close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak jsem se stala pravěkou lovkyní - 3. díl

17. srpna 2010 v 19:28
Kdo z vás mě neviděl vstávat ve čtyři ráno, těžko si umí představit, jak jsem vypadala. A kdo z vás mě neviděl vstávat ve čtyři ráno poté, co mi celou noc (teda ty čtyři hodiny, co jsme měli na vyspání) projížděly deset metrů od hlavy noční vlaky, tomu lze snad jenom poblahopřát. Nejhorší byl ten nákladní, protože přijel v okamžiku, kdy jsem asi ve tři konečně zabrala a ten příšernej rachot mi přivodil málem infarkt, protože jsem si vůbec nebyla schopná uvědomit kde to jsem a měla jsem pocit, že se na mě řítí vlak. Naštěstí se řítil o pár metrů vedle.
Když zazvonil budík, vyskotačila jsem ven a už se soukala do navlhlých kalhot a trik (podotýkám, že tomuhle nebude nikdo, kdo mě zná, věřit, moje maminka, poté co jsem jí sdělila, že jsme vstávali ve čtyři ráno, dostala záchvat smíchu). No já za to nemůžu, že tak ráda dlouho spím...
Honza nachystal pruty, já kafe, a začala další část výuky. Nahazování...
"Prut musíš držet mírně šikmo před sebou, takhle..." vysvětloval a zároveň předváděl můj rybářský dozor, "potom si navijákem stáhneš návnadu do výšky očí (návnada už byla připravená, protože já na ty červy teda nešáhnu ani omylem), přecvakneš si aby se ti uvolnil vlasec a zároveň si ho přidržíš ukazováčkem na prutu, rozhoupeš ho směrem kterým chceš nahodit, jednou od sebe, jednou k sobě a když se ti znova zhoupne směrem do vody, tak pustíš vlasec a mírným švihem ho pošleš do vody," byla jsem svědkem bezchybného nahození.
Stoupla jsem si co nejblíž k vodě, návnadu nachystala do výšky očí, chytla vlasec, přecvakla, zhoupla a vlasec se mi omotal kolem nohou... Druhej pokus dopadl líp, dohodila jsem tak dva metry od břehu. Začínala jsem být naštvaná jak jsem levá a taky protože jsem se chtěla naučit nahazovat přes hlavu a ne si tady bimbat s návnadou jak blbec, když to nikam nedolítne. Taky ten vlasec tak pěkně nesvištěl jako když se nahazuje přes hlavu, no a vůbec... Nutno říct, že Honza měl samozřejmě naprostou pravdu, protože já potřebovala získat cit pro prut, osahat si jak se chová. A tak jsem dál sveřepě bimbala návnadou (kdyby se tam alespoň nehoupali ti červi, ale kukuřice), oči ještě slepený jak jsem skoro spala a když se mi ji asi na pátej pokus podařilo konečně nahodit do místa kam jsem chtěla, začal se mi vracet optimismus. Zajistila jsem naviják (z tohoto termínu se možná rybáři otočejí naruby), prut položila do připravených vidliček a sedla si do křesílka. Tak a teď už budu jenom čekat na toho metrovýho úhoře...
Za chvilku ryba zabrala. Skočila jsem po prutu, zasekla a... a poprvé v životě poznala jaký to je pocit mít na prutu rybu. A od toho okamžiku jsem se stala lovkyní. Probudily se ve mně pudy zakódované ještě z dob pravěkých lovců a já netoužila po ničem jiném, než zvítězit nad svou kořistí, vytáhnout ji na břeh a pokochat se její krásou. No a pak ji samozřejmě zdlábnout... Prut ohnutý, špička se třepotala, jak se ryba snažila uniknout do stran, navíjela jsem vlasec jako o závod, teď vytáhnu prvního úhoře v životě! Akorát asi nebude moc velkej, zdálo se mi, že odpor přece jenom není nijak silný. A už na hladině problesklo tělo ryby. Vytáhla jsem asi deseticentimetrového cejnka... A já na něj byla stejně pyšná. Byl stříbrnej, koukal svýma rybíma očkama a mrskal se ve snaze se osvobodit. Opatrně jsem mu vytáhla háček z hubičky a pustila ho zpátky do vody. Chvíli zůstal nehybný u břehu na mělčině, pak sebou mrskl a byl pryč...
Nadšeně jsem si šla pro další návnadu (ty červy tam prostě nenapíchám). Chytali jsme až do půlnoci. Občas jsem udělala kafe, zásoba řízků se povážlivě ztenčila, seděli jsme na břehu, chvílema povídali a občas vytáhli cejna. Cejn jako lopata nepřišel. Ale Honza vytáhl kapříka, vlastně dva, byli menší, ale nádherní. Večer jsem se snažila rozdělat oheň, ale zmoklé dřevo odolávalo všem mým pokusům o jeho zapálení. O půlnoci jsme sbalili pruty a zmrzlí zalezli do spacáků. Zavřela jsem oči a přehrávala si v hlavě celý den. Ze tmy se ozvalo: "Ráno půjdeme vedle na tůň, zkusíme to, dneska tam chytali pěkný kapry..."
Zmohla jsem se už jenom na spokojené: "Tak jo," a usnula jako když mě do vody hodí...

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2010 v 20:25 | Reagovat

Ivano, tak to byste mě asi ve čtyři ráno k vodě nedostala, i když pohled na svítání je krásný a znám ho z jiných příležitostí. Ale když si vzpomenu na vstávání ve čtyři, když jsem chodila do obchodu před 5 hod.- nechce se mi to už ani věřit. A do mokra a sedět u vody jen tak. To už musí být kůň, ne koníček u těch rybářů... Jestli tomu opravdu propadnete- patron všech rybářů (Hubert) buď s vámi...

2 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 20:32 | Reagovat

(1) rucuk

:-)) hrozně moc mě to bavilo :-) a do mokra sice jdete, ale chce to dobrou výbavu a jste jako ve vatičce :-) tohle jsem za ten tejden docela vychytala. a taky se naštěstí trochu zlepšilo do konce týdne počasí, takže už tolik nepršelo :-) a vstávat ve čtyři do práce, tak to bych teda taky nechtěla :-))))) ale vstávat na ryby, to je úplně jiný vstávání ;-)

3 týna týna | 17. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

kdo nevstával ve tři do pekárny, neví jakz blaho je vstávat AŽ ve 4

Ivčo ale Tvou odvahu obdivuju, protože mě by sice ve 4 vzbudili, ale do mokra by mě nikdo nedostal ani s tou dobrou výbavou :-) a ryby nejím, teda jím jen ty bez kostí (losos, pangasius a pstruh)

4 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 20:42 | Reagovat

(3) týna

:-))))))))))) to chápu, že v tomhle případě je vstávání až ve čtyři labúžo :-))))))) a odvaha to není :-) když mě to fakt bavilo, tak mi to vstávání skoro nevadilo. ještě bych k tomu něco napsala, ale to si musím schovat do článku ;-)

5 pampelina pampelina | E-mail | 17. srpna 2010 v 21:16 | Reagovat

Ivana

Týjo, jsi dobrá. :-)

6 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 21:37 | Reagovat

(5) pampelina

já? kdepak :-)))))

7 caracola caracola | 17. srpna 2010 v 22:40 | Reagovat

Jeden můj kamarád byl hospodářem rybářské organizace v Brandýse n_L. Jednou převážel v autě dvě nádoby se štičí násadou. Nějak se stalo,že se jedna z nich převrhla a rybičky se ocitly na podlaze. Kamarád ihned zastavil a začal násadu sbírat do zbývající nádoby. Ani si nevšim,že za jeho zadkem trčícím z auta zastavili esenbáci. Na otázku : Co to tady vyvádíte ? odpověděl popravdě,že chytá ryby. Orgán mírně znachověl. Po chvíli ale pochopil co se děje,hodil čepici do auta,otevřel si druhé dveře auta  a zapojil se sběru rybiček. Druhý policajt zatím řídil střídavý provoz  kolem těch dvou zoufalců. A tak se ukázalo,že přátelé Petrova cechu jsou svázáni  stejným zájmem a že si oči nevyškrábou. :-)

8 ivana ivana | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 22:54 | Reagovat

(7) caracola

:-)

9 Ivo L Ivo L | 18. srpna 2010 v 20:03 | Reagovat

Občas se mi stane, že se probudím třeba ve čtyři ráno a mám tak říkajíc vyspáno. Ale ještě nikdy mě nenapadlo jít na ryby ač to mám k vodě tak šedesát metrů. Tam chodím nejraději v letní podvečer, s něčím na gril a s něčím na spláchnutí. A když náhodou, slyším z dáli vlak, říkám, že bude pěkně a naše sousedka o pár domů dál říká, že bude za tři dny pršet. Tak že když se občas probudím v tom nevhodném čase, dám si malinkou kávičku a jdu zase spát. :-)

10 ivana ivana | E-mail | Web | 18. srpna 2010 v 20:08 | Reagovat

(9) Ivo L.

zkuste to někdy, stojí to za to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama