close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jednou budem dál...

14. listopadu 2009 v 22:45
Bylo mi dvaadvacet... Stála jsem na jihlavském náměstí a nadšeně zvonila klíčema. A když jsem se zmrzlá vrátila z manifestace, hltala jsem zprávy v rádiu i v televizi zároveň, nic mi nesmělo utéct. Večer jsme trávili s manželem u našich známých, chytali Svobodnou Evropu a snažili se porozumět rušenému vysílání. Scházeli jsme se tam už dva roky a občas se potkali i s dalšími jejich známými, probírali jsme politickou situaci, nadávali na režim a poslouchali Karla Kryla, Jaroslava Hutku, Martu Kubišovou a Spirituál Kvintet.
Debaty jsme vedli vášnivé a mně utkvěla v paměti věta jednoho známého, když někdy na začátku roku 1989 rozhorleně vykřikoval: "Jak si můžou dovolit zavřít budoucího prezidenta!" Tenkrát mi ten výrok připadal z říše snů. Václav Havel byl pro mě člověkem spíše z pohádky, připadal mi až neskutečný. Nevěřila jsem, že se někdy něco změní. Byla jsem tou dobou rozčarovaná z čerstvých zkušeností ze zaměstnání, nesnášela jsem jakékoliv politické akce a dávala to hlasitě najevo. Režim, který tu vládl jsem považovala za nutné zlo, které budu muset snášet, protože představa emigrace a s tím spojená ztráta možnosti někdy se vrátit zpátky do vlasti, kterou miluju, mě vracely zase a zase zpátky k nutnosti se podřídit.
A pak to přišlo... Už navždy si budu pamatovat, jak jsem řvala u televize, když v hlavních večerních zprávách hlasatel oznámil, že Komunistická strana dala k dispozici své funkce.

Dneska večer jsem se s chutí podívala na koncert z iniciativy Václava Havla. Jména účinkujících dávala záruku nádherného zážitku a nádherný zážitek to opravdu byl. Pro mě určitě. A ačkoliv jsem se těšila na muziku, koncert oživil vzpomínky i na dobu před dvaceti lety.
Ať si říká kdo chce co chce... Já jsem šťastná za svobodu, kterou Sametová revoluce přinesla. Jsem šťastná, že už nežijeme za ostnatými dráty a pohraničníci nejsou nuceni střílet do bezbranných lidí. Jsem šťastná, že se lidi nemusí bát říct svůj názor nahlas. A jsem šťastná, že jsem tohle všechno mohla prožít, to pomalé zrození demokracie, to nadšení a elán, solidaritu a semknutost našeho národa. Šli jsme "do toho" se spoustou ideálů. Mnohé jsme ztratili, mnohé dostalo léty hořkou příchuť, ale jedno nám už nikdo nevezme. To, že naše děti vyrůstají ve svobodné zemi.

Tímto vyjadřuju hlubokou úctu a dík Václavu Havlovi a všem lidem, kteří bojovali za svobodu nás všech. Pro mě jsou to hrdinové, protože se nikdy nedali zlomit a stáli si za svým přesvědčením. A to se cení...

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (110)
Zobrazit starší komentáře

101 Jan+Rich Jan+Rich | E-mail | 2. prosince 2009 v 23:57 | Reagovat

Věro z Vysočiny a Ivano,nechť vám přesvědčení dlouho vydrží.Patří to k pocitu svobody.Vzájemné vnucování opustíme.Ale hlásím se k tomu šestému smyslu.Přišel jsem cinkání na kloub.To každému z nás mimoděk z peněženek vypadávají kovové mince do velkých sudů,které čas od času požeráckým způsobem vychlastávají nestvůry.Nestvůry,které jsou nám povědomé,ale které ze strachu a jiných důvodů nejsme schopni pojmenovat.Tak ať to cinkání slyšíte ještě v důchodu.Rich.

102 Věra z Vysočiny Věra z Vysočiny | 3. prosince 2009 v 8:14 | Reagovat

101 Rich - Máte ko svobodě poněkud ambivalentní vztah :-)

cit - mety svobody lze dosáhnout pouze za cenu obětí,sebezapření a zpravidla anonymity a zapomnění nejzasloužilejších.A že tento příběh je v obměnách citován v celé historii lidstva.Dosažení tak výsostné mety nebylo totiž nikdy laciné.Až si na ni opravdu sáhneme,nedovolme,aby si z ní kdokoliv uždiboval.Je nedělitelná,je naše.Rich.

S touto Vaší citací souhlasím.

Ano, nestvůry jsou všudypřítomné. To je život. Na důchod jsem připravená a zajištěná dobře, cinkání se nebojím :-) Mějte se fajn :-)

103 MIRA MIRA | 4. prosince 2009 v 15:51 | Reagovat

Mám naprosto originální nápad, jak zakončit tuto diskusi:

Jednou budem dál...

Co Ty na to, Ivanko?

105 Roman Čech Roman Čech | E-mail | 5. prosince 2009 v 14:32 | Reagovat

Havel, Nehavel, cinkání klíčů by přišlo stejně!  

Asi ano, ale přemýšlete se mnou: z jakého důvodu,   čí  zásluhou ( lidských jedinců, nebo snad nadpřirozenou bytosti?),  aktivitou (duševní, nebo fyziským násilím?), pasivitou (cílenou, nebo nedbalostí - šlompáctvím?), atd.  Z uvedených protichůdných názorů se  mi dělá NEvolno.  Havel a jeho přivrženci neměli na své straně autobusy plné připravených milicionářů , co to bylo za lidi?, kdo a proč je do Prahy poslal? A v následném období Havel Nemohl nic moc diktovat a nařizovat, mohl jen NEPODEPSAT, žádné namířené samopaly nemohl použít.  Na všech  významných místech ve společnosti tehdy a někde  dodnes NEBYLi  imperialisté a zaprodanci Vatikánu (frekventované výrazy socialistické propagandy), ale vystudovaní středo a vysoko-školáci z třídně uvědomělých rodin. Kromě nastrčeného Havla (z rodina stavební firmy), snad všichni vzdělaní marxismem. Cibulka byl zavřený jako všichni  ostatní , brousil sklo a často pro své názory byl na samotce, na rozdíl  od Havla, který měl možnost psát dopisy Olze. Paradoxem je že rodiče Cibulky, ač angažovaní v KSČ syna nevychovali  jako bojovníka za "Lepší zítřky".

Nakonec ani po dvaceti letech nikdo , žádná autorita , nebyla  schopna  společnosti veřejně sdělit , že ideologie v duchu "V zemi kde zítra, již znamená včera"  byla  zrůdná a možná v rámci beztrestné demokracie, některá učitelka vyučuje  svěřence podle učebních osnov  z doby před r. 1989, nebo možná i ze strachu něco měnit.

106 Brandejs Brandejs | E-mail | 7. prosince 2009 v 21:01 | Reagovat

já si vzpomínám, mně bylo tehdy už 38 lert, zrovna jsem se rozváděl,(tedy manželka se mnou, kvůli lepšímu a mladšímu milenci) bylo mi tak stydno,že jsem ani nevnímal, co se děje.

vracel jsem se z nějaké hospody k autobusové zastávce!Před pardubickým divadlem bylo snad 2000 lidí! Přiopilý, nešťaštný

a naštvaný na celý svět jsem z balkonu pardubického divadla

uslyšel známý hlas. "Milí pardubáci, přijela jsem Vám oznámit,že UV KSČ dala dnes své členství k dispozici!!!

Byla to Věra Galatíková! Ten hlas a ten ton toho hlasu nikdy nezapomenu.Od té doby jsem začalo vnímat, co se děje!

Nikdy to Věřě Galatíkové nezapomenu, že mě probudila ze soukromých trablů do nadšení sametové revoluce...

107 ivana ivana | E-mail | 8. prosince 2009 v 11:16 | Reagovat

(106) Brandejs

:-)

108 Karel Karel | E-mail | 17. prosince 2009 v 14:01 | Reagovat

Mi vychází že vše v r.1989 řídila KSČ a STB.Samozřejmě tam bylo i pár nadšenců , tedy pár tisíc.A Hutka a jiní folkaři ? Pár se jich již omlouvalo se spolupráce s STB a třeba J.Nohavica byl Hutkou obviněn.Udělali to hoši pro sebe.Ústava 9.května jim , to je komunistům již nevyhovovala.Proto se hoši domluvili a začali žrát vše bez ohledu.Čeká jen nezaměstnanost a válka..

109 Vláďa Vláďa | E-mail | 23. prosince 2009 v 15:34 | Reagovat

Ahoj Ivano,

náhodně jsem narazil na Váš blog, jsem taky čáslavák a musím uznat, že jste napsala článek, s kterým na 100% souhlasím. Jsem zhruba ve Vašem věku a prožíval jsem to podobně, díky.

110 ivana ivana | E-mail | Web | 23. prosince 2009 v 15:58 | Reagovat

(109) Vláďa

ahoj :-) zdravím čáslaváka ;-) to jsem ráda, že se zase našel někdo, kdo to cítí podobně :-)

asi si brzy vyměním fotku :-)))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama