close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak jsem se stala pravěkou lovkyní - 2. díl

14. srpna 2010 v 21:58
Konečně! Zítra vyrážíme! Nemohla jsem se dočkat...
Byl pátek. Na cestu jsem smažila řízky (no snad ani ne na cestu, protože při jejich množství bychom museli jet minimálně do Norska, abychom je stihli sníst) a dovolenkovou náladu si ještě vylepšovala filmy Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců a Jak dostat tatínka do polepšovny.
"Rybářský dozor" se dostavil uprostřed příprav. V autě nabalená výbava na lov (šest prutů, z nichž jsem za celou dovolenou viděla tuším čtyři, takže ty dva vůbec nevím na co byly), pro mě vaťák... a zavazadla, se kterými jsme ještě ve čtvrtek ráno nepočítali: spacáky a stan. Při ověřování ubytování v chatce jednoho kempu nám bylo totiž sděleno, že žádnou rezervaci nemáme a všechny chatky jsou obsazené. A tak byl nejvyšší čas k uskutečnění "plánu B".
Už dávno jsem se smířila i s tím, že na kraj Oty Pavla můžu zapomenout, protože můj rybářský dozor si nechal vystavit povolenku (říkal hostovačku) na úplně jiný úsek řeky. No alespoň že jedeme na Berounku, ono u Karlštejna je taky hezky, jsem si říkala...
Druhý den dopoledne jsme vyrazili: Autíčko našlapané málem po střechu a na zadním sedadle si trůnila ve svém pelechu Pepča a zvědavě pozorovala, co se to děje.
Dojeli jsme do kempu. Rozhlédla jsem se kolem... Široká řeka, šumící jez... Nádhera!
"Víš co tady bude úhořů?" zajásala jsem, "to mi neříkej, že nějakýho nechytíme."
"Nemáme žížaly," dostalo se mi lakonické odpovědi.
Nevzdávala jsem svůj sen chytit svého prvního úhoře v životě.
"To nevadí, nějaký vykopeme, je po dešti, půjde to lehko."
"Nemám ani lopatku."
Můj sen se mi začínal pomalu hroutit, ale vzápětí moje naděje ožila.
"Ale to nevadí, máme asi kilo červů, na ty taky berou."
Červi, hmm. Nemusím hady a červy, to je fauna, bez který bych se já osobně klidně obešla. Začala jsem přemýšlet, jestli kilo toho nadělení nebylo náhodou celou cestu někde u mých nohou a jestli na mě nějakej šikulka nepřelezl.
Procházeli jsme břeh Berounky a hledali místo, kde postavíme náš dočasný příbytek. Našli jsme místečko, k vodě pět metrů, z jedné strany řeka a ze tří stran keře a stromy. Tady budeme jako na opuštěným ostrově, klid, žádnej řev z kempu, hned jsem se do toho koutku zamilovala.
Začali jsme se stavbou stanu. Pominu fakt, že ačkoliv jsme za sebou měli tropický červenec, začalo den před naším odjezdem pršet. Země byla nacucaná vodou, všude mokro, dokonce i řeka byla po prudkém dešti rozvodněná.
Můj rybářský dozor byl opravdu samé překvapení: nejen že se cestou zeptal kolemjdoucího na cestu ke kempu (pardon, chlapi, ale tohle jsem viděla na vlatní oči poprvé v životě), ale po svých četných zážitcích se stavbou stanu kýmkoliv a kdekoliv jsem tak trochu počítala s tím, že budu ráda, když budeme do večera mít hlavu "pod střechou". K mému překvapení stál za čtvrt hodiny i přes moji pomoc stan, ve kterém se dalo bydlet. Byla jsem na vrcholu blaha.
"Tak a už ať je půlnoc, protože já už chci chytat," usmála jsem se natěšeně a štelovala si křesílko u břehu. Povolenka totiž platila až od neděle.
"Zatím připravím pruty, všechno vyzkoušíme a o půlnoci můžeme nahodit," slíbil rybářský dozor a začal chystat výbavu.
Prohlédli jsme pruty, do země zapíchali vidličky a já dostávala první pořádnou rybářskou lekci: co je Feeder (prut s velice jemnou špičkou, u kterého není třeba splávek ani jiná signalizace, protože pokud ryba zabere, jemná špička prutu se výrazně ohne), co je návazec, jak a na co musí být dlouhý (to si nepamatuju), kolik pro jakej lov musí vážit olůvka (to si taky nepamatuju), na co budeme chytat - kapry na kukuřici, úhoře na červy a nástražní rybičky taky (vím, ne?), jak se chytá na brko (k tomu mě vůbec nepustil), jak změřit hloubku vody (to si nepamatuju, protože jsem to nepochopila), kde zakrmit na rybníce a jak odhadnout proud na řece, aby zakrmení bylo v místě kam se nahazuje a ne pět metrů vedle (to jsem náhodou pochopila, to je řeknu vám teda dost složitý, to hodíte na hladinu třeba lupen a pozorujete kolik uplave, než by dopadla návnada na dno, což musíte odhadnout podle tý změřený hloubky, co jsem nepochopila jak to mám udělat a o tolik, kolik vám ten lupen ukáže, tak před nahozenej prut hodit to krmení, chápete, ne?) a ještě spoustu dalších užitečných rad a posléze spoustu povídání o tom co, kde, jak a na co chytil, kolik to měřilo (to vůbec nechápu , jak si někdo může pamatovat, já myslím, že kecaj, si to totiž pamatovali všichni ti rybáři, co jich tam za ten tejden bylo) a pomalu se blížila půlnoc. Těšila jsem se jak malá holka. Poprvé nahodím prut a budu opravdově chytat.
V půl dvanáctý mi můj rybářský dozor s pohledem upřeným do povolenky oznámil: " Tak můžeme jít spát, tady není výjimka a od půlnoci do čtyř do rána se nesmí chytat."
Zklamaně jsem sbalila křesílko, uklidili jsme pruty a v deštěm navlhlých vaťácích zalezli do stanu. V tý zimě a vlhku se mi ani nechtělo svlíknout to, co jsem měla na sobě. Nakonec jsem zatnula zuby a do spacáku zalezla ve svém nočním úboru, sestávajícím z několika trik a bavlněných kalhot. Můj šéf mě vybavil na cestu dvěma tričky z moiry (nevím, jestli se to tak píše, ale snad víte, co myslím) a světle modrými pánskými kalhotami ze stejného materiálu, které měly vpředu jaksi zvýrazněný takový hrbolek, určený pro pánskou výbavu z černého šusťáku. Do triček jsem se šťastně navlíkla, ale pohled na spodní díl mě ubezpečil o tom, že pokud bych tohle na sebe oblíkla, mohla bych zbytek dovolené strávit také bez svého rybářského dozoru. Zastrčila jsem tento kousek zpátky do tašky a navlíkla svoje volné fialové kalhoty. Zavrtala jsem se do spacáku, zavřela oči, poslouchala v dálce šumící jez a těšila se na ráno...

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 14. srpna 2010 v 22:07 | Reagovat

Ivano, leccos nechápu, něco  jen trochu chápu, ale důvod, proč byste byla bez rybářského dozoru zbytek dovolené, kdybyste si oblékla ty gatě s hrbolkem???:-)) To by myslel, že jste maskovaný chlap nebo by ho ten pohled odrovnal?:-)))))))

2 rucuk rucuk | E-mail | 14. srpna 2010 v 22:09 | Reagovat

Teď jsem koukla, vždyť vy jste dvouleté výročí  také měla už v červenci- vždyť jsem tehdy četla na doporučení kamarádky ten váš článek s vánočními dárky- to to letí, co?

3 ivana ivana | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 22:09 | Reagovat

(1) rucuk

Růženko, to si myslím, že by ho ten pohled odrovnal naprosto :-))))))))))))))) byly fakt dost děsný :-)))))))))))

4 ivana ivana | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

(2) rucuk

no jo, letí to hrozně, vůbec mi to nepřipadá, že už tak dlouho tady krafu :-)))))

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 15. srpna 2010 v 4:33 | Reagovat

Nejkrásnější je plánování, neustálé pilování až do pomyslné dokonalosti. Toto plánovací "těhotenství", je umožněno i mužům. Dokonce je unáší do prostoru fantazií, které jde i z gruntu překopat, až k nepoznání původního záměru. O to horší je realizace, mohdy úplný debakl zamýšleného. Pak se člověk žere, co se vlastně zmehlo a jako to, že to přehlídl, když to bylo zřejmé.

Konečné rezumé se mnohdy podobá "moudrosti" kluka z knoflíkové války, "kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil".

S větší mírou optimismu je i tato "moudrost" podružná.

6 caracola caracola | 15. srpna 2010 v 7:46 | Reagovat

Považuji rybu za poživatinu druhořadou a proto se mnou ani necloumá rybářská vášeň. Jednou jsem byl asi týden v šumavském Anníně. Měli tam docela velkou pstruhárnu s bazény zakrytými sítí proti rackům a s automatickou krmičkou,která vydávala asi v hodinovém intervalu zvuk rodící slonice.Obsluha celý den běhala po areálu a zřejmě měla co dělat. Navečer ,když jsem pozoroval kouzelný západ slunce,vrzla vrata pstruhárny,vyšel chlap co ji celý den obsluhoval a zamířil,s pruty přes rameno, proti proudu šumící Otavy ,na ryby.A tak jsem poznal co je to propadnout rybám ........... :-)

7 ivana ivana | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 9:34 | Reagovat

(5) nar.soc.

důležitej je právě ten optimismus :-))))) protože léta zkušeností mě přivádějí k závěru, že bez něj je lepší na dovolenou snad ani nevyjíždět :-)))))

8 ivana ivana | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 9:35 | Reagovat

(6) caracola

když ono to rybaření má opravdu svý kouzlo, já toho pána docela chápu ;-) a taky mi chutnají ryby :-))

9 old+boy old+boy | E-mail | 15. srpna 2010 v 10:38 | Reagovat

Já snad po přečtění třetího pokračování Vaší rybářské ságy "opráším" svou bývalou rybářskou vášeň a budu vyskakovat od radostí, že jsem přece jenom ještě vášnivý.

10 old+boy old+boy | E-mail | 15. srpna 2010 v 10:41 | Reagovat

6/ caracola

Zaujalo mně Vaš "Jednou jsem byl asi týden v šumavském Anníně." I já tam byl a taky týden, v penzionu Jana a měl podobné zážitky. A koupil jsem si skleněnou rybu v místní sklárně.

11 caracola caracola | 15. srpna 2010 v 11:09 | Reagovat

10- old+boy - byl jsem v Anníně asi v roce 1988. Jsme malá zemička a tak se stává,že se naše cesty dotýkají. Pokud se dobře pamatuji, tak prvně to bylo nádraží,kde jsme oba vykládali vagony s uhlím a nyní je to Annín. :-)

12 rucuk rucuk | E-mail | 15. srpna 2010 v 13:45 | Reagovat

Ryby jím sice ráda, ale rybaření bych asi propadnout nemohla. Mám v,, zadku cvrčky", říkávala naše babička, protože jsem raději lítala po polích a lukách a sbírala klásky, bylinky, trhala mlíčí pro naše zvířectvo nebo lezla po stromech- samozřejmě po těch, kde něco bylo k utržení. Lezli jste někdo někdo na lísku? Já jo a že to bylo něco.

U rybníka bych si asi musela číst nebo něco háčkovat či plést a ryby by mi ,,uplavaly":-)))

13 rucuk rucuk | E-mail | 15. srpna 2010 v 13:45 | Reagovat

někdy někdo  - pro vysvětlení: co na ní rostou lískové oříšky...

14 ivana ivana | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 18:19 | Reagovat

(9) old+boy

tak to já budu asi vášnivá :-)))))))))

15 ivana ivana | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 18:20 | Reagovat

(12) rucuk

Růženko, to jsem si myslela taky, že je to vlastně nuda, dokud jsem to v dětství nezažila. dneska už tvrdím, že rybaření je dokonce adrenalinovej sport :-))))))))))

16 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 17. srpna 2010 v 10:51 | Reagovat

ivana

Kde jinde mohou ryby brát líp než na Berounce.

Dobrý lov, ó vlci!

Zdravím samozřejmě i Pepču, její pomoc je jistě nedocenitelná.

17 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 12:25 | Reagovat

(16) Zdeňka-Anna

no právě :-) na Berounce musejí brát i kdyby nechtěly :-)) a o pomoci Pepči ještě bude řeč :-)))))

18 Blanka Ondrúšková Blanka Ondrúšková | E-mail | 17. srpna 2010 v 19:51 | Reagovat

Je vidět paní Ivanko, že váš "rybářský dozor" je opravdový fajšmekr, připomnělo mi to spoustu "těch odborných řečí a rad" co se jak musí a nesmí, jo rybaření je věda i když já to znám opravdu jen teoreticky, moc dobře se to poslouchá i čte. Dík B.

19 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 19:59 | Reagovat

(18) Blanka Ondrúšková

:-))))) taky jste absolvovala, jo? :-))))) díky za pochvalu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama