close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Svátek jako když hrom bije

29. října 2009 v 15:52
Myslela jsem, že volna ve sváteční den využiju na generální úklid, když jsem o víkendu "pařila na srazu" a doma to vypadalo jako po výbuchu atomovky. Ale člověk míní a...

Vzala jsem to od ložnice. Sundala povlečení, stáhla prostěradla, hodila na hromadu do koupelny a začala vymetat pavouky. Nevěřili byste, co jich u mě bydlí. Každý týden poctivě smetám pavučiny v celém bytě (no někdy se na to taky vykašlu), abych za týden smetala znova. To je pastiček a příbytků, co si ty potvory stihnou za týden vyrobit!

Pak jsem vyházela ze skříňky plastové láhve od Coly, abych je sešrotovala a z psacího stolu začala třídit papíry na vyhození. Všechno jsem házela na hromady v předsíni.

Do toho zazvonil mobil. Joža...

"Ahojte, čo robíš?"

"No ahoj," jásavě jsem zdravila, "právě jsem se pustila do úklidu, co vy?"

"A navarené máš? My s(z?)me v Prahe na hrobe, tak sa stavíme cestou, budeš doma?" smál se.

"Budu, určitě se stavte, budu vás čekat."

"A bývaš stále tam ako si bývala?" (Celkem pochopitelná otázka pro toho, kdo ví, že jsem se po rozvodu během roku třikrát stěhovala).

"Bývam", smála jsem se.

"Tak o hodinu sme tam," ukončil Joža hovor a já se rozhlídla po bytě.

Radost z toho, že se zase po dlouhé době uvidím s kamarádkou a jejím přítelem kalil pohled na neuvěřitelnej binec, kterej se mi během úklidu podařilo vyrobit.

"Tak jdeme na to, Pepku, přijede ti Buddy (Nadi a Joži knírač), budeme mít návštěvu," oznámila jsem fence a letěla do ložnice pro vysavač.

Než se ozval podruhé mobil, stihla jsem akorát vysát obývák s kuchyní a nakopat ty hromady bordelu na trochu úhlednější hromady, než byly předtím. A děj se vůle Boží...

Vyšla jsem před barák a otevřela se mi pusa údivem. Nejen, že přijeli Naďa s Jožou a Buddym, ale s nimi i Dita, Nadi dcera, s malou Aničkou. Aničku jsem viděla naposledy v kočárku a teď přede mnou stála sedmiletá slečna a kolem nohou se jí batolil malý jorkšír.

"Garpe, Buddy, jdeme, " ozývaly se povely mezi naším přivítáním. Pepča byla div živá...

Dali jsme si kafe, nabídla jsem jablkový koláč, který mi přinesl bývalý šéf, že mi ho posílá jeho maminka a pak jsme vzali všechny psy a šli je vyvenčit okolo rybníka. Odpoledne ubíhalo v bezva pohodě a rozloučili jsme se asi ve čtyři hodiny. V momentě, kdy jsem návštěvu vyprovázela, objevila se Jana. Přišla na kafe.

Vylíčila jsem jí překvápko s návštěvou a jak bezva byl sraz, ona mně jak se měla o víkendu a někdy kolem pátý se zvedla k odchodu.

Sedla jsem k počítači. Hlavně musím dokreslit kamna, slíbila jsem, že budou ráno v mailu, ten úklid už stejně nestihnu udělat, ale tohle musím, tak rychle, než se mi nebude chtít. V momentě, kdy jsem klikla na tlačítko odeslat v mailu s hotovými kachlovými kamny, zazvonil zvonek.

"Pepku, tak teď už teda nevím, kdo by to ještě mohl bejt," mumlala jsem si cestou k domácímu telefonu.

"Ahoj, tady Ivís, máš chvilku čas?"

Šla jsem otevřít.

"Prosím tě, mohla bych se jenom podívat na internet? Já ho sice už mám, ale zase nám nejde na mým počítači, jenom u holky na notebooku, ta odjela, tak se potřebuju na něco podívat."

"Jasně, pojď dál, dáš si kafe nebo čaj?" zeptala jsem se a mezitím už myla hrnky, kterých - ač jindy by stačily na týden - jsem najednou měla nedostatek.

Ivís zjistila, že to co chtěla vidět se jí u mě stejně nepovede, protože mi nejde zvukovka, tak jsme chvíli povídaly, co je novýho a rozloučily jsme se asi po dlaší hodině.

Sedla jsem si, podívala se na ten neuvěřitelnej binec, pak na Pepka a povídám: "Tak to vidíš, jaký máme hodný kamarády, přijedou do takovýho ukrutnýho bordelu, vůbec jim to nevadí, nezkoumají, jestli mám někde prach nebo nemám, dají si pití a jídlo, co je, nejsou nimraví a vybíraví, jdou s námi na procházku, rozdávají úsměvy a Anička mi tady nakreslila i dva výkresy, koukej, máme tady hroby i s křížema a s kytičkama a hned dvakrát," začala jsem se smát. "A vůbec nejlepší bylo to povídání o dětech, protože nejen naše Kajča je expert na trapasy", vzpomněla jsem si na Ditu...

..."A to si představ, Ivčo, že jsme byli s kamarádkou a s její malou holčičkou v ZOO a přišli jsme k ohradě s poníkama a tam stál hned u toho klandru poník a byl jaksi v takovým tom vzrušeným stavu, ale jako hodně vzrušeným, to bilo do očí na dálku, všude kolem spousta lidí a ta malá od tý mojí kamarádky na celej dav oznámila: Jé, maminko, podívej se, ten koníček má prcinku jako náš tatínek!"

...A pak nemilujte návštěvy

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 velká voda velká voda | E-mail | 29. října 2009 v 16:16 | Reagovat

:-))))) Ivano, smekám... Zazvonit v téhle situaci druhá návštěva, jdu se zahrabat do uhlí a vylezu až na jaře..... :-)))))

2 ivana ivana | E-mail | 29. října 2009 v 16:35 | Reagovat

(1) velká voda

v první chvíli jsem taky propadla panice, ale vlastně nebyl důvod :-)))))

3 rucuk rucuk | E-mail | 29. října 2009 v 16:45 | Reagovat

O))) Dobré, pokud jde návštěva neohlášená aspoň den předem, vítám ji ve dveřích slovy: nekoukejte okolo, koukejte jen na stůl nebo do očí. Abych se přiznala, já navíc nemívám kromě kávy, čaje a nealka, chleba žádné zvláštní zásoby keksů, čipsů a pod., protože  by asi prošla lhůta spotřeby O)))  Takže ....

4 ivana ivana | E-mail | 29. října 2009 v 16:48 | Reagovat

(3) rucuk

jediný, co já mám doma vždycky v zásobě, je kafe :-)) a tentokrát jsem si při tý invazi přestala bejt jistá, jestli ho bude dost :-))

5 caracola caracola | 29. října 2009 v 17:18 | Reagovat

Jó to byla kalamita. Ale buďte ráda,že vás mají rádi.(děsná věta),ale je to tak.Není snaha ukízet zbytečná,kdxyž  za 56 dní máme Vánoce. a tím váš ukízecí záchvat bude recidivovat  ?

6 ivana ivana | E-mail | 29. října 2009 v 17:29 | Reagovat

(5) caracola

a umíte si představit, jak by to vypadalo, kdybych do Vánoc už neuklízela? já jo :-)))))

7 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 19:50 | Reagovat

To je zajímavý. Když se u nás ten den začalo dělat rušno, něco mě nabádalo: víš co, zajeď k Ivaně, ta bude ráda! No, ještěže rozum zvítězil, to bych si pomohl! :-))))))))

PS. Pro komentátory s velkou fantazií a malým smyslem pro humor doplňuji: toto byl jen pokus o vtip.

8 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 19:54 | Reagovat

(7) MIRA

vidíš, Míro, měls přijet! sem se vejde lidí! :-)))))))))))))

9 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 20:14 | Reagovat

[8] ivana

Jsou dny, kdy si při pohledu na rozložený kuchyňský stůl připomínám onu klasickou větu z toho židovského vtipu, kde se pán domu chlubí: U tohoto stolu, by nedejbože mohlo současně obědvat dvacet lidí!

Jinak po pravdě - celý život mám návštěvy rád a zdá se, že k nám i lidé rádi přicházeli. Jen už nemám tolik té energie.

10 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 20:19 | Reagovat

(9) MIRA

:-))))) nedejbože :-))))) to je moc hezký :-))

ale já mám taky návštěvy ráda :-) akorát se to někdy semele všechno do kupy v tu nejhorší chvíli a když by člověk zrovna rád někoho pohostil, tak pusto prázdno :-)

11 Ella Ella | E-mail | 29. října 2009 v 21:26 | Reagovat

Když už nic jiného :-)))), vřelé přivítání a osolený chleba najdem vždycinky :-))).

Mám návštěvy ráda, ty co zvoní u našich dveří. Jen nějak čas na oplácení často chybí.

12 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 21:51 | Reagovat

[11] Ella

Tak přesně tento problém mám taky. Někdy se už skoro někteří přátelé urážejí, nechápou, že nejsem schopen překonat často i jen několik stovek metrů k návštěvě. Zejména ti mladší nechápou, že mi čas ubíhá daleko rychleji, než jim a že toho chci ještě moc stihnout. Jenže chybí už ta rychlost, energie, s lečcíms se hrabu násobně déle, než v mládí, atd., i když si to, samozřejmě, jen velmi nerad připouštím. :-))

13 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 21:52 | Reagovat

(11) Ella

:-))))) no včera jsem tady ani ten chleba neměla :-))))))))))))) nebejt charitativního koláče od šéfový maminky, tak byli ti chudáci hlady :-)))))

a s tím oplácením, to mi ani nepovídej, klopím zrak a stydím se :-)

14 rucuk rucuk | E-mail | 29. října 2009 v 21:52 | Reagovat

Když ono je to jako naschvál: některý den se dveře netrhnou, třeba jen na chvíli, ale někdy zase celý týden ani noha. Buďiž vítán, kdo s dobrým úmyslem přicházíš O))))

15 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 21:53 | Reagovat

[13] ivana

Charitativní koláč - to mě snad zabije! :-)))))))))))))

16 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 21:58 | Reagovat

(14) rucuk

já taky vždycky vítám ráda :-))

(15) MIRA

:-))))) nesměj se :-))))) nebo budu taky :-)))))))) jsem ti totiž chtěla napsat, jak si taky nepřipouštím ten věk. jsem tuhle někomu drze tvrdila, že je někomu pětyčtyřicet, že je o pět let starší než já. a teprve asi za dva dny jsem si uvědomila, že dotyčnýmu sice pětyčtyřicet je, ale mně už přes dva roky není pouze čtyřicet :-)

17 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 22:06 | Reagovat

Pěkně se tu rozpoutala diskuse na téma: návštěvy. Inspirován tímto tématem bych si dovoil rozdělit návštěvy na několik kategorií. Vítané, nevítané ohlášené, neohlášené, příbuzenské, přátelské, šokující, vpády podomních prodavačů neodolatelných vysavačů, nerez hrnců apod., exekutorů, pomáhajících a chránicích orgánů, atd., jistě každý vymyslí i řadu dalších.

V poslední době toleruji návštěvu příbuzných a sobecky rád jsem hlavně za návštěvy, případně setkání s lidmi, kteří mě mají čím obohatit, aniž by přinesli peníze či drahé kamení. Zaplať příroda, ještě pořad takoví lidé existují a to i když se sejdou třeba na Vysočině.

18 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 22:12 | Reagovat

(17) MIRA

z těch lidiček, co se sešli na Vysočině, otevřu dveře ráda každýmu :-) a je fakt, že existuje pár návštěvníků, který vítám spíš s rozpaky, ale naštěstí se tyhle návštěvy už několik let nedostavily (a jsem přesvědčená, že se už ani nikdy nedostaví), takže vlastně úžasná pohoda :-)

19 MIRA MIRA | 29. října 2009 v 22:15 | Reagovat

[18] ivana

A vo vo vo vo tom to je...

20 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 22:20 | Reagovat

(19) MIRA

:-)

21 Ella Ella | E-mail | 29. října 2009 v 22:47 | Reagovat

Právě jsem absolvovala návštěvu Rajčete a je mě blaze kolem srdečního svalu. Je vám co závidět, tak závidím a nestydím se to přiznat. Pozitivní vibrace v reálné podobě.

Díky za důvěru :-)))

22 caracola caracola | 29. října 2009 v 22:49 | Reagovat

Dovolte vzpomenout Poláčkova pana Načeradce který říká u příležitosti návštěvy rodiny : Takovejch příbuznejch. Může to vůbec bejt ?

23 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 22:56 | Reagovat

(21) Ella

:-) tak to je dobře, já z toho ještě něco zveřejním, ale čekám na fotky od Míry. Míro, haló, budou ještě nějaký fotky? :-)

(22) caracola

:-))))) náš táta zase moc hezky vyprovází, vždycky jakoby mává, ale tak, že je odhání a volá: a přijďte zas, my k vám taky nelezeme :-))))) ale samozřejmě jenom u těch, kteří chápou, že je to sranda :-))

24 ivana ivana | E-mail | Web | 29. října 2009 v 22:57 | Reagovat

tak a dneska už zalízám do peří, tak dobrou noc. jo a přijďte zas... :-))))))))))

25 honza+1 honza+1 | E-mail | 30. října 2009 v 7:02 | Reagovat

Kuk :o))

Moc semi líbila ta věta :

....koláč od šéfa , co dostal od svojí mamimky..( kterej přivezla z Moravy od své sestry , co upekla její snacha , když jí kolegyně z práce , co byla na Šumavě na dovolený přivezla recept )

:o)))))))))

A s naším Dádou , kdybych jel do ZOO , tak jen na rybičky :o)))

Pro sichr :o))))

26 ivana ivana | E-mail | Web | 30. října 2009 v 8:50 | Reagovat

(25) honza+1

ne ne ne! šéfova maminka je moc hodná ženská a občas mi takhle něco pošle :-) ten koláč jako by zrovna spadl z nebe :-))

a ZOO je strašně nebezpečný místo! jednou jsem byla se svojí kamarádkou a její malou holčičkou, zastavily jsme u opic a dvě tam měly zrovna hrozně důležitou chvilku. nevím, proč si ta malá vybrala na vysvětlování právě mě, ale zapotila jsem se pěkně :-))))) narozdíl od davu, který přihlížel a se zájmem sledoval můj "výklad" :-)))))

27 M. M. | 30. října 2009 v 9:32 | Reagovat

Sběr poletujícího, ševelícího listí. Je něco pohlednějšího. Krása.

28 ivana ivana | E-mail | 30. října 2009 v 10:21 | Reagovat

(27) M.

vy jste se nám nějak "vymknul(a)". marně hledám souvislosti, ale třeba tady žádný nejsou a je to jenom prosté konstatování skutečnosti :-)

29 DAP DAP | 30. října 2009 v 11:23 | Reagovat

Možná je to všechno tím, že ženská je obecně nervóznější z "bince doma vevnitř" a chlap "z bince doma venku" (tj. na zahradě a tak), zatímco oba ty druhé bince (chlap doma a ženská venku) tak nějak příliš nevnímají (nebo se jich tak nedotýkají).

Jinými slovy, kdyby příšel někam na návštěvu chlap, tak si uvnitř žádného bince zaručeně vůbec nevšimne, a to ani kdyby ho musel "překračovat".

30 ivana ivana | E-mail | 30. října 2009 v 11:58 | Reagovat

jo, tak to s vámi nesouhlasím. znám chlapy, kteří musejí mít vyskládaný i hrníčky uchem na stejnou stranu :-)) ale pravda, jsou to spíš výjimky :-)

31 velká voda velká voda | E-mail | 30. října 2009 v 22:51 | Reagovat

Na pořádek vevnitř jsem spíš jako chlap, snesu hodně. Binec venku mě krká víc. :-)

32 Teplík Teplík | 1. listopadu 2009 v 19:11 | Reagovat

pavouky nevymetejte, do týdne udělají novou pavučinu, tak jim nechte ty starý :-) ... hezké,miluju návštěvy

33 ivana ivana | E-mail | Web | 1. listopadu 2009 v 19:17 | Reagovat

(32) Teplik

no, přesně to píšu :-( se tady člověk snaží a pořád jako v chaloupce u ježibaby :-))

34 Kunc Kunc | 3. listopadu 2009 v 18:36 | Reagovat

Já mám utkvělou představu, že se má uklízet pouze před velikonoci. A pozor, pavouci nosí štěstí, aby jste si ho nevymetla.

35 ivana ivana | E-mail | Web | 3. listopadu 2009 v 19:26 | Reagovat

(34) Kunc

:-)) těch potvor je tady tolik, že nemám strach, že by se mi někdy to štěstí podařilo úplně vymést :-)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama