce 91 ve Španělsku jsem si taky , jako většina prošel tím , že jsem se sice poctivě namazal tím největším UV faktorem , co byl k dostání , ale skončil jsem tak nějak automaticky u kotníků a tak si spálil tak hrozně nárty , že jsem nemohl další 2 dny pomalu ani chodit :o)))

Takže jsem slušnou sumičku peset vynaložil za jogurty , aby mi vytáhly tu horkost :o)))

BTW :

Kolem poledne jste mohli na pláži klidně mluvit česky :))

Žádný jiný magoři se v tý výhni ( táto , dyť to stálo takový prachy !! ) neopejkali :))))

12 Lin Lin | 14. května 2009 v 16:47 | Reagovat

Ach jo...ty korálky ... :-)  Někdy je to docela smutný, když jsem někde a chtěla bych být ouplně jinde ...:-(

Na svou první dovolenou u moře jsem si musela našetřit sama (jako na všechny ostatní) a byla jsem na to taky náležitě pyšná.  Vzpomínky krásný.  Na rozloučenou jsem dostala od domorodce dárek v podobě mořskýho koníka, kterýho pro mě sám ulovil.  Prý - natáhni ruku a zavři oči. Udělal jsem to, ale... ten tvoreček málem letěl zpátky tam, kde se narodil.  Nakonec skončil v krabičce od sirek, ale do ČR nedojel. Musel být vyhozen kdesi v Rumunsku, protože páchl tak, že mi spolucestující dali ultimátum - buď on nebo oba.

13 Lin Lin | 14. května 2009 v 16:48 | Reagovat

"udělala jsem to" - ach jo, písmenka jsou mršky.....

14 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 16:57 | Reagovat

(11) honza+1

tak to my jsme teda byli přes poledne zalezlí. to se nedalo vydržet, tenkrát bylo asi 37 ve stínu :-(

15 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 16:59 | Reagovat

(12) Lin

to je škoda :-( my jsme si přivezli mušle a kraby. ani moc nesmrděli, nevím čím to bylo :-)

16 Lin Lin | 14. května 2009 v 17:24 | Reagovat

to [15] ivana :

No..to bylo tím, že ten koník byl čerstvě chycený a tak nestačil někde mumifikovat na sluníčku. Proto se pak kazil a hnil.

A jak jsem se později dozvěděla, chytit koníka není zase nic tak jednoduchýho. Asi ho, chudák domorodec, lovil dost dlouho a proto nestačil koníka vhodně "upravit" pro přepravu.

17 ivana ivana | E-mail | Web | 14. května 2009 v 17:38 | Reagovat

(16) Lin

:-) to jsem už taky slyšela, že se špatně chytají. no, snaha se cení :-)

18 Jeník Jeník | 15. května 2009 v 9:16 | Reagovat

Jen glosa,když jsem byl poprvé u moře(také Jadran,také Chorvatsko,tehdy Jugo),tak jsme s kamarády padli do vody zkoušeli,jestli je voda v moři  opravdu slaná.Byla.Načepoval jsem si ji do lahvičky od Alpy,abych se tím mohl doma pochlubit,že jsem opravdu u moře byl.Bylo to dětinské,ještě chlapecké,ale rád na to vzpomínám ještě dnes.A s úsměvem.

19 ivana ivana | E-mail | Web | 15. května 2009 v 10:08 | Reagovat

(18) Jeník

nejste sám, tohle dělá spousta lidí :-) máma si přivezla domů kousek Mrtvýho moře :-)

20 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 16. května 2009 v 18:06 | Reagovat

14 ivana

Jak jsem jinde zmínil, při vandrování po pobřeří Jadranu v dodávce Š 1203  (přesto že měla uvnitř izolaci proti chladu i teplu ) se nám nejvíc osvědčilo, přehodit prostěradlo přes střechu ( měli jsme dvě stará sešitá pro ten účel ). Na ně rozprostřít prošívané deky ( na těch jsme v horku spali a v zimě se s nimi přikrývali ) takto "zastřešené" auto s otevřenými dveřmi a okny jde obývat i při 38C ve stínu. Průvan je ovšem podmínkou.

21 ivana ivana | E-mail | Web | 16. května 2009 v 20:35 | Reagovat

(20) nar.soc.

no právě :-( průvan to chce :-( a ten moc nebyl :-(

22 Deryl Deryl | E-mail | 29. května 2009 v 22:24 | Reagovat

Hezké počtení. Já si z cest vozil kamínky. Už nesmím,doma je to samej šutr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama