"Aha, sousedovic Martínek asi prověřuje tátův šroubovák a na spravování si vybral zrovna radiátor," huhlala jsem si rozespale a zároveň prováděla pravidelnou ranní rozcvičku, sestávající z mrkání očními víčky a pomalými pohyby palců u nohou (nic se nemá přehánět).
Idylku probouzení rušily akorát zvuky rozléhající se stále intenzivněji ložnicí. Když už to vypadalo, že se slijí v pravidelný "šum" a mně se podaří ještě na chvíli usnout, ozval se dutý úder o podlahu a zpoza radiátoru vypadla myš. V tu ránu jsem byla na nohou a vyskočila na posteli málem ke stropu.

"No, tam ti bude chutnat. Jsou tam lyžáky, nějaký kufry a tašky, to bude bydlení!" vyjmenovávala jsem návštěvnici sortiment k sežrání. Během proslovu jsem neustále mlátila knihou o postel a snažila se ze skříní vytáhnout oblečení. Šlo to ztuha, oči jsem měla přibitý na peřiňáku a očekávala útok. Nakonec jsem posbírala šatstvo a s ujištěním: "To okno ti nechám otevřený, máš poslední šanci, abys tudy zase do večera zdrhla ven," jsem za sebou zavřela dveře.
Vysvětlila jsem Pepče, že se nemá v žádném případě snažit o vniknutí do ložnice, protože tam máme vzácnou návštěvu, obstarala ji i štěněctvo a vyrazila do práce.
V polední pauze jsem jela pro pastičku. Všude bylo zavřeno. Jana je poslední naděje na záchranu. Vytočila jsem její číslo a ve zkratce jí vysvětlila, že potřebuju pastičku na myši a že musím být v jednu zpátky v prodejně.
"Buď v klidu, koupím ti ji a stavím se za tebou do práce, nic se neboj," ujistila mě.
Kolem třetí se dostavila s pastičkou a s granulema pro štěňata (je opravdu zlatá).
V šest jsem zavřela krám a vyrazila do svého příbytku. Uvítala mě štěněcí smečka v čele s Pepčou.
"Tak co? Nevlezla do obýváku?" dolovala jsem ze zvířat první informace. Koukali na mě chápavě, nicméně jak je to s myší jsem z jejich výrazu nevyčetla. Opatrně jsem otevřela dveře do ložnice. Bleskový pohyb něčeho chlupatého s dlouhým ocasem mě nenechal na pochybách, kolik nás tady vlastně bydlí: já, pes, čtyři štěňata a pavouk, co si s ním povídám v koupelně, když se sprchuju. A teď ještě ta BESTIE!!!
"Tak se nedá nic dělat, jdeme pastit," oznámila jsem veškeré zvířeně a z ledničky vytáhla kousek sýra. Přidělala jsem ho do pastičky a s radostí jsem zaznamenala, že prsty jsem si přicvakla jenom jednou, což byl výrazně podprůměrný výsledek oproti mému očekávání. S ukazováčkem a palcem zasunutými v puse (já vždycky, když si něco skřípnu, tak si to sliním a vůbec nevím proč) jsem tiše otevřela dveře do ložnice. Myš seděla u peřiňáku a vypadala tak spokojeně, že bych ji bývala klidně umlátila i holou rukou (to jen tak žertuju, si dodávám sebevědomí).
Za vydatného dupání jsem se dopracovala až k peřiňáku a opatrně položila pastičku se sýrem na zem. Pak jsem s očima opět upřenýma na peřiňák vycouvala z ložnice, cestou sebrala peřiny a polštáře, ještě mi do oka padla odložená kniha, tak jsem s ní několikrát výhružně zabouchala na skříň a s výkřikem: "Já ti dám, ty svině!" za sebou zavřela dveře.
Usadila jsem se k počítači, zasloužím si chvíli odpočinout. Na monitoru mi naskočila zpráva, že si jedna moje "internetová kamarádka" koupila novej bojler a pojmenovali ho Eda. Chtělo se mi hořce zaplakat. Moje bilance dnešního dne zní: já žádnýho novýho Edu nemám, zato mám v ložnici myš, žádný jméno nedostala, ale dostala pastičku se sýrem; jestli se nechytne, tak budu muset shánět masku čerta nebo Mikuláše (viz. Saturnin); ani nevím na co se taková myš nejlíp chytí; jestli jí to rozmlátí hlavu, tak budu mít v ložnici i šavli (já vím, nechutný, ale pravdivý); peřiny jsem zachránila, bivakovat budu v obýváku a do ložnice nevlezu dřív, než uslyším ránu; takže vůbec nevím, KDE BUDU DNESKA SPÁT?
Když nepůjde po sýru, zkuste ořech - vlašský.