close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsem osel, šla jsem do Osla!

21. srpna 2010 v 11:29
Já nevím, jak tohle máte v sobě zařízený vy, ale já když se dostanu někam na nové místo, kde to ještě neznám, tak mám potřebu tam všechno prošmějdit, aby mi z toho kraje nic neuteklo. Ráda chodím po památkách, když z hradebních zdí na vás dýchne historie, fantazie začne pracovat a představujete si, jak jezdili po nádvoří zbrojnoši na koních. V zámeckých zahradách se procházejí šlechtičny se slunečníky (byly hrozně zhejčkaný, to já si letos už dvakrát spálila nos) a v jeskyních sedí okolo ohně tlupa pravěkých lovců a opékají mamuta. Tak takhle nějak to mám já...
A tak když jsem se před jedenácti lety přistěhovala do Čáslavi, domluvila jsem se s kamarádkou, že mě o víkendu provede také po Kutné Hoře. Vzaly jsme to od náměstí, kolem Kamenného domu a kašny k Vlašskému dvoru, potom kolem Jezuitské koleje k Chrámu Svaté Babrbory. Prohlížela jsem si město tolik připomínající moji rodnou Jihlavu (obě města byla založena ve stejné době a v obou se těžilo stříbro). U chrámu jsem si užívala nádherný pohled na okolní krajinu i na středověkou část města, když v tom Martina řekla: "A ještě můžeme jít do Osla, jestli chceš."
"Do Osla? Co to je?" nějak jsem předpokládala, že si nemíní odskočit strávit část sobotního odpoledne do Skandinávie.
"To je zachovalej středověkej důl, v kterým se těžilo stříbro. Vypadá to tam přesně tak, jak v době, kdy tam pracovali havíři."
Hned jsem byla pro. Jeskyně já miluju, tohle bude podobný, sice krápníky asi nic moc, ale na tohle se chci podívat, v Jihlavě máme akorát katakomby, ale důl se žádnej nezachoval. Vyrazily jsme zpátky k centru.
Koupily jsme vstupenky a čas do začátku prohlídky jsem trávila čtením informačních panelů.
"Tak hele, to polezeme do nějaký štoly, tady píšou, jsou tam i ty vozejčky, na kterých vyváželi tu hlínu nebo jak to vlastně dělali?" tahala jsem z Martiny další informace.
"Kdepak vozejčky, tam je to děsně mrňavý, to tahali ven všechno v rukách, ale to se všechno dozvíš," stihla mi ještě říct a už si nás průvodkyně šikovala do řady. Moje nadšení trochu ochladlo, je to tam mrňavý, no aby to vůbec stálo za to.
A pak se ozvalo: "Všichni si obléknete perkytli (taková kutna z režného plátna, do které se oblékali havíři ve středověku) a každý si vezme helmu. Na ní je baterka, každý si prosím vyzkoušejte, jestli svítí. Část trasy vede úplnou tmou, tak abyste viděli na cestu. Ještě se musím zeptat, jestli někdo z vás netrpí klaustrofobií, pro toho by prohlídka určitě nebyla vhodná."
Ježiši, ta nadělá, když jsem byla v Brně na vejšce a v létě jsme chodili na brigádu, tak jsem byla tři tejdny zalezlá v kolektorech a taky mi to nevadilo. Už jsem přešlapovala oděná do havířského mundúru, helmu naraženou na hlavě, nedočkavá vyrazit a hlášení průvodkyně o nějakých centimetrech mi šumělo jenom kolem uší. Teda ale mají to zmáknutý, ještě ty oblečky, abychom si připadali jako opravdoví havíři...
"Jste všichni připravení? Ještě jednou se zeptám, cítíte se na prohlídku všichni? Nikdo z vás netrpí strachem ze stísněných prostor? Protože jakmile sejdeme dolů po schodišti a vejdeme do štoly, tak cesta ven už vede pouze tudy a není kudy se vrátit," šumělo mi kolem uší a díky svému nadšení jsem ani tak moc nevnímala význam slov.
Tak pojď, holka, moc to neprotahuj, ať jsme dole.
"Takže teď sejdeme po schodišti, je hluboké 33 m, dole může mít někdo z vás problémy, může se mu točit hlava, protože schodiště se stále stáčí doleva, proto je lepší scházet pomalu, to schodiště je velice hluboké, takže opatně," vybavila nás průvodkyně posledním pokynem a už jsme stáli na schodišti, kterého konec vůbec nebylo možné zahlédnout.
No nazdar, to než sešmatlám dolů, tak budu mít kolena na prach.
Asi v půlce schodiště jsem se začínala cítit jako po třech pivech. Jak jsem se cítila, když jsem konečně šlápla dole na pevnou zem a přestala se mi pod nohama třást konstrukce rozvibrovaná několika páry nohou už ani neumím popsat. Hlava se mi točila a ačkoliv jsem se snažila jít rovně, pořád jsem se motala doleva. No to nic, za chvíli to přejde, zavřela jsem oči. To bylo ještě horší, tak jsem je rychle zase otevřela a ukotvila svůj pohled na jediný bod na zábradlí. Mezitím se dostavil zbytek výpravy. To jsem ještě neřekla, že já se totiž většinou samou nedočkavostí hrnu všude první. Točení pomalu ustávalo a já zaslechla další výklad. Průvodkyně říkala něco o jezírku "za rohem". Vyrazila jsem. Od jezírka (no co si budeme povídat, byla to taková malinkatá louže, ve které se leskly mince, ale abych začala hledat po kapsách drobný, abych se sem vrátila, tak to bych do toho jezírka v tu chvíli rozhodně hodila něco, kdyby byla taková pověra, abych se sem už nikdy nevrátila) vedla jediná úzká cesta zpátky, takže jsme se všichni vystřídali a já už stála připravená v místě, kde jsem předpokládala vchod do štoly. Tak tohle bude asi to místo, kde se nesvítí, koukala jsem do tmy. To taky neřekla, že to je vlastně kromě toho schodiště, který vám přivodí stav jako při několika promilích, celou prohlídku. Průvodkyně pokračovala ve výkladu: "...poslední zmínky o práci v dole pocházejí ze 16. století, v tu dobu byl důl zatopen."
A do pr... háje, tak tohle mi neměla dělat. Štolu prolezu, ale klepat se jestli mě u toho náhodou nezaleje voda, tak to už bylo moc i na mě.
"Zpřístupněný úsek štoly je dlouhý asi 250 metrů a celý je ve tmě, takže teď si všichni zapněte baterky a vstoupíme do štoly. Zpočátku je cesta pohodlná, ale jak jsem říkala už nahoře, v nejužším místě je štola pouze 40 cm široká a vysoká asi 120 cm. V užších místech se musíte co nejvíce sehnout a dávejte pozor na hlavu, pořádně si připevněte helmy a perkytle si stáhněte pevně kolem těla. A po jednom pomalu vstupujte do štoly."
Začínal mě popadat amok. Ty centimetry jsem nějak na začátku přeslechla nebo co a ještě mě v týhle díře zaleje voda a já budu pohřbená pod městem, který skoro neznám. To nás asi odtud ani nevytáhnou, aby nás pohřbili trošku slušnějc, protože jestli se nás patnáct natlačí do takovýhle dírky, tak kdo by pro nás lezl. V tom okamžiku jsem netoužila po ničem jiném, než se dostat co nejrychleji ven. Už jsem na nic nečekala a vlezla do štoly.
Neumíte si představit jak dlouhých bylo těch 250 metrů. Kdybych alespoň nešla, já vůl, jako vždycky první, tak by mi ostatní svítili na cestu, uvědomila jsem si pozdě. Prodírala jsem se poslepu štolou, protože ta baterka teda osvítila tak maximálně obrysy, občas ani to ne, takže po pár metrech jsem měla hlavu otlučenou a pochopila jsem, že "oblečky" nejsou ani tak pro parádu jako spíš pro ochranu před odřeninami. Myslím, že kecají a ta štola měří minimálně pět kilometrů. Zkrátka je nekonečná. Prodírala jsem se sveřepě, poháněná jedinou touhou: spatřit ještě někdy denní světlo. Nevím, jak dlouho to trvalo, v duchu jsem se loučila se všemi svými blízkými a slibovala si, že jestli tohle přežiju, tak v dole Osel mě už nikdy nikdo neuvidí. Chvílemi jsem lezla téměř po kolenou a přemýšlela o tom, jak stateční byli středověcí havíři, když tady trávili den co den ve tmě pouze s kahanem (teda doufám, že měli alespoň ten) a dolů slézali ne po schodišti, ale po dřevěných žebřících. A hlavou mi dunělo jediné heslo: Meresjev se plazil! Po nekonečných minutách problesklo přede mnou denní světlo. Byla jsem v eufórii. Přežila jsem! Hurá! Nebudu hnít někde v zatopený štole, ještě se setkám se svými blízkými. V tu chvíli nebylo šťastnějšího člověka na Zemi, možná stejně šťastných mohlo být akorát těch čtrnáct dalších lidiček, kteří se plazili se mnou.
Vyrazli jsme ve svých oblečcích zpátky ulicemi města. A já si uvědomila, že ačkoliv budíme pobavené úsměvy kolemjdoucích turistů, nikdo, kdo si neprošel důl Osel nepochopí, že v tu chvíli je patnácti lidem úplně jedno, že vypadají jako stádo přiblblých trpaslíků.

TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 12:22 | Reagovat

tento článek je věnován s přáním všeho nejlepšího, zdraví a pohody Kamuflážovi k jeho zítřejším narozeninám :-)

2 caracola caracola | 21. srpna 2010 v 12:39 | Reagovat

O pětset let dříve šla podobnou cestou jiná skupina  ušmudlaných lidí pro mzdu za celodenní práci v popsaných podmínkách. Byla velmi podobná tomu co jste dala za vstupenku. Lesk katedrály má i svou horší stránku. :-) Dovoluji si Kamufláži připojit i svoji gratulaci.

3 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 12:54 | Reagovat

(2) caracola

ty podmínky byly strašlivý. ono se o tom hezky píše, ale zažít si to na vlastní kůži, to je pak trošku o něčem jiým. a to vás tam nedrží 16 hodin denně :-(

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. srpna 2010 v 13:59 | Reagovat

Taky jsem to se ženou kdysi absolvoval. Dnes bych se šprajcl a musili by mne buď vytáhnout hasiči nebo rozporcovat prosektor.

V dávných dobách si ještě svítili olejovým kahanem ( toho smradu  a sazí ) a brodili se zpravidla ve vodě, protože se voda "čerpala" koženými vaky vytahovanými potahem, později i potažním žentourem.

Exitovalo i nějaké přísloví specielně k dolu Osel, že "dokud bude Osel řvát, není se v Hoře čeho bát" nebo tak nějak.

Přání všeho pěkného nejen Kamuflážovi, ale i Ivaně!!!

5 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 14:04 | Reagovat

(4) nar.soc.

myslím, že to bylo, že bude Hora stát, ale jistá si nejsem. a mě už tam teda taky nikdo nedostane, jednou stačilo ;-)))))

a děkuju za přáníčko :-)

6 Dana Dana | 21. srpna 2010 v 16:23 | Reagovat

Tak to já jsem rovněž potrhlý romantik, historie je můj "kůň" a abych o něco neřišla, jsem vždy mezi prvními, tak bylo ve škole, ale i jinde......Jako malá holka jsem byla s babičkou na pohřbu, jenže ona stála vzadu, nebyla příbuzná a já neviděla na kněze, co říká......tak jsem se protlačila až vedle něj a se zájmem prohlížela jeho oblečení.......co bylo pak, snad ani nemusím psát....

7 rucuk rucuk | E-mail | 21. srpna 2010 v 17:16 | Reagovat

A v Brně, mumie, procházka pod hradem věznicemi a mučírnou, to byl zážitek. V Handlové- o níž jsem psala- exkurze do hlubin, byla jsem ráda, že jsem tak malinká a nemusím se ohýbat. V různých jeskyních - Machocha, Demänová, Mladeč a j. jsem to ocenila.

Ivano, ani se nedivím, že se vám to nelíbilo při vaší výšce jste musela být ohnutá jako luk.

Kamufláž... jen to nejlepší také přeji...hlavně obstojné zdraví.

8 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 18:22 | Reagovat

(6) Dana

no, já teda moc nevím, co si mám dál představit :-))))) nechcete to dopsat? :-)))))

9 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 18:24 | Reagovat

(7) rucuk

zlatý vyschliny :-))))) ono ani tak nešlo o to ohýbání jako o to, že vůbec nevidíte kam lezete a netušíte kdy to skončí :-)

10 Dana Dana | 21. srpna 2010 v 19:56 | Reagovat

.....no, já si na ty ornáty i sahala... a někdo jí to asi řekl .Já  ji pak  nemohla najít a plakala, že jsem se ztratila. Když mě našla - asi až lidi odešli -  tak mě ještě zpohlavkovala, abych měla proč plakat....

Přeji všem jen to dobré, tak i Kamufláži k narozkám!!

11 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 20:12 | Reagovat

(10) Dana

téééda :-))))) vošmatávat kněze :-)))))))))))))))))))))))))))) díky, takhle jsem se dlouho nezasmála :-))))))))))))))))))))))))))

12 velká voda velká voda | E-mail | 21. srpna 2010 v 21:49 | Reagovat

Joj! Tak na takovéhle místo bych už sichr nešla! Čím je mi víc, tím hůř se cítím ve stísněném prostoru (a navíc bych neprošla!) :-)

13 Ella Ella | E-mail | 21. srpna 2010 v 21:55 | Reagovat

Jó adrenalin má mnoho tváří :-))

Ivuli, všechno nejlepší k narozkám. Tobě i Jeníkovi Kamuflážnému.

14 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 22:04 | Reagovat

(12) velká voda

Naďo, nebojte se, prošla byste :-))))) v tom stresu se každej stane menším a ještě menším... to byste nevěřila kudy byste se protáhla, abyste tam nemusela zůstat ;-))

15 ivana ivana | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 22:05 | Reagovat

(13) Ella

jéje, Ella se nám vrátila z dovolený :-)) díky za přání :-)

16 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 23. srpna 2010 v 17:56 | Reagovat

Na všech blozích to vypadá,že vymíráme!Ivanko tímto Vás zdravím a už pomalu tu není ani koho pozdravit,je to tu jako po pohřbu,jen Kašík a Růženka a už skoro nic.Asi se odstěhivali jinam,což mne moc nepotěší a brzi toho asi nechám také.

17 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. srpna 2010 v 17:59 | Reagovat

12 velká voda

Dobré odpoledne.

Jak ukázala povodeň, velká voda projde všude, jen aby nenadělala moc škody.

18 Kunc Kunc | 23. srpna 2010 v 18:20 | Reagovat

Zde vidíte jak rychle se mohou měnit životní priority a jak si po takovém zážitku vážíme i obyčejných věcí, jako je denní světlo. Doufám že jste si dala i Kutnohorskou spartu a že na doly nezanevřete. Krásné jsou třeba solné, Salcburk nebo Polská Velička, kde je vytesán v podzemí i kostel a děti s alergií tam spí přes noc. Připojuji se též se skromným přáníčkem Kamufláži, život je krásný, bohužel krátký a proto si ho užívejme.

19 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 18:51 | Reagovat

(16) Zdenál z Hané

teda nevím jak je u vás, ale tady je takový dusno, že se nepohne ani lísteček a všemu co dejchá se chce jenom ležet a spát :-)

20 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 18:51 | Reagovat

(17) nar.soc.

snad radši ani nevzpomínat :-(

21 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 18:53 | Reagovat

(18) Kunc

nikdy v životě jsem to denní světlo neviděla radši, to mi můžete věřit :-)) na těch ostatních místech jsem nebyla. a cože je to ta kutnohorská sparta? :-O

22 rucuk rucuk | E-mail | 23. srpna 2010 v 18:58 | Reagovat

Ivano, vy taky? Těch v srpnu narozených je nějak moc. Prosincové mazlení rodičů- to je hezké, že. Tak buďte hlavně zdravá a veselé mysli. Bude zase dobře...

23 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 19:07 | Reagovat

(22) rucuk

Růženko, já taky :-)) jestli to nebude tím, že se naši v prosinci brali? :-)))))

děkuju :-)

24 Alena Alena | 23. srpna 2010 v 20:27 | Reagovat

Ivano nejste v tom sama:-)) Nechala jsem se ukecat k návštěvě vojenského bunkru Stachelberg s prohlídlou v podzemí. Varovat mě měl už jen vstup do tohoto bunkru, železná dvířka tak 1,20 x 1,20. Lezlo se tam  v předlkonu a zcouvat se muselo ze čtyřech schodů než se člověk mohl postavit. Co se dělo v podzemí ani nebudu popisovat, ale vřele doporučuju, neskutečnej zážitk:-)))))) ale už nikdy víc:-))

25 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 20:38 | Reagovat

(24) Alena

ježišikriste, bunkry mi ani nepřipomínejte :-))))) Vy jste byla asi alespoň v nějakým civilizovaným, když se to jmenuje :-)) můj bývalý manžel mě vzal na dovolenou do Lužických hor, tam mě tahal po nějakým pralese s kolem v ruce, protože jet se nedalo a museli jsme vlízt do každýho toho bobku nebo jak se tomu říká. hned ve dveřích jsem šlápla do toho... tamtoho, no fakt úžasný :-)))))))))))))))

26 Alena Alena | 23. srpna 2010 v 21:16 | Reagovat

25) ivana

Nojo, copak bobky, myslím malý bungříčky:-)) těch tu máme mraky:-)) když jdu na houby mám stále pocit že mě někdo šmíruje :-))))))))))))))) když se ale překonám a dojdu až k nim, tak to je houbovej ráj:-))) asi těch strašpytů chodí víc:-))

27 ivana ivana | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 21:33 | Reagovat

(26) Alena

máte pocit, že Vás někdo šmíruje? :-))))))))))))))) mně manžel podrobně vysvětloval jak tam byly vysekaný ty pásy v lese kudy stříleli, ale nebylo vidět málem na metr jak to bylo všechno zarostlý :-))))) jo jo, bunkrů mám dost do konce života :-))))) jeden čas jsem se docela bála, že si ho muž postaví na zahradě, měli ho tam před jednou chatou, moc se mu to líbilo :-)))))))))))

28 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 24. srpna 2010 v 19:31 | Reagovat

Dívala jsem se nedávno na dokument o průzkumu dosud neznámé jeskyně v Rakousku. Když jsem viděla, jak se speleolog postupně  souká do jakési průrvy připomínající trychtýř, kam musel napřed jedním ramenem, pak druhým a nakonec na několikátý pokus prošla i hlava s helmou -  navíc nikdo nevěděl, co čeká dole v temných hlubinách - bylo mně úzko. Ke všemu začalo pršet, takže průzkum musel být přerušený a nastalo soukání nahoru stejným způsobem, obohacené navíc o proudy tekoucí vody.

Asi je to  posedlost,  někoho to táhne na hory / to bych ještě pochopila /, někdo hledá dobrodružství v hlubinách Země.

A aby si někdo ověřil pravdivost první části názvu blogu, nemusí nutně do Osla. Stačí „zapomenout“ nohu v autobusu na schůdku a pád na všechny čtyři včetně batohu letícího přes hlavu je na světě. Nemusím psát, o koho šlo, že?

Dodatečně přeji oběma oslavencům všechno nejlepší. Dostal-a Pepča kousek dortu?

bunkr na zahradě :-)

29 ivana ivana | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 20:36 | Reagovat

(28) Zdeňka-Anna

:-))))))))))))) máte odřený kolena? :-))

my jsme byli dneska v Troskovicích stavět kachláče a to byste koukala, kolik jsem si málem stihla způsobit úrazů :-))))) a bylo tam teda nádherně, já ještě nikdy v Českým ráji nebyla, tak jsem si to docela užívala. ale na skalách dneska asi nikdo nebyl, protože chvilkama krápalo. a jestli jsou tam nějaký jeskyně jsem nestihla pozjišťovat. ale asi se tam brzy vypravím na víkend, tak potom podám hlášení kam jsem všude vlezla :-)

děkuju za přání, dort nebyl, ale zmrzlinovej pohárek mi ještě leze ušima, dala jsem si dvakrát a pořádně ;-)

30 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 24. srpna 2010 v 21:22 | Reagovat

/29/ ivana

Ani ne tak odřená, jako naražená. Tři dny jsem se spouštěla ze sebemenšího kopečku málem po laně. Zajímavé, že do kopce a po rovině to  bylo bez problémů.

Povědomí o jeskyních v Českém ráji nemám, jistě se tady najdou povolaní znalci místních poměrů.

Hlavně nezapomeňte zjistit všechny únikové východy, než někam vlezete :-)

Hezký večer.

31 ivana ivana | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 21:34 | Reagovat

(30) Zdeňka-Anna

jo, to já pozjišťuju kudy ven ;-))

mějte se hezky :-)

32 jm jm | 24. srpna 2010 v 23:11 | Reagovat

29

Paní Ivano,

až se budete šplhat po zelené na Trosky, tak si neříkejte - co jsem komu udělala. A nebo ze Sedmihorek na Valdštějn - to je také lahůdka.

33 ivana ivana | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 23:23 | Reagovat

(32) jm

už to mám naštudovaný :-) teda na mapě, po tý to šlo dobře, po tom vašem postrašení začínám bejt zvědavá na realitu. už dneska jsem si říkala, že jsou Trosky nějak moc na kopci :-)))))))))))))))) ale to mi nevadí, ten rozhled je tak nádhernej, že to stojí za to. dneska byly krásně vidět Krkonoše i Bezděz, prostě paráda ;-) už se těším...

34 Hanako Hanako | 25. srpna 2010 v 7:30 | Reagovat

ivana ...Vítám vás v Českém ráji, tady se spíše leze na vršky a skály a rozhlíží se. V Troskovicích se podívejte do Muzea panenek, žádná veteš - stojí to za pokoukání. Za Železným Brodem jsou Bozkovské jeskyně, pokud máte zdravé nohy, tak to není tak namáhavé.

35 ivana ivana | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 9:21 | Reagovat

díky za typy :-) nohy slouží, zatím jsem se dostala všude, kam jsem chtěla, tak snad to vydrží ;-)

36 Jeník Jeník | 25. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

pěkný zážitek to lezení.

Opožděná gratulace všem,kteří byli výše uvedení.

Ještě jsem v té Kutné Hoře nebyl a to jsem dával závazek,že se tam musím zastavit.Navíc tam bydlí jeden můj spolužák.Ale doposud jsem na to nenašel čas.Vždy jsem si to uvědomoval,když jsem se řítil v autě od Kolína rovnou na Jihlavu.Většinou ale v časové tísni.Škoda,historické pamětihodnosti navštěvuji rád.Myšleno město,ne kamarád.

37 Jeník Jeník | 25. srpna 2010 v 17:47 | Reagovat

paní Ivano zdravím a držím palce Vašemu psaní.Je to hezké,je to čtivé,píšete od srdce a to se v textu pozná hned.Jen víc a větší rozmach.

38 Jeník Jeník | 25. srpna 2010 v 17:48 | Reagovat

opět mi utekl nic

39 ivana ivana | E-mail | Web | 25. srpna 2010 v 19:37 | Reagovat

(36-38) Jeník

určitě si někdy udělejte čas, Kutná Hora je opravdu krásná, stojí to za to :-)

a děkuju za přání i za pochvalu :-)

40 jm jm | 26. srpna 2010 v 0:32 | Reagovat

33

Strašit jsem Vás rozhodně nechtěla. Za tu námahu cestou to opravdu stojí, Ale  Vy máte jinou výchozí pozici proti mně. Máte o 30 roků méně a přibližně i o tolik méně ukazuje Vaše osobní váha. /dle fotky/.

Mám zásluhu v Prachovských skalách. Trochu jsem jim to tam v té úzké průrvě oleštila. Ale vešla jsem se.

41 ivana ivana | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 10:10 | Reagovat

(40) jm

:-)) tam jsou taky takovýhle úzký místa, jo? hned jak bude hezky, tak vyrazím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama